Striptérka odsouzená na dvě doživotí. Román líčí skličující protiklad amerického snu

Ladislav Nagy Ladislav Nagy
9. 8. 2020 14:00
K nejzajímavějším a nejúspěšnějším současným americkým autorům patří dvaapadesátiletá Rachel Kushnerová, kterou teď nakladatelství Argo představuje českým čtenářům překladem posledního románu Noční klub Mars.
Nejsilnější na románu Noční klub Mars je portrét vězení a těch, kdo v něm žijí. Ilustrační snímek z ženské věznice.
Nejsilnější na románu Noční klub Mars je portrét vězení a těch, kdo v něm žijí. Ilustrační snímek z ženské věznice. | Foto: ČTK/AP

Kushnerová vzbudila pozornost už debutem Dálnopis z Kuby, vydaném roku 2008, pět let nato potvrdila pověst druhým románem Plamenomety, portrétujícím newyorskou uměleckou scénu v 70. letech minulého století.

Oba texty se vyznačovaly důkladnou rešerší materiálu, "sršely životem", jak napsal prominentní kritik James Wood v časopisu New Yorker, a získaly nominaci na Národní knižní cenu. Noční klub Mars, anglicky publikovaný předloni, byl navržen na Bookerovu cenu a ve Francii získal ocenění Prix Médicis Étranger.

Ocenění i míru pozornosti si Kushnerová zaslouží. Píše tak, že čtenáře dokáže strhnout, a prostřednictvím jazyka až dickensovsky profiluje postavy. Opírá se o znalost prostředí, které zachycuje s působivostí reportéra. To vše čtenář najde také v Nočním klubu Marsu, přesně a nápaditě přeloženém Olgou Bártovou, jež si skvěle poradila s různými stylistickými rovinami i slovními hříčkami.

Autobus plný spoutaných žen

S protagonistkou knihy, striptérkou Romy odsouzenou ke dvěma doživotním trestům, se setkáváme, když opouští vazební věznici. Míří do zařízení, v němž stráví zbytek života. "Jednou týdně, ve čtvrtek, se koná noc v řetězech. Jednou týdně nastává rozhodující okamžik v životě šedesáti žen. Některé ten rozhodující okamžik zažívají už poněkolikáté. Pro ně je to normálka. Já ho zažila jen jednou," vypráví.

V jejích slovech se ozývá její úděl: o podmínečné prominutí prvního doživotního trestu může Romy požádat až po 37 letech. I tuto možnost ovšem záhy po příjezdu ztrácí, neboť neuposlechne rozkazu bezcitných dozorkyň a pomáhá spoluvězeňkyni, která na podlaze začala rodit.

Přesun probíhá v noci, neboť vězni nemají být vidět: "Kdyby nás mohli do vězení odpálit v nějakém modulu, udělali by to. Hlavně aby se na nás - na vězeňský autobus plný ženských se spoutanýma rukama a nohama v řetězech - nemuseli dívat spořádaní lidé."

Rachel Kushnerová (na snímku) za Noční klub Mars ve Francii získala Prix Médicis Étranger.
Rachel Kushnerová (na snímku) za Noční klub Mars ve Francii získala Prix Médicis Étranger. | Foto: Profimedia.cz

Pohledu spořádaných lidí zůstanou vězeňkyně skryty i pak. Věznice leží v odvrácené části Kalifornie, jinak známé jako slunného a kulturního státu: tohle je však kraj industrializovaného zemědělství, ropných rafinerií, skládek a pouště.

Romy to připomíná místo, kde dospívala: vyrostla v San Francisku, ovšem coby dítě promiskuitní, na alkoholu závislé matky ho nevnímala jako domov beatniků a hippies, nýbrž svět drogových gangů a násilí. "San Francisco pro mě byl Sunset District, ponurý, bez stromů, s břehy v mlze a nekonečnou řadou jednotvárných domů… Sunset District se hrdě hlásil k San Franciscu, a přitom to bylo úplně jiné San Francisco, než jaké asi znáte: žádné duhové vlajky, beatnická poezie ani strmé křivolaké uličky, ale mlha, irské hospody a prodejny alkoholu až ke Great Highway."

