reklama
 
 

Zemřela Eva Hoffeová. V Praze narozená dcera Brodovy sekretářky se soudila o Kafkovy archivy

6. 8. 2018
Max Brod sice nespálil pozůstalost Franze Kafky, desítky tisíc stran deníků, povídek či dopisů však odkázal své sekretářce, načež přešly do rukou její dcery. Ta se o nikdy nevydané texty donedávna soudila. Nyní Eva Hoffeová zemřela.

Ve věku pětaosmdesáti let v Izraeli zemřela Eva Hoffeová, v Praze narozená dcera sekretářky spisovatele Maxe Broda, který vydával díla Franze Kafky. O jejím úmrtí informoval izraelský deník Haarec.

Rodina Hoffeové vedla dlouholetý spor o vlastnictví vzácných, veřejností dosud nespatřených rukopisů pražského rodáka a spisovatele Kafky i jeho vydavatele Broda.

Předloni izraelský Nejvyšší soud definitivně přiřkl tato díla Národní knihovně v Jeruzalémě. Přesto knihovna dodnes nemá přístup k některým dokumentům, jež se nacházejí v bankovních sejfech v Izraeli či Švýcarsku. Důvody jsou mimo jiné byrokratické a právní, sejfy je například obtížné otevřít soudním nařízením z cizí země.

Národní knihovna, která by díla chtěla zpřístupnit veřejnosti, se domnívá, že v sejfech je mnoho vzácných Kafkových dopisů, kreseb a rukopisů.

Eva Hoffeová se narodila roku 1933 v Praze. Jako šestiletá s rodinou utekla před nacisty do tehdejší Palestiny, kde po válce vznikl Stát Izrael. "Unikla jsem holokaustu," vyprávěla Hoffeová v rozhovoru pro německý týdeník Der Spiegel, "dodnes jsem Němcům neodpustila." Její čeští prarodiče, kteří v Praze zůstali, zahynuli v nacistických vyhlazovacích táborech.

Po absolvování vojenské služby v izraelské armádě Hoffeová přes třicet let pracovala jako letuška izraelské aerolinky El Al, a to až do roku 1999. Na rozdíl od své sestry Ruth Weislerové, která zemřela během soudu o Kafkovu pozůstalost, Eva Hoffeová nemá potomky.

Matka sester Hoffeových Esther pracovala jako sekretářka Maxe Broda, který byl Kafkovým přítelem a po spisovatelově smrti v roce 1924 spravoval jeho pozůstalost. Brod zemřel roku 1968 v Tel Avivu. V závěti sice pozůstalost přenesl na svou sekretářku Esther Hoffeovou, zároveň ale dodal, že ta se má pokusit Kafkovy písemnosti zpřístupnit a předat veřejnému archivu - jako vhodné příklady Brod jmenoval Národní knihovnu v Jeruzalémě nebo Městskou knihovnu v Tel Avivu.

Výslovně Brod zakázal převoz majetku jakékoli instituci v Německu, protože jeho příbuzné stejně jako Kafkovy sestry zabili nacisté.

Esther Hoffeová si ale navzdory Brodově poslední vůli Kafkovo dílo ponechala a postupně jej rozprodávala v aukcích. Spoléhala mimo jiné na mnohoznačnost výkladů Brodovy závěti a také na existenci Brodových dopisů, které naznačují, že v jednu chvíli chtěl Kafkovu pozůstalost svěřit Hoffeové.

První soud na toto téma se uskutečnil již v 70. letech a rozhodl, že dokud je Hoffeová naživu, má právo s Kafkovou pozůstalostí zacházet, jak se jí zlíbí.

Například roku 1988 Hoffeová v aukci Sotheby's prodala 316stránkový rukopis Kafkova románu Proces za dva miliony dolarů, v přepočtu asi 44 milionů korun - jednalo se o historicky nejvyšší částku, která kdy byla zaplacena za literární rukopis. Nový majitel, švýcarský obchodník, ale cennost nakonec předal literárnímu archivu v německém Marbachu.

