Je klidně možné, že snímek viděl i tehdejší skutečný prezident Bill Clinton, ba že se při něm na okamžik zasnil. Neboť jakousi literární obdobou Air Force One je také v češtině nyní vydaný román nazvaný Pohřešuje se prezident, jejž Clinton napsal s populárním americkým autorem Jamesem Pattersonem: jedná se o klukovskou fantazii někoho, kdo byl dvakrát zvolen nejmocnějším mužem světa, přesto si nyní vytvořil takřka superhrdinské alter ego.
Protagonista Clintonova románu se jmenuje Duncan a je to prezident k pohledání. Válečný hrdina, kterého nezlomilo ani mučení. Vdovec věrný za hrob, cizí ženy se nedotkne, jak je román dlouhý. Samozřejmě starostlivý otec. Politik riskující zdraví i kariéru. A především státník, jenž se pro dobro Američanů klidně vyplíží z Bílého domu, popadne pistoli a ukrutně jako lev se pere s každým teroristickým žabařem.
To, co se odvíjí na více než 400 stranách, je v dobrém i špatném slova smyslu "béčkové", vhodné na zkrácení dlouhé chvíle ve vlaku či letadle. Reklama sice čtenáři věší bulíky na nos, že se dozví detaily ze zákulisí Bílého domu, nic zásadního ale v knize není. Maximálně tu a tam odpozorovaný detail, tapeta na zdi nebo poměrně věrně vylíčený okamžik, kdy prezident rozhoduje, zda vypálit střelu na teroristu, jenž se obklopil dětmi.
Vše ostatní je záměrně přitažené za vlasy: teroristická skupina do amerických počítačů propašovala zrádný virus a jeho prostřednictvím chce srazit supervelmoc na kolena. Prezident je v Bílém domě symbolicky bezbranný, než aby využil tajné služby či armády, dobrovolně "jde do akce", vyjednává s teroristy, přebírá vzkazy, leze nepříteli na mušku a prchá před kulkami ze samopalů, aut, člunů či vrtulníků.
To vše patří k žánru, stejně jako hollywoodsky připitomělé scény, kdy hlava státu poradí hackerům, jak rozluštit computerový kód, nebo po deseti letech sedne za volant a hned ujede komandu zabijáků.
Karty jsou jasně rozdané, záporné role mají Bosňáci či Rusové, naopak Němci a Izraelci stojí na straně Američanů. Logiku v zápletce raději nehledat: úhlavní padouch se narodil v Turecku, ale zřejmě kvůli politické korektnosti "není muslim", tudíž těžko říct, proč "vede džihád" a válčí zrovna "proti vlivu Západu ve střední a jihovýchodní Evropě". Ale co na tom, čtenář thrillerů skousne ledacos - vzpomeňme třeba Roberta Ludluma a jeho knihu Mozaika Parsifal, kde jistá postava přežila vypálení Lidic, neboť toho času v okolních lesích lovila zajíce.
Clinton hrdě kráčí v Ludlumových šlépějích, také jeho román má "českou linku": zátarasy zde s bílou dodávkou proráží český zloduch řečený Lojzík. Když nad hlavou uslyší zvuk motoru, v anglickém originálu rozčilen vzkřikne svou mateřštinou: "Odkud pochází helikoptéra?"
Co se příběhu týče, v žánru thrillerů napsaných politiky mnohem věrohodnější zápletku vytvořil někdejší český velvyslanec Michael Žantovský v románu Ochlazení.
Z Clintonovy jinak vcelku napínavé prózy poněkud trčí rádoby vážné úvahy o rozdělené společnosti nebo státnické projevy. Čtenář může přeskakovat nebo si zkrátit čas srovnáváním fiktivního prezidenta Duncana s autorem: oba záhy přišli o otce, oba potkali své budoucí manželky na vysoké škole, oba byli nejprve zvoleni za guvernéra, oba čelili pokusu o odvolání. Ale to jsou spíš udičky na udržení pozornosti, o níž kniha zdárněji bojuje jinak: ve vedlejší dějové linii prezident pátrá po zrádci ve vlastních řadách. Celou dobu mu hrozí zdravotní kolaps. A ve finále čelí i starému dobrému odpočítávadlu vteřin, jež zbývají ke zkáze světa, "armaggedonu, jadernému holokaustu". Žádné klišé není dost blbé, aby ho Clinton nepoužil.
Nutno dodat, že vypravěčské fígle a svižné tempo, umocněné členěním příběhu do 128 kapitolek, románu spíš než Clinton vetkl spoluautor James Patterson, jenž podobných thrillerů celosvětově prodal přes 375 milionů výtisků.
Text jejich společného díla britský deník Guardian dokonce prohnal algoritmem, podle nějž větší část knihy napsal Patterson. Ale těžko měřit: u Clintona lze srovnávat jen s jeho předešlými, seriózními tituly typu autobiografie. A Patterson zase tvoří s celým týmem autorů - vždyť jen letos publikoval 18 próz.
Celé to bohužel má zásadní háček: český překlad. Společnost Euromedia prostřednictvím své nedávno založené značky Kalibr knihu vydala v žalostném stavu včetně naprosto školáckých chyb: "bigger" není "stejně velký", "two hundred thousand strong army" neznamená armádu čítající 2000 mužů.
Na stránkách českého vydání volně létají čárky, malá a velká písmena, špatné skloňování, stylistické neobratnosti, kostrbaté věty, gramatické chyby, překlepy, nač si čtenář vzpomene. Z "Capitol Street Southwest" se stává "Capito jihozápad", jeden z bratří Marxů je střídavě označován jako Groucho a Graucho, velitel spojeneckých vojsk v Pacifiku byl MacArthur, nikoliv Arthur. A světe div se: když si nájemná vražedkyně upravuje výstřih, houpou se jí v něm "boky".
Mnohé věty se vzpírají pochopení: "Rád nosí motýlky, abychom všichni viděli, jak je inteligentní. Osobně jsem viděl vzkazy na samolepicích lístcích s větší brizancí." Nebo: "Alex Trimble, s hrudníkem jako sud a ježkem, který prakticky křičí ‚tajná služba‘, jakmile se na něho podíváte."
Bill Clinton a James Patterson: Pohřešuje se prezident
(Přeložil Ondřej Duha)
Nakladatelství Kalibr 2018, 440 stran, 399 korun
Čert vem, že místo atomového hřibu v knize komicky hrozí "houbovitý oblak". Že impeachment je střídavě psán jako impeachment, "impeachement", "ústavní žaloba", "státní žaloba", a dokonce "žaloba o impeachement".
Kniha, pod níž jsou podepsáni překladatel Ondřej Duha a odpovědný redaktor Vojtěch Staněk, především převádí všechny idiomy doslova, pročež v příběhu účinkuje "senátor z mé strany uličky" (místo "zvolený za mou stranu"), postavy "ve vzduchu udržují několik míčků" (myslí na několik věcí naráz) nebo "věší boxerské rukavice na hřebík" (bohužel je řeč o právníkovi, jenž odchází do důchodu).
Vrcholný okamžik přichází v pasáži, kde český překlad pomíjí ustálené spojení slov "dělat z komára velblouda" a místo toho otrocky opisuje anglický originál, make a mountain out of a molehill: "Když najdete horu v podobě jedné osoby nebo strany, musíte na druhé straně vybrat nějakou krtinu a horu z ní udělat." A metafora graduje: "Tyto nafouknuté krtiny… Když hory a krtiny vypadají stejně…" Debakl.
Pohřešuje se prezident je sice průměrný román, ale takhle mizernou podobu si nezaslouží. Anticenu Skřipec za nejhorší překlad roku naopak možná ano.