Romy byla jako jedenáctiletá znásilněna, střední školu nedokončila. Pak se usídlila v nejhorším striptýzovém klubu ve městě, kde zvláštní bonusy dostávaly dívky, které se osprchovaly nebo měly tetování bez pravopisných chyb. Ve vězení teď Romy není jediná, kdo nedokončila střední - mnoho spoluvězeňkyň neumí číst, některé neznají ani hodiny.

Trocha kontextu

Český čtenář má štěstí, že překlad Nočního klubu Mars vychází v době, kdy je téma opět aktuální v souvislosti s diskusí o rasové diskriminaci ve Spojených státech. A to přesto, že Romy není černoška, naopak představuje jednu ze dvou bílých vězeňkyň v obřím ženském žaláři Stanville. Jedná se sice o fiktivní místo, nicméně vytvořené na reálném základě velkých kalifornských nápravných zařízení pro ženy.

Noční klub Mars tématem i vyzněním připomene jiný vynikající současný americký román, Píseň zbloudilých duší od Jesmyn Wardové, který česky vyšel před rokem. Wardová se sice zaměřuje na černošskou komunitu amerického Jihu, obě spisovatelky nicméně působivě zachycují bezvýchodnost situace těch, kdo se dostali do bludného kruhu amerického trestního práva a výchovně-nápravného systému. Témuž problému se v poslední dekádě věnovaly seriál Netflixu nazvaný Holky za mřížemi (Orange Is the New Black) nebo knižní studie profesorky práva Michelle Alexanderové jménem Masová inkarcerace: nový Jim Crow.

Alexanderová konkrétními čísly dokládá, nakolik se zvýšení trestů odnětí svobody stalo problémem současné Ameriky a jak diskriminuje část občanů podobně jako někdejší segregační zákony.

Ona "masová inkarcerace", tedy zpřísnění legislativy vedoucí k vyššímu počtu trestů odnětí svobody, podle Alexanderové začala již s kandidaturou Richarda Nixona na prezidenta v roce 1968. Dynamiku pak nabrala za Ronalda Reagana a dalších prezidentů.

Počet vězňů v Americe vzrostl z nějakých 300 tisíc počátkem 80. let minulého století na více než dva miliony v době, kdy Alexanderová studii psala. A nejde jen o počet lidí ve věznicích: daleko ničivější je vyloučení těch, kdo byli v minulosti trestáni, ze společnosti. Pozbývají volebního práva, jsou diskriminováni při hledání zaměstnání, bydlení i přístupu k sociálním dávkám. A roli samozřejmě hraje i rasový prvek, neboť válka proti drogám výrazně postihuje právě černošské obyvatelstvo. Držení "luxusních" drog typu kokainu se trestá mírněji než držení drog zneužívaných chudými a černými - například crack.

Rachel Kushnerová se narodila roku 1968, zatím vydala tři prózy a jednu sbírku povídek.
Rachel Kushnerová se narodila roku 1968, zatím vydala tři prózy a jednu sbírku povídek. | Foto: Profimedia.cz

Zesílená tragédie

Noční klub Mars však není vědecká studie. Jeho nejsilnější stránku tvoří portrét vězení a těch, kdo v něm žijí: světa, kde platí pravidla spíš jako ve slumech než ve "slušné" Americe.

Protože hrdinka Romy zde stráví zbytek života, příběh nemůže mít silnou dějovu linku. Tu suplují pohledy do minulosti: většina postav vypráví svůj příběh, který se v základních konturách podobá osudům Romy. Skoky mezi přítomností a minulostí pak koření mikrohistorky z vězení, místy dojemné (jedna z trestankyň tajně chová králíčka), jindy exotické (výroba drog a alkoholu z dostupných surovin, využívání seznamek a korespondenčních vztahů k získávání drobných výhod) nebo sociálně-kritické (otrocká práce).

V příběhu Romy, jehož detaily se čtenář dozví až v závěru, jsou klíčové dva momenty: zaprvé soudní proces, kde jako nemajetná dostane neschopného obhájce ex offo, a tak je vlastně odsouzena ještě před procesem, a tragické úmrtí matky. Ta se do té doby starala o striptérčina syna, následně daného k adopci. Než se tohle přihodilo, Romy ve vězení přežívala s pocitem, že se sice nedostane ven, ale aspoň má to nejcennější. Teď ztrácí i to - a její tragédie působivě zesiluje.

Obal Nočního klubu Mars.
Obal Nočního klubu Mars. | Foto: Argo

Romy je však zvláštní, těžko uchopitelná postava a také nevěrohodný vypravěč. Zapadá to do celkového schématu knihy, jejíž autorka dokáže chytře přetavit v klad i to, co by jí jinak bylo vytýkáno. Historky z vězení jsou spíše minireportáže, přesné, zajímavé, ale neskládají organický románový celek. To však na druhou stranu jen posiluje atmosféru fragmentárnosti a bezčasí, která zase zesiluje bezútěšné vyznění.

Zadruhé: příběh, jejž Romy líčí, obsahuje místa zavdávající důvod k pochybám. Hrdinka je například chudá, avšak jezdí Chevroletem Impala z roku 1963 - i kdyby to byl vrak, neměl by vůbec malou cenu. Stejně tak některé postřehy nepasují k profilu, který nám Romy předkládá. I to lze ale interpretovat tak, že nevěrohodná vypravěčka do knihy vnáší napětí, jaké děj nemůže poskytnout.

Ani na konci románu si čtenář nemůže být jist, jak to bylo s tou událostí, která Romy změnila život. Jisti jsme si něčím jiným: že prostředí a společenská situace, kterou Noční klub Mars zachycuje, představují skličující protiklad amerického snu.

Rachel Kushnerová: Noční klub Mars

(Přeložila Olga Bártová)
Nakladatelství Argo 2020, 320 stran, 398 korun

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Čtyři Ázerbájdžánci zahynuli při výbuchu miny

Čtyři ázerbájdžánští civilisté přišli o život poté, co pod jejich automobilem explodovala protitanková mina v oblasti, kterou nedávno dobyla ázerbájdžánská vojska během šestitýdenní války s Arménií. Boje, které propukly 27. září, ukončila dohoda, dosažená v noci na 10. listopadu. O úmrtí civilistů informovala generální prokuratura v Baku, podle které pátý cestující ve voze vyvázl se zraněním. Výbuch zdůraznil nebezpečí, jakým Ázerbájdžánci čelí na tomto území. Minu nastražili arménští vojáci při svém odchodu z tohoto okresu, který spolu s dalšími šesti ázerbájdžánskými okresy po čtvrt století ovládali Arméni spolu s celým Náhorním Karabachem. 

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Izraelci opět protestovali proti premiérovi

V izraelských městech se znovu konaly protesty proti premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, který čelí u soudu obžalobě z korupce. Izraelci proti němu protestují už 23 víkendů, dnes stejně jako v minulých případech jich několik tisíc přišlo před premiérovu rezidenci v Jeruzalémě. Další protesty se konaly v Tel Avivu, Caesareji, Holonu a v dalších městech. Cílem protestujících je přinutit Netanjahua k rezignaci. Kromě tří kauz, ve kterých už je souzen, chtějí demonstranti rozšířit jeho stíhání i o případ nákupu armádních ponorek. V této kauze byl Netanjahu vyslýchán, ale není obviněn. 

Zdroj: ČTK
Další zprávy