Po smrti Esther Hoffeové v roce 2007 - dožila se 101 roků - přinesl izraelský deník Haarec reportáž, v níž mimo jiné popsal, jak dcera Brodovy sekretářky Kafkovo dílo navzdory instrukcím v závěti dál soukromě rozprodává. Národní knihovna v Jeruzalémě následně rodinu zažalovala.

Izraelské soudy nakonec rozhodly, že Eva Hoffeová má pozůstalost odevzdat, neboť Brod mínil texty uschovat v řádně zřízeném archivu či knihovně. Soudce se v procesu mimo jiné snažil nahlédnout spor z Kafkovy perspektivy.

"Viděno Kafkovýma očima: lze za spravedlnost považovat to, když jeho soukromé texty, které nařídil zničit, rozprodává sekretářka dcery jeho přítele, a to libovolnému kupci, který nabídne nejvyšší cenu?" argumentoval mimo jiné soudce.

Důležitou roli v rozsudku také hrál fakt, že Eva Hoffeová některé rukopisy přechovávala ve svém vlhkém telavivském bytu ve sporných hygienických podmínkách - podle soudních inspektorů se mezi desítky let starými cennostmi volně procházely desítky psů a koček. V jednu chvíli si například sousedé stěžovali, že z bytu Hoffeové vychází nesmírný pach.

Izraelský list Haarec s Evou Hoffeovou mluvil vloni. Dcera Brodovy sekretářky mu mimo jiné popsala, jak po vynesení rozsudku Nejvyššího soudu šla ke kadeřníkovi a přiměla ho, aby ji ostříhal dohola.

"Pro mě je to jako truchlení, a tak jsem to chtěla i symbolicky prožít," vyprávěla. Kadeřník prý odmítl, Hoffeová však u něj čekala od rána do večera, než muže přesvědčila.

"Udělali ze mě lhářku, chamtivou, zbytečnou, vyšinutou milionářku. Tiše a spokojeně jsem žila, než na mě zaútočili," stěžovala si Hoffeová v rozhovoru.

"Jak může někdo prohlásit o dvaaosmdesátileté ženě, která nemá děti ani vnuky, že chce zbohatnout? K čemu? Aby si koupila luxusní byt se zahradou a tam žila dva dny, než zemře?" divila se.

Kafkova pozůstalost obsahuje rukopisy autorových nedokončených Svatebních příprav na venkově, desítky tisíc stran Kafkových povídek, záznamů či útržků knih, korespondence nebo cvičení v hebrejštině. Za jednu z nejcennějších položek bývají považovány deníky z let 1913 až 1924, kdy Kafka tvořil.

Zpřístupnění těchto dokumentů badatelům by mohlo výrazně posunout celosvětové povědomí o kontextu Kafkova života a díla.

Součástí pozůstalosti rodiny Hoffeových jsou také cenné archivy Maxe Broda, včetně jeho korespondence s literátem Thomasem Mannem, teoretikem Walterem Benjaminem, vědcem Albertem Einsteinem nebo filozofem Martinem Buberem. Brodovy deníky chtěla rodina Hoffeových původně vydat už v 80. letech, dokonce si za ně nechala dopředu zaplatit zálohu od vydavatele, ten ale zkrachoval, a deníky se tak na veřejnosti nikdy neocitly. Badatelé míní, že deníky mohou obsahovat cenné poznatky a vzpomínky na Kafku.

Samotný Kafka původně žádal, aby přítel Max Brod jeho nepublikované písemnosti spálil. Kdyby tak učinil, nikdy by nevyšly romány Proces, Zámek ani Nezvěstný (Amerika).

Rodák z Prahy Franz Kafka zemřel roku 1924 v Rakousku na tuberkulózu, bylo mu čtyřicet let.

autoři: ČTK, Kultura, Haaretz | 6. 8. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama