Rozhovor - Jerker Eriksson a Håkan Axlander Sundquist vystupující pod společným pseudonymem Erik Axl Sund napsali společně hodně drsnou detektivku Vraní dívka, která je plná velmi krvavých a násilných scén. V českém překladu vychází s nápisem "Jen pro silné povahy" na obálce.
Kniha pobuřuje většinu čtenářů o to víc, že většinu brutalit páchá hlavní záporná postava na malých dětech. Podle autorů to byl od začátku záměr, chtějí tak překazit své rodné zemi pověst mírumilovné země.
"Švédsko se tváří, jak moc je důležité. Přitom je to zapadákov poblíž severního pólu, navíc s naprosto nezaslouženě dobrou pověstí. Chceme tenhle klam uvést na pravou míru. Zároveň přiznáváme, že je Vraní dívka fikce a každý ji může interpretovat po svém," říkají Erik Axl Sund.
Aktuálně.cz: Z české literatury známe mnoho spisovatelských dvojic. Tvorba ve dvou není vůbec snadná, přece jen může mít každý trochu jiný přístup. Jak se vám dvěma při psaní spolupracuje?
Erik Axl Sund: Ten proces je těžké popsat, je to hlavně o diskusi a konverzaci. Pracujeme společně, sedíme metr od sebe a jdeme kapitolu po kapitole.
Výhoda je, že můžeme čerpat z paměti a úvah dvou mozků. Když začínáme psát, pijeme pivo a necháváme myšlenky bez zábran proudit. V téhle fázi nezahazujeme žádný nápad. Později strukturujeme příběh a přidáváme detaily. Jeden doplňuje druhého, přidáváme a mažeme. Každý píše jinou barvou písma, až po dokončení text zčerná. Musíme se ujistit, že jsme oba spokojení, i když to kolikrát trvá dlouho. Pokud spolupráce úplně zkrachuje, vyřeší to pár obyčejných ran pěstí, i to se stává.
A.cz: Napsat tak ponurou knihu zřejmě nemůže člověk, který je momentálně šťastný a vyrovnaný. V jakém duševním rozpoložení Vraní dívka vznikala?
Vraní dívku jsme psali v období, kdy jsme si oba procházeli osobní krizí a náš prvotní záměr byl „pomsta a prachy“. Chtěli jsme napsat knihu, která vás dobře naladí. Myslím, že to se nám povedlo… (smích)
A.cz: Vraní dívka samozřejmě vyčnívá svou drsností a brutalitou, kniha má přitom velmi zdařilou zápletku. Nemrzí vás, že v očích některých čtenářů právě brutalita přebíjí vše ostatní a kvality zanikají?
To je váš názor. Pokud kniha někomu přijde tak odporná, má určitě nějakou bariéru. Ve skutečnosti se jen snažíme v co nejkvalitnější formě mluvit o věcech, které nás děsí.
A.cz: Český nakladatel opatřil obálku knihy výrazným varováním „jen pro silné povahy“. Setkali jste se ve světě s něčím podobným?
Pokud víme, tak ne. Ale viděli jsme, že někteří švédští knihkupci dávali na naše knihy ručně psané cedulky s nápisem ve smyslu "pouze pro jedince se silným žaludkem". Ale to není něco, o co bychom usilovali a byli na to hrdí. Realita je mnohem horší, a pokud chceme být v tomto důslední, měli bychom začít takové štítky dávat hlavně na noviny.
A.cz: Obálka knihy je vůbec kapitola sama pro sebe. Hrůzostrašný obrázek je původně vcelku nevinná kresba od již dávno zesnulého malíře Carla Larssona. Co vás k využití, chtělo by se možná říci i zneužití, jeho díla vedlo?
Carl Larsson je pro nás Švédy umělec, který nejlépe vyjadřuje představu o švédské rodinné idylce. Jeho obrázky jsou ve většině domácností a skoro každý k nim má vztah. Ale zároveň jsou podvrh vytvořený umělcem, který nestojí za nic a v mnoha ohledech se choval jako debil. Chtěli jsme tu faleš zdůraznit přidáním dimenze černého inkoustu.
A.cz: Kniha jde na trh v pětatřiceti zemích. Kde očekáváte nejbouřlivější přijetí?
To netušíme, ale největší problémy nás asi čekají v zemích se zcela odlišnými kulturními návyky. Ale můžeme se mýlit.
A.cz: Hodně čtenářů, kteří vás na internetu chválí, vás zároveň řadí na úroveň Stiega Larssona. Máte nějaký svůj spisovatelský vzor?
Oba jsme na knihách vyrostli a vždy jsme hodně četli, ale později se to dost zhoršilo. Když na to přijde, tak máme rádi autory jako Heinrich Böll, John Steinbeck, Paul Auster a Kurt Vonnegut. Ze švédských autorů Pära Lagerkvista a Harryho Martinsona. Krimi a thrillery čteme zřídka, jen pro studijní účely. Ale třeba takového Stephena Kinga nebo švédskou dvojici Sjöwall a Wahlöö máme také rádi.
A.cz: Asi se shodneme na tom, že vaše knihy nejsou vhodné pro děti. Nemohou z nich mít újmu i citlivé matky?
Ano, mohou, a také občas takové reakce od čtenářek dostáváme. Nejen od matek, ale i od otců.
A.cz: Vás dva na začátku spojila hudba, nikoli psaní. Jak to po spisovatelském úspěchu bude s vaší punkovou kapelou I Love You Baby?
Hudba pro nás byla vždy důležitá. Když se naše cesty zkřížily, začali jsme aktivně tvořit. Jezdili jsme společně na tour po několika zemích. Hudba je pořád součást naší inspirace, ale v současné době nemáme žádné plány kapelu obnovit. Už rok se vzájemně podporujeme jako spisovatelé. Vybudovali jsme malou uměleckou galerii v centru Stockholmu. Byl to pro nás oba sen, teď tu trávíme volný čas a tvoříme umění. Možná k tomu časem přidáme i hudbu, to ukáže čas.
