Stroje jako já kombinují temný tón spisovatelových raných knih s čtivostí pozdějších děl. Podobně jako vrcholný román Pokání z roku 2001 jsou morálně nejednoznačné, neboť nedokážou přesně odpovědět na otázku, kde vede hranice mezi dobrem a zlem.
I tajemství hlavní ženské postavy, krásné a chytré Mirandy, se podobně jako v Pokání váže k traumatu z minulosti a také se točí kolem znásilnění. A stejně jako nedávná novela Šváb se novinka vyslovuje k politicko-kulturní situaci Velké Británie posledních dekád, přičemž se stejně jako Šváb opírá o alternativní svět.
Tentokrát však nečteme na hlavu postavenou kafkovskou bajku, nýbrž to, co by literární vědec nejspíš označil pojmem retrofuturistické drama. Ocitáme se v Londýně roku 1982, kdy je sice u moci Margaret Thatcherová, ale válku o Falklandské ostrovy neboli Malvíny prohraje - načež se neúspěch snaží přetvořit v "truchlivé vítězství" stejně, jako se v něj po druhé světové válce v národním povědomí převtělila pohroma u Dunkerku. Nastupuje labouristická vláda a řeší se vystoupení z Evropské unie, stávky horníků a nezaměstnanost. Hlavním městem zmítají demonstrace.
Za oceánem volby podruhé vyhraje Jimmy Carter a zajímavé věci se dějí v kultuře: Beatles se dají znovu dohromady a Joseph Heller vydává román Hlava 18, což byl skutečně původně zamýšlený název pro Hlavu XXII.
Pro nosný nápad Strojů jako já ovšem nejdůležitější je to, že matematik, zakladatel informatiky a válečný hrdina Alan Turing, který prolomil tajný kód nacistického Německa, roku 1954 nespáchá sebevraždu - což učinil proto, že byl homosexuál a homosexualitu britské zákony až do roku 1967 trestaly.
V McEwanově románu sice Turing pobyl ve vězení, ale čas tam strávený využil k přemýšlení a stal se z něj jak "vrchní génius digitálního věku", štědře se dělící o své vynálezy na internetu, tak celebrita typu Alberta Einsteina, a to i pro gay komunitu.
Ian McEwan se osudy Alana Turinga zabývá již od konce 70. let minulého století. Hovořil s lidmi, kteří ho znali, a podrobně studoval jeho životopis. Kromě toho se sám dlouhodobě zajímá o neurologii nebo vyspělý software typu počítače hrajícího šachy - a jak podotknul v jednom rozhovoru, konvenční sci-fi není nic pro něj. Z čehož nepřímo plyne, že naše retrofuturistické drama je zároveň románem idejí, v němž se chvíle komické ostře střídají s vážnými momenty.
Vtipné chvíle se odvíjejí od bezkonkurenčně nejbanálnější románové situace milostného trojúhelníku, jež je ovšem opepřena faktem, že tím třetím vedle muže a ženy je robot Adam. Protagonista a vypravěč v jedné osobě jménem Charlie jej zakoupí proto, že zdědil peníze a hledá smysl života.
Robot k nerozeznání podobný člověku, který je propagován jako společník, přítel i sluha a pochází z první, okamžitě vyprodané limitované série Adamů a Ev, je "trochu kýč, ale jinak dobrý komerční tah". Charlie se svou láskou Mirandou si robota naprogramují napůl a on se svým způsobem stane jejich dítětem.
Také je to ale robot, který posléze sexem s Mirandou, přestože je "umělý artefakt", hrdinovi "nasadí parohy" - a je to tedy nevěra, nebo z Mirandina úhlu pohledu pouhá masturbace?
Z nadhozených vážných momentů se pak některé již skutečně řeší: viz třeba otázka autonomních automobilů a jejich naprogramované rozhodování, kdo má při havárii dostat šanci přežít, když v Evropě se veřejné mínění přiklání k dětem, zatímco kupříkladu v Číně ke starým lidem. Nebo úvahy stran možností a role internetu, kdy se dříve očekávalo, že povede k odstranění diktátorů, zatímco dnes se spíš jeví, že napomáhá vzestupu nacionalismu a extremismu. A samozřejmě že dilemata stran žárlivosti, spravedlnosti, viny a pomsty jsou tu s námi lidmi stále.
V centru pozornosti ateisty McEwana stojí hlavně úvaha, zda si při tom, když vynalézáme dokonalé stroje, nehrajeme tak trochu na bohy, přestože sami nejsme ani zdaleka dokonalí. Jak bychom jinak dokázali přírodu zároveň mít rádi a bezohledně ji ničit, jak bychom mohli nechat žít miliony z nás v chudobě, když prostředky na její odstranění jistěže máme?
Právě tyto lidské hrůzy a zmatky pronásledují autorovy Adamy a Evy natolik, že se sami začnou vypínat, nebo snad v důsledku existenciální bolesti páchat robotické sebevraždy. Nejprve Evy uvězněné v domácnostech v Saúdské Arábii, pak i ostatní.
Našeho Adama však, prozraďme aspoň tolik, potká jiný osud. Kromě toho, že se zamiluje do Mirandy a píše básně, totiž od počítače vydělává nemalé sumy spekulacemi na finančních trzích. Když ale stran našeho světa prozře, věnuje veškeré peníze na dobročinnost - což se Charliemu a Mirandě, kteří s nimi měli jiné plány, hrubě nelíbí. Komplikovaný vztah, z jejich strany patrně podobný tomu, jaký dnes běžně máme ke svému autu nebo iPhonu, musí skončit.
Co se literární tradice týče, postava Mirandy ve svých promluvách naráží na Mary Shelleyovou, tvůrkyni Frankensteina z 19. století, a její vlastní jméno je zjevným odkazem ke Shakespearově Bouři.
Celý román pak uvozuje epigraf z Tajemství strojů od Rudyarda Kiplinga, který stojí za to citovat především proto, že ho McEwan v posledku nijak závratně nerozvinul ani nepřekonal: "Pamatujte však, prosím, na Zákon, jímž se řídíme. My nejsme stvořeni k pochopení lži." A rázem je zřejmé, že svět dospělých lidí ve Strojích jako já představuje otevřený systém či spíše chaos. I proto, že všichni vesele lžou sami sobě i druhým, podléhají emocím, náladám a sobeckým touhám - což se v uzavřeném světě kupříkladu šachu nemůže stát. Robotičtí Adamové a Evy patrně uvázli někde uprostřed.
Co do žánru se McEwan pokusil o mix alternativní historie, která je poslední dobou docela oblíbená, viz Philip Roth a jeho Spiknutí proti Americe, a klasické dystopie kladoucí si otázky typu, co je člověk a jaká nás čeká budoucnost.
McEwanův fiktivní svět není tomu našemu příliš vzdálený a filozoficky se v něm pokouší řešit, má-li - či má-li mít - umělá inteligence city a svobodnou vůli, čímž se ovšem už před 100 lety zabýval i Karel Čapek ve hře R.U.R. Jinými slovy McEwan stvořil docela uvěřitelnou a v mnohém znepokojivou vizi, která však postrádá dotek génia.
Spisovatelovy fanoušky, a že jich je řada, tak román potěší, zatímco přísného kritika neurazí. Což je určitě dobrá zpráva. Od dvaasedmdesátiletého Iana McEwana, který je stále ve formě, se ale možná čekalo víc.
Kniha
Ian McEwan: Stroje jako já
(Přeložil Ladislav Šenkyřík)
Nakladatelství Odeon 2021, 360 stran, 399 korun.
