Liška jede zabít Churchilla. V Kratochvilově románu však dostala příliš mnoho not

Aleš Palán Aleš Palán
26. 7. 2019 17:39
Proměna zrzavé lištičky v agentku vyslanou na Západ samotným Hospodářem, tedy Stalinem, je jen první postmoderní hrátkou, se kterou ve svém novém románu Liška v dámu pracuje spisovatel Jiří Kratochvil.
Autor knihy Jiří Kratochvil předloni v Brně.
Autor knihy Jiří Kratochvil předloni v Brně. | Foto: ČTK

Jistou proměnou, jen ne za hranicí biologického druhu, prochází i mladý nadějný estébáček Pavel. Brněnský dělník má před sebou zářnou kariéru, mění se - tedy mizí - jeho estébáčtí šéfové, avšak on zůstává.

Jiří Kratochvil.
Jiří Kratochvil. | Foto: ČTK

Je agentem s potenciálem a povolením škodit imperialistům. Píší se padesátá léta a v západním Německu má vzniknout štvavá vysílačka. Pavel by tam přes brněnského intelektuála vyhnaného za čáru mohl proniknout, vyzvídat a kout pikle. Ale také lištička, zocelena pobytem na Sibiři a bojem s divokými zvířaty, má velký úkol. Dokonce ten největší: zabít Churchilla. Vlak vypravený samotným Hospodářem už nabral západní směr.

V postmoderně se může vše. Zdánlivě. Temná padesátá léta minulého století dokáže devětasedmdesátiletý Jiří Kratochvil rozehrát barevným ohňostrojem, ze kterého je člověku úzko, jako by na něj sáhl temný dráp z Lubjanky, moskevské komunistické mučírny.

I ta v příběhu figuruje, stejně jako lékařský institut I. P. Pavlova a dále Praha, západní Evropa, zaoceánský parník, Amerika, akademická kariéra či demokratická ruská emigrace. O ní Pavel s liškou, která dočasně přijala jméno Sylva, soudí, že "jejich rodinné společenství, to je vlast, kterou si vzali s sebou do exilu".

Čtenář by mohl přemýšlet, co je tou liščí a estébáckou vlastí či snad jestli jde o prozření, ale to už ho autor zase žene dál. Sedí na sesli, pozoruje děj a jen občas si stoupne, aby aktérům svou stoličku zapůjčil. K účelům ne právě bohulibým.

Kratochvilovy nejlepší, ale vlastně všechny práce, se odehrávají v Brně. Po přečtení Lišky v dámu musíme tomuto městu přiřknout určující kvalitu ve spisovatelově tvorbě. Nejde ani tolik o prostředí či inspiraci, ale o sám rámec.

Brno drží Kratochvilovy knihy při sobě. Pokud toto město nyní jen lízne a vydává se do širého světa ruského i amerického, příběh se vrství, avšak zajíká sám nad sebou.

Příliš mnoho not, milý Mozarte, chtělo by se zvolat. Důraz tohoto apelu ovšem netkví v množství, ale v tom Mozartovi.

Kratochvil také v nové knize potvrzuje pozici jednoho z nejzásadnějších umělců české současnosti. Jako nikdo druhý dokáže spojit mrazivou hrůzu a rozjívenou bezstarostnost, je mistrem v užívání kontrastů a proměn.

Proměna lišky v ženu je zde nakonec vcelku banální, veškeré to svištění po širém rodném světě se jeví mnohem bizarnější.

Liška se změní v Sylvu, což můžeme prvoplánově číst jako přerod starého světa v ten nový, bezskrupulózní. Proměna ovšem není udržitelná, žádoucí ženě na zádech vyrůstá srst, zapomíná jazyky, které se naučila, naopak začíná opět rozumět zvířatům. Můžeme na to hledět i jako na naději, že komunistická proměna má svůj konec.

Jiří Kratochvil: Liška v dámu
Autor fotografie: Nakladatelství Druhé město

Jiří Kratochvil: Liška v dámu

Nakladatelství Druhé město 2019, 200 stran, 299 korun

Vzhledem k rozkročenosti příběhu bychom těch asociací našli celou řadu. Je proměna nadějí, nebo pastí? A dokážeme se změnit opravdu?

Na doplňující otázku, které ty noty jsou nadbytečné, lze snad mistrovi drze doporučit, aby příště zůstal v Brně. Tohle město mu svědčí, snad to bude jeho přiměřenou velikostí. Teprve na přehledném jevišti je možné zahrát mistrné představení. Tak zase příště, milý Mozarte!

 
Mohlo by vás zajímat

Právě se děje

Další zprávy