Bhútánem na kole v pohodě a bez otroctví. Boučková vydala knihu o cyklistickém výletě

Aleš Palán Aleš Palán
19. 8. 2020 11:57
Tereza Boučková vyrazila s cestovkou na cyklistický výlet a napsala o tom knihu. Její název Bhútán, má láska dokládá, že vzdálené himálajské zemi spisovatelka a scenáristka ochotně podlehla. Není divu. Jak je to ale u Boučkové pokaždé: nejsilnější bývá tam, kde píše sama o sobě.

Právě osobní momenty dávají tomuto cestopisu z organizované výpravy skutečný obsah. Po zaznamenání historek o tom, kdo z cyklopartičky vyjel na kopec první, kdo se ztratil a kdo cestou potkal jaka, Boučková podotkne, že právě společenství je lékem na splín a blbou náladu.

"Proto přece jezdí dlouholetí manželé na dovolenou s cestovkou. Aby nebyli sami dva. Aby se napětí rozpustila. Aby se neřešily viny. Aby stížnosti zůstaly nevysloveny. Anebo naopak, aby spolu ti dva nemuseli pořád jen mlčet. Aby se mohli dělat lepší, byli chápavější, vstřícnější, veselejší," píše.

Stačí tohle vyslovit a banální historky o tom, jak se jednotlivé páry, a zejména autorka se svým chotěm, vyrovnávají se špinavým povlečením, dostávají nový rozměr. Nebo stačí zavzpomínat na mámu v Alzheimer centru, na to, jak hranice svobody 30 let po sametové revoluci testují její synové. Stačí dokonce zmínit i obecně známou víru buddhistů o karmě a převtělování.

"Jestli z člověka dělá buddhistu přijetí zodpovědnosti za svůj vlastní život, jsem buddhistka. Věřím, že příčina a následek fungují, že naše návyky a postoje nás buď omezují, nebo osvobozují," píše Boučková a dodává, že kromě buddhistky je také trochu katolička, židovka či evangelička. Proto se dnes píšou cestopisy - ne kvůli popisu exotických krojů a krajů, ale toho, co cestovatel prožívá, jak ho cesta mění.

Autorka však většinu pozornosti logicky zaměřuje na viděné, či - protože jde o zájezd v sedle - na prošlapané. A zde se občas lapí do pastí místopisu, dějepisu či mudrování.

Data, kdy byl postaven který klášter, či "vygůglené" zkratky čtenář ochotně zapomene či rovnou přeskočí, horší je, když autorka svou povrchní dvoutýdenní zkušenost zaměňuje za jev.

V Bhútánu česká výprava na mnoha místech potkává volně pobíhající psy. Ti nejsou nikdy vyhublí či zranění, nikdo je nevyhání ze slunce či stínu. Sice mají všichni blechy, ale autorka ví, že jsou neustále šťastni. "Když měla fenka štěňátka, vždycky pod ní někdo dal deku. Jak to? Jak to, že je v naší vyspělé zemi s tolika vyspělými obyvateli a zákony na ochranu zvířat proti týrání tolik týraných a zubožených psů," prohlašuje jednoznačně.

Opravdu? Opravdu je to u nás tak hrozné a v Bhútánu je psí ráj? Kolik těch českých zubožených psů uvidí návštěvník země na organizovaném zájezdu? A kolik takových přehlédne v Bhútánu?

Snímek Terezy Boučkové z Bhútánu.
Snímek Terezy Boučkové z Bhútánu. | Foto: Tereza Boučková

K podobně unáhleným soudům dochází Boučková i jinde. Stačilo, že něco prohlásili její průvodci nebo to někdo napsal, a už je jasné, že třeba "ženy nejsou v Bhútánském království nijak omezovány". To je ovšem skvělé, hnutí #MeToo zde může najít ztracený ideál! Nebo to v této chudé zemi s autoritativní vládou bude přece jen o trochu složitější? To se nedozvíme, nasedáme na kola a hurá do dalšího údolí.

Obal knihy Bhútán, má láska.
Obal knihy Bhútán, má láska. | Foto: Odeon

Ta údolí jsou ovšem úžasná. Partička českých turistů si je užívá, jak umí, a Boučková tento pocit právě skrze ně dokáže čtenářům mile zprostředkovat. A také fotí! Barevné snímky venkovanů, tradičních staveb a monumentálních hor provázejí celou knihu.

Zájezd, který čtenář s Boučkovou absolvuje, se jmenuje Bhútán na kole v pohodě. Ano, je to značně pohodové čtení. Vždyť jsme v zemi, která, když se nemůže pyšnit HDP, obratně se prezentuje pojmem nazvaným hrubé národní štěstí. Jistě jsou zde šťastni nejen psi. Příroda je zde jedinečná, bylo také zrušeno otroctví a povolena televize. Jen kouřit je tu ještě zakázané, ale to přece nevadí, kouřit je nezdravé a monarcha to určitě všechno dělá pro lidi.

Tereza Boučková: Bhútán, má láska

Nakladatelství Odeon 2020, 224 stran, 359 korun

Penis je v Bhútánu na každém domě, je uctíván, je to normální, není to nic sprostého, říká spisovatelka Tereza Boučková, která projela Bhútán na kole. | Video: DVTV, Martin Veselovský
 

Právě se děje

Aktualizováno před 5 hodinami

Po střelbě v Liberci zemřela žena, muže lékaři převezli do nemocnice

Po střelbě v Liberci podlehla žena na místě zraněním, muže lékaři resuscitovali a přepravili do nemocnice. Uvedl to mluvčí zdravotnické záchranné služby Michael Georgiev. Případ si převzali krajští kriminalisté. Televize CNN Prima News uvedla, že zemřel i zraněný muž.

"Mohu potvrdit, že na místě byly dvě osoby. Žena byla několik desítek minut resuscitovaná, ale resuscitace byla bohužel neúspěšná, utrpěla zranění neslučitelná se životem," uvedl Georgiev. "Druhým pacientem byl muž, který byl také několik desítek minut resuscitován, tato resuscitace byla úspěšná a pacient byl transportován do liberecké nemocnice na traumacentrum," řekl mluvčí záchranky. Podle Primy muž zemřel po převozu do nemocnice.

Událost se stala v Rudolfovské ulici v neděli odpoledne. Policie informovala o zásahu s tím, že nebezpečí osobám v okolí nehrozí. Kriminalisté příčiny a okolnosti střelby na místě vyšetřují.

Zdroj: ČTK
Další zprávy