Nejnovější román Bianky Bellové, nazvaný Jezero, uspěl nejen na dně bývalého prvohorního moře, tedy v české kotlině, také byl přeložen do téměř dvou desítek jazyků. Na místní poměry výjimečný úspěch.
Zase můžeme být jako Češi na někoho hrdí - a naštěstí nám nevadí, že se o úspěch zasloužila osmačtyřicetiletá autorka s bulharskými kořeny, která si vzala Angličana. Jsme pyšní na její sevřenou, hutnou prózu, která dovedně pracuje s náznaky a temnota zde není cílem, nýbrž cestou. Na zneklidňující téma s přesahem.
Není divu, že po tomto nebývalém ohlasu se Bellové domovské nakladatelství Host rozhodlo resuscitovat autorčinu prvotinu. Ta pod záměrně matoucím názvem Sentimentální román (ani jedno není pravda) vyšla roku 2009.
Ačkoliv nynější vydání se objevuje v mírně revidované podobě, je třeba před autorkou smeknout. Jak obrovskou literární cestu za ty roky urazila!
Je to stále tatáž řeka, ale koryto a rychlost toku jsou jiné. A zejména je jiný směr, kudy teče voda. Bellová má už ve své prvotině potřebu pobývat na temné straně osudů. Základním komunikačním kódem je zde krutost, člověk je člověku pokud ne přímo vlkem, tak bytostí užitečnou či neužitečnou.
Tohle je základní myšlenková osa, užitkovost, schopnost z druhého něco získat, buď ano, nebo ne. Láska je nahrazována sexem a ten je často zvrácený a násilnický. Oběť trpí, ale snad i proti vlastní vůli - pokud jí něco takového ještě zbývá - si to zároveň užívá. Budoucnost je slovo bez obsahu.
Sentimentální román představuje drsnou novelu založenou na vyprávění dvou postav. Až poměrně pozdě se čtenář dozví, jak intenzivně se obě linie protínají a podmiňují.
Na malé ploše se prohání řádka postav a činí to tak svižně, že po nich nejednou zůstanou spíš rozmazané čáry než plnohodnotné tvary. Jevištěm je střední třída, občas i ta vyšší střední, ale platí zde morálka okraje. Rozpor je to občerstvující, jako kdyby písničku od Chinaski zahrála Lyssa, tedy popík v rukou hardcorových zarputilců. Něco takového by si člověk poslechl se zájmem, ale podruhé už asi na koncert nepůjde. Autorka naštěstí vytrvalá byla a po několika pokusech se později našla v Jezeru.
Bianca Bellová: Sentimentální román
Nakladatelství Host 2018, 117 stran, 249 korun
Prvotina Bianky Bellové hladinu literární všednodennosti nerozvlnila - a nestane se tak ani zpětně, teď, když autorku zdobí domácí i zahraniční vavřín.
Postavy Sentimentálního románu jsou pasivní, pro vlastní pinožení nepotřebují hledat smysl, a nemohou ho tedy dát ani četbě. Nihilismus a pubertální zhnusenost. Fajn, to samo o sobě ale už dávno nešokuje a vystavět na tom knihu se dá jen těžko.
Sentimentální román je pouhou tříští velkého celku, ten je možné tu a tam zahlédnout v odlescích. Přesto v této prvotině dnes spatřujeme budoucí potenciál Jezera a nových příslibů. Tehdy jsme ale neviděli nic. Základní otázka zní: Co všechno nevidíme dnes?
