reklama
 
 

Zemřela Eva Hoffeová. V Praze narozená dcera Brodovy sekretářky se soudila o Kafkovy archivy

6. 8. 2018 12:40
Max Brod sice nespálil pozůstalost Franze Kafky, desítky tisíc stran deníků, povídek či dopisů však odkázal své sekretářce, načež přešly do rukou její dcery. Ta se o nikdy nevydané texty donedávna soudila. Nyní Eva Hoffeová zemřela.

Ve věku pětaosmdesáti let v Izraeli zemřela Eva Hoffeová, v Praze narozená dcera sekretářky spisovatele Maxe Broda, který vydával díla Franze Kafky. O jejím úmrtí informoval izraelský deník Haarec.

Rodina Hoffeové vedla dlouholetý spor o vlastnictví vzácných, veřejností dosud nespatřených rukopisů pražského rodáka a spisovatele Kafky i jeho vydavatele Broda.

Předloni izraelský Nejvyšší soud definitivně přiřkl tato díla Národní knihovně v Jeruzalémě. Přesto knihovna dodnes nemá přístup k některým dokumentům, jež se nacházejí v bankovních sejfech v Izraeli či Švýcarsku. Důvody jsou mimo jiné byrokratické a právní, sejfy je například obtížné otevřít soudním nařízením z cizí země.

Národní knihovna, která by díla chtěla zpřístupnit veřejnosti, se domnívá, že v sejfech je mnoho vzácných Kafkových dopisů, kreseb a rukopisů.

Eva Hoffeová se narodila roku 1933 v Praze. Jako šestiletá s rodinou utekla před nacisty do tehdejší Palestiny, kde po válce vznikl Stát Izrael. "Unikla jsem holokaustu," vyprávěla Hoffeová v rozhovoru pro německý týdeník Der Spiegel, "dodnes jsem Němcům neodpustila." Její čeští prarodiče, kteří v Praze zůstali, zahynuli v nacistických vyhlazovacích táborech.

Po absolvování vojenské služby v izraelské armádě Hoffeová přes třicet let pracovala jako letuška izraelské aerolinky El Al, a to až do roku 1999. Na rozdíl od své sestry Ruth Weislerové, která zemřela během soudu o Kafkovu pozůstalost, Eva Hoffeová nemá potomky.

Matka sester Hoffeových Esther pracovala jako sekretářka Maxe Broda, který byl Kafkovým přítelem a po spisovatelově smrti v roce 1924 spravoval jeho pozůstalost. Brod zemřel roku 1968 v Tel Avivu. V závěti sice pozůstalost přenesl na svou sekretářku Esther Hoffeovou, zároveň ale dodal, že ta se má pokusit Kafkovy písemnosti zpřístupnit a předat veřejnému archivu - jako vhodné příklady Brod jmenoval Národní knihovnu v Jeruzalémě nebo Městskou knihovnu v Tel Avivu.

Výslovně Brod zakázal převoz majetku jakékoli instituci v Německu, protože jeho příbuzné stejně jako Kafkovy sestry zabili nacisté.

Esther Hoffeová si ale navzdory Brodově poslední vůli Kafkovo dílo ponechala a postupně jej rozprodávala v aukcích. Spoléhala mimo jiné na mnohoznačnost výkladů Brodovy závěti a také na existenci Brodových dopisů, které naznačují, že v jednu chvíli chtěl Kafkovu pozůstalost svěřit Hoffeové.

První soud na toto téma se uskutečnil již v 70. letech a rozhodl, že dokud je Hoffeová naživu, má právo s Kafkovou pozůstalostí zacházet, jak se jí zlíbí.

Například roku 1988 Hoffeová v aukci Sotheby's prodala 316stránkový rukopis Kafkova románu Proces za dva miliony dolarů, v přepočtu asi 44 milionů korun - jednalo se o historicky nejvyšší částku, která kdy byla zaplacena za literární rukopis. Nový majitel, švýcarský obchodník, ale cennost nakonec předal literárnímu archivu v německém Marbachu.

