Vrátit smysl něčemu tak nesmyslnému jako sebeupálení: Nobelista Handke píše o Čechovi

Petr Fischer Petr Fischer
11. 8. 2020 10:19
„Při tichém čtení jde o působivou poetickou událost, ale na jevišti, kde se vypovídá mnoha různými hlasy, text ztrácí nesmělou sílu a působí, jako by byl vytažen ze své skrýše a vržen do křiklavého světla reflektorů,“ napsal po premiéře nové divadelní hry Petera Handkeho na Salcburském festivalu spisovatel a novinář Simon Strauß v německém deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Handkeho hru o Zdeňkovi Adamcovi ve světové premiéře uvedl Salcburský festival.
Handkeho hru o Zdeňkovi Adamcovi ve světové premiéře uvedl Salcburský festival. | Foto: Salzburg Festival/Ruth Walz

Hra nazvaná Zdeněk Adamec a opatřená podtitulem Jedna scéna měla v Rakousku, Německu i Americe vesměs negativní recenze. Zčásti nerozuměly režijnímu ztvárnění Friederike Hellerové, specialistky na Handkeho hry, zčásti nepochopily smysl připomenutí tragického osudu osmnáctiletého studenta z Humpolce, který se 6. března 2003 kolem osmé hodiny ranní upálil na pražském Václavském náměstí na protest proti vládě peněz a konzumu.

Straußova reflexe jako jedna z mála obrací pozornost k textu, který je u Handkeho, podobně jako například u Václava Havla, hlavním hrdinou hry. A tak pro setkání s novým Handkem, od loňska kontroverzním držitelem Nobelovy ceny za literaturu problematizujícím fakt muslimské genocidy v bývalé Jugoslávii, nakonec není třeba jezdit do Salcburku na kritizovanou inscenaci. Ani netřeba čekat na podzim, kdy hru o Zdeňkovi Adamcovi v pražském Divadle Na zábradlí nastuduje Dušan David Pařízek. Stačí text, v němčině čerstvě vydaný nakladatelstvím Suhrkamp, přečíst - a ona "působivá poetická událost" se dříve či později dostaví.

Symbol života

Handkeho divadelní gesto je zřejmé: z temnoty zapomnění, do níž se Zdeněk Adamec propadl jako více či méně pomatený blázen, znovu nasvítit jeho jméno se všemi možnými motivacemi a souvislostmi, které postava nabízí.

Nejde o dokumentární rekonstrukci, o niž se v povídkovém filmu Gottland snažila režisérka Klára Tasovská. Ta zobrazila Adamcovu nepřítomnou stopu na všech místech, kde se pohyboval, což vyvolávalo divácky neuvěřitelně silný efekt. Handke v textu skládaném sedmi, devíti nebo třeba jedenácti (jak režisér chce, v Salcburku je jich sedm) navzájem nerozlišovanými hlasy napíná energetické siločáry, mezi nimiž se jako ve frankensteinovském mediálním kadlubu točí Adamcův osud.

Mnohohlas naznačuje vrstvení paměťových stop i jejich prosvěcování skrze temnotu odcházejícího času, do níž se v Handkeho představě doma u počítače halil Zdeněk Adamec. (Policejní legenda praví, že byl takzvaný darker a pod přezdívkou Satanik se bavil zkratováním elektrických vedení).

Rozsvěcování a zhasínání je symbolem života i jeho uchovávání v paměti společnosti. Handke tento pocit mizejícího i přicházejícího světla života zachycuje německým slovem Dämmerschein, obvykle překládaným jako přítmí či pološero, nejdoslovněji a nejkrásněji však zní jako přísvit. Tmí se, ale světlem, tak jako v činu sebeupálení.

A kdo řekl tohle?

"Hlavně ze mě nedělejte blázna," opakuje Handkeho hra několikrát Adamcovo zvolání z dopisu na rozloučenou, které vzápětí válcuje mediální proud žvástu, tak dobře známý z dnešní každodennosti.

Peter Handke.
Peter Handke. | Foto: Salzburg Festival/Ruth Walz

"Je to čin více či méně šíleného člověka. Nic racionálního ve srovnání se sebeupálením Jana Palacha a Jana Zajíce proti sovětským tankům. Čin Zdeňka Adamce nemá stejnou