Uráželi jste mě, ale dneska jsem mocnější než vy. Édouard Louis a anatomie proměny

Linda Bartošová Linda Bartošová
12. 5. 2023 12:15
„Dovedl sis můj život představit?“ ptá se Édouard Louis otce ve fiktivním vysvětlení své kompletní životní transformace. Kdyby otec, jemuž spisovatel adresoval velkou část své česky právě vydané knihy Jak se stát jiným, dostal prostor, nejspíš by odpověděl, že ani ve snu. Mladík ještě před třicetinami prožil tolik životů, kolik otec zahlédl snad jen v neustále blikající televizní obrazovce.
Édouard Louis v knize líčí univerzální touhu vytrhnout se tomu, co pro nás společnost přichystala.
Édouard Louis v knize líčí univerzální touhu vytrhnout se tomu, co pro nás společnost přichystala. | Foto: Profimedia.cz

Dnes třicetiletá superstar francouzské literatury Édouard Louis, vlastním jménem Eddy Bellegueule, na sebe poprvé upozornil před osmi roky titulem Skoncovat s Eddym B. Prodal ho stovky tisíc výtisků a například v Česku už je tak známý, že jeho knihy adaptovala tři divadla včetně pražského Švandova.

Jak se stát jiným je už pátá, kterou v žánru takzvané autofikce napsal o vlastním životě. Odmala cítil, že pokud neudeří pěstí do svého osudu, bude dalším pokračovatelem rodové linie zatížené vlhkým chladem severní Francie, odkud pochází, absencí vzdělání i tvrdou prací, pod jejíž tíhou hrubne také vše ostatní.

Pozoroval odevzdaný život matky, jíž později věnoval knihu Boje a proměny jedné ženy. Pozoroval otce, kterého dřina usoužila k nemocem a stereotypní realitě, v jejímž středobodu stojí televize. Pozoroval reprodukci stále týchž životů, které vedli muži před ním - bolesti těla i duše, chudoba, hlad.

Jeho nová kniha je epitafem světa, k němuž byl předurčen. Je žitým svědectvím o společenských rozdílech, tvrdosti a nesmiřitelnosti venkova, o touze zapadnout stejně jako o touze utéct. Je zprávou o homofobii a rasismu, ale také obžalobou zprvu zbožňovaného elitářství a intelektuální převahy. Je o touze se pomstít svým kořenům, vysmát se nepřátelům a definitivně zvítězit. Jenže - nad kým vlastně vyhrajeme, když už nepoznáváme sami sebe? Čtenáři se budou moci zeptat přímo autora. Knihu, kterou vydalo nakladatelství Paseka opět v překladu Sáry Vybíralové, představí Édouard Louis příští pondělí 15. a úterý 16. května ve Francouzském institutu. Oba dny už jsou debaty vyprodané.

Paralyzující pravdivost

Dětství v severofrancouzské Pikardii bylo pro Eddyho většinu času utrpením. Nechápal, proč je jiný, než si ho vysnil otec, tolik zformovaný tím, co dnes označujeme za toxickou maskulinitu. Proč ho sexuálně nepřitahují dívky, proč nemá pevný a mužný hlas, proč je mu všemi kolem osvojené "chlapáctví" cizí.

O mnoho let později ho část francouzských intelektuálů napadla, že při líčení života chudších vrstev zároveň osočuje venkov z xenofobie, nenávisti či hlouposti. Spisovatel se bránil, že lidé ze sociálně slabších poměrů rozhodně nejsou jen takoví, ale jsou i takoví. Líčit je jinak by byla lež a ty Louise iritují, "protože lži jsou všude kolem i v nás", namítal ve více rozhovorech.

Sám ostatně v mnoha lžích dlouho žil. V jeho způsobu psaní se tak dá pozorovat až paralyzující pravdivost. Nešetří okolí ani sebe. Odhaluje, pochybuje, kritizuje, obviňuje, obhajuje.

Smazat stopy venkova

Středem snah a úvah teenagera Eddyho byla osobní proměna a touha stát se někým jiným. Opustit vesnici Hallencourt na severu Francie, místo, kde je normální prosit sousedky o jídlo, dělat úkoly na stole, kde matka vaří, dospívat v kouřem prosyceném domově, kde nikdo nezná knihy ani divadlo.

Právě to se na základní škole ukazuje jako první zásadní forma vnitřního útěku - Eddy zjišťuje, že umí hrát. Už dlouho totiž hrál, jako ochranné slupky na sebe nabaloval jednotlivé, převážně maskulinní role, aby přežil ve společnosti, která vylučuje vše odlišné. Ve škole zkouší divadlo a v něm poprvé zažívá obdiv - poprvé pociťuje přijetí. Bolestivé slovo "buzna", které v textu knihy dále nahrazuje slovem "urážka", vystřídá zvolání: "Bravo!". A mladý outsider cítí, že tudy povede cesta ven. Přeměna začíná.

Touha po divadle a úniku ze světa násilí, šikany i nepochopení ho dostává až na gymnázium ve městě Amiens. Tam si naplno uvědomí, jak se společnost tříbí. Rozdíly tušil už dávno, zcela se mu ale vyjeví, teprve když slyší rozhovory spolužáků o kultuře, umění, cestování. Tedy věcech, jejichž obsah mu byl kvůli původu dosud skryt. Objevuje svět nepoznaných privilegií a límečků, svět gymnaziální "čistoty", kam vstupuje s očekáváním přetvořit se, začít nanovo, bez nálepek a předem daného pohrdání.

"Všiml jsem si, že šikanování druhých vyžaduje určitou techniku a já ji neměl," píše. V knize Od začátku se vyděluje od maskulinních spolužáků a seznamuje se s mladou studentkou Elenou, intelektuálkou z vyšší střední třídy, která se Eddymu stane osudovou průvodkyní jeho novou identitou. Ukazuje mu prostředí, kde se čtou knihy a kde se o víkendu chodí na koncerty klasické hudby.

Přátelství s Elenou jej směruje k životu, který si pro sebe chtěl vytvořit. K životu, kde se přemýšlí o literatuře a obrazech, kde se jí ovoce, luxusní sladkosti a pije čaj - namísto mastných sendvičů a vody se sirupem, jaké znal z domova.

Pod vlivem tohoto přátelství a elegantních večeří v honosném domě její rodiny se mladý muž postupně mění v uhlazeného intelektuála, jako houba dychtivě nasává jejich zvyky, gesta, manýry. Na návrh Eleniny matky si mění americky znějící jméno, které chudé francouzské rodiny často dávají svým dětem. Z Eddyho je Édouard Louis.

Celé hodiny před zrcadlem nacvičuje nová gesta, ohmatává si jimi svět, který se mu otevírá. V něm už není místo pro rodinu, kterou před Eleninými rodiči popisuje jako buranskou a neotesanou. Přibarvuje těžkosti, jež mu původ přichystal, aby se kompletně očistil od minulosti. Ví, že jeho verze reality je temnější než skutečnost, cítí ale potřebu vykreslit otce a matku v nejhorším světle, aby nové přátelé šokoval a tím své kořeny nadobro vytrhal ze země.

Édouard Louis musel přežít ve společnosti, která vylučuje vše odlišné.
Édouard Louis musel přežít ve společnosti, která vylučuje vše odlišné. | Foto: Profimedia.cz

"Omlouvám se." O to silněji pak působí omluva, kterou v knize s odstupem rodině adresuje na jediné prázdné straně. Vyjevuje tak náhle krutost, se kterou potomci často vzdorují rodičům, aby je následně jejich vlastní chování mrzelo a bolelo.

Po několika bouřlivých hádkách začíná rodinu vídat čím dál méně. Pracuje jako uvaděč v divadle, nachází si vlastní byt, přiznává si svou homosexuální orientaci a poznává sexuální identitu, experimentuje. Debatuje s přáteli o knihách a filmech, dál se vídá s Elenou a vzdaluje se nenáviděnému životu na vesnici. Touha po pomstě, která ho silně motivuje, se naplňuje. Sexem s muži, univerzitním studiem i zapuštěním do světa umělců se Édouard Louis definitivně vzdaluje tomu, odkud vzešel. "Podívejte se, kde dneska jsem. Uráželi jste mě, ale dneska jsem mocnější než vy, spletli jste se, když jste mě měli za slabého a pohrdali mnou, a teď budete za své chyby pykat. Budete pykat za to, že jste mě neměli rádi," píše.

To vše se stále děje v Amiens. Brzy se však i toto město stane minulostí. Je potřeba jít dál.

Zoufalá potřeba útěku

Jako náraz v nové knize líčí přednášku dnes devětašedesátiletého filozofa Didiera Eribona, kterou navštíví během studií. Příběh světově uznávaného literáta, myslitele a homosexuála mu v začátcích nápadně připomíná ten jeho - akorát na rozdíl od něj Louis v tu chvíli není ani spisovatel, ani uznávaný.

Dochází mu, že stejně jako Eribon musí odejít z provinčního města do Paříže a tam dál pokračovat v přeměně. Až v metropoli a mezinárodní slávě spočívá vrchol sladké pomsty nenáviděnému dětství. Paříž je klíč.

Obal knihy Jak se stát jiným.
Obal knihy Jak se stát jiným. | Foto: Nakladatelství Paseka

O lecčem, co tam zažil, už Louis stylizovaně psal v předešlých česky vydaných knihách. V té nejnovější líčí přátelství s filozofem Eribonem, odloučení od Eleny, sbližování se s intelektuály, život i lásku s muži, stejně jako další odpojování se od minulosti. A nakonec - rozhodnutí napsat knihu. Až tím se skutečně zhmotní sen autora dnes pěti oceňovaných titulů.

Mnohokrát si Édouard Louis v knize řekne: Zachránil jsem se, unikl jsem - aby vzápětí kvůli rozchodům, zklamáním z reality vysněného života i proměnám vnitřních pochodů zjistil, že proces změny nikdy nekončí. Jakmile opravdu začne, je tu s námi navždy.

Novinka je kromě jiného zajímavým svědectvím o tom, že motivem ke psaní nemusí být upřímná láska k literatuře. V jádru Louisova úspěchu netkví dojemný a částečně archetypální motiv dítěte z chudých poměrů, které najde cestu ven v knihách. Jde o univerzální touhu vytrhnout se tomu, co pro nás společnost přichystala, ať už je to cokoliv, a tím dosáhnout svobody.

Počátkem spisovatelského i životního příběhu Édouarda Louise není samotné puzení psát, ale přepsat sám sebe. Stejně jako dosud celá jeho tvorba je také Jak se stát jiným důležitým mementem pro ty, kdo se povyšují, fackou pro ty, kteří ubližují odlišným, a nadějí pro ty, kdo tohle všechno přežili.

Kniha

Édouard Louis: Jak se stát jiným
(Přeložila Sára Vybíralová)
Nakladatelství Paseka 2023, 280 stran, 332 korun.

 

Právě se děje

Další zprávy