Také mimořádná tvůrčí odměna pro Miloslava Uličného souvisí se španělštinou. Uličný přeložil stovku krátkých španělských romancí ze 16. století, které česky vyšly jako Pražské romancero. Do Síně slávy byla uvedena devadesátiletá anglistka Jarmila Emmerová.
Ceny byly vyhlášeny v pražském Goetheově institutu. Obec překladatelů je udílí vždy u příležitosti svátku svatého Jeronýma, patrona překladatelů. Dnes rozdala také pět tvůrčích odměn, získaly je Lenka Bukovská s Marianou Fisherovou, Šárka Grauová, Kateřina Hilská, Kateřina Šimová a Lada Weissová.
Vladimír Medek překládá z angličtiny, španělštiny a portugalštiny. Absolvoval Vysokou školu ekonomickou, od roku 1965 pracoval ve sklářském průmyslu. Počátkem 60. let pracovně pobýval na Kubě, od roku 1991 ve Španělsku.
Knižně publikuje od roku 1963, známým se stal především jako překladatel ze španělštiny a angličtiny. Přeložil například klasický román Sto roků samoty a Dobrodružství Miguela Littína v Chile od Gabriela Garcíi Márqueze, díla nobelisty Maria Vargase Llosy či z angličtiny sci-fi román Desátá oběť od Roberta Sheckleyho.
První dva díly sedmidílné ságy o Harrym Potterovi přeložil do češtiny sám, od třetího dílu na nich pracoval se svým bratrem Pavlem Medkem, který za něj později práci dokončil. Pavel Medek zemřel před čtyřmi roky.
Polský jezdec od Antonia Muňoze Moliny, kterého vloni vydala Leda, je vypravěčovo částečně autobiografické vzpomínání, které zahrnuje i paměť jeho předků a mnoha blízkých lidí či sousedů. Sleduje tragické, komické i absurdní zvraty v osudech Španělů, diktované mocenskými zápasy od zavraždění premiéra Juana Prima roku 1870 až do devadesátých let 20. století.
První část románu tvoří mozaika osobních osudů zachycující životní přeměny v imaginárním severoandaluském městečku Mágině během oné doby. Dalším dvěma částem dominuje intenzivní milostný příběh, který se odehrává na pozadí vzrušujících společenských událostí.
Polský jezdec patří k nejúspěšnějším románům napsaným ve Španělsku po obnovení demokracie a byl zařazen mezi sto nejlepších španělských románů 20. století.
Pražské romancero, které přeložil Miroslav Uličný, je pak souborem 81 kramářských listů z 16. století, tištěných převážně v kastilskému Burgosu, jež do Prahy v 17. století přivezli irští mniši.
Do českého výboru se dostalo sto z původních romancí, jejichž témata jsou různorodá: boje proti Maurům, nesváry mezi feudály a králem, příběhy z okruhu artušovského, nářky nešťastně zamilovaných rytířů, události z řeckých a římských dějin i biblické příběhy.