Po smrti Esther Hoffeové v roce 2007 - dožila se 101 roků - přinesl izraelský deník Haarec reportáž, v níž mimo jiné popsal, jak dcera Brodovy sekretářky Kafkovo dílo navzdory instrukcím v závěti dál soukromě rozprodává. Národní knihovna v Jeruzalémě následně rodinu zažalovala.

Izraelské soudy nakonec rozhodly, že Eva Hoffeová má pozůstalost odevzdat, neboť Brod mínil texty uschovat v řádně zřízeném archivu či knihovně. Soudce se v procesu mimo jiné snažil nahlédnout spor z Kafkovy perspektivy.

"Viděno Kafkovýma očima: lze za spravedlnost považovat to, když jeho soukromé texty, které nařídil zničit, rozprodává sekretářka dcery jeho přítele, a to libovolnému kupci, který nabídne nejvyšší cenu?" argumentoval mimo jiné soudce.

Důležitou roli v rozsudku také hrál fakt, že Eva Hoffeová některé rukopisy přechovávala ve svém vlhkém telavivském bytu ve sporných hygienických podmínkách - podle soudních inspektorů se mezi desítky let starými cennostmi volně procházely desítky psů a koček. V jednu chvíli si například sousedé stěžovali, že z bytu Hoffeové vychází nesmírný pach.

Izraelský list Haarec s Evou Hoffeovou mluvil vloni. Dcera Brodovy sekretářky mu mimo jiné popsala, jak po vynesení rozsudku Nejvyššího soudu šla ke kadeřníkovi a přiměla ho, aby ji ostříhal dohola.

"Pro mě je to jako truchlení, a tak jsem to chtěla i symbolicky prožít," vyprávěla. Kadeřník prý odmítl, Hoffeová však u něj čekala od rána do večera, než muže přesvědčila.

"Udělali ze mě lhářku, chamtivou, zbytečnou, vyšinutou milionářku. Tiše a spokojeně jsem žila, než na mě zaútočili," stěžovala si Hoffeová v rozhovoru.

"Jak může někdo prohlásit o dvaaosmdesátileté ženě, která nemá děti ani vnuky, že chce zbohatnout? K čemu? Aby si koupila luxusní byt se zahradou a tam žila dva dny, než zemře?" divila se.

Kafkova pozůstalost obsahuje rukopisy autorových nedokončených Svatebních příprav na venkově, desítky tisíc stran Kafkových povídek, záznamů či útržků knih, korespondence nebo cvičení v hebrejštině. Za jednu z nejcennějších položek bývají považovány deníky z let 1913 až 1924, kdy Kafka tvořil.

Zpřístupnění těchto dokumentů badatelům by mohlo výrazně posunout celosvětové povědomí o kontextu Kafkova života a díla.

Součástí pozůstalosti rodiny Hoffeových jsou také cenné archivy Maxe Broda, včetně jeho korespondence s literátem Thomasem Mannem, teoretikem Walterem Benjaminem, vědcem Albertem Einsteinem nebo filozofem Martinem Buberem. Brodovy deníky chtěla rodina Hoffeových původně vydat už v 80. letech, dokonce si za ně nechala dopředu zaplatit zálohu od vydavatele, ten ale zkrachoval, a deníky se tak na veřejnosti nikdy neocitly. Badatelé míní, že deníky mohou obsahovat cenné poznatky a vzpomínky na Kafku.

Samotný Kafka původně žádal, aby přítel Max Brod jeho nepublikované písemnosti spálil. Kdyby tak učinil, nikdy by nevyšly romány Proces, Zámek ani Nezvěstný (Amerika).

Rodák z Prahy Franz Kafka zemřel roku 1924 v Rakousku na tuberkulózu, bylo mu čtyřicet let.

autoři: ČTK, Kultura, Haaretz | 6. 8. 2018 12:40

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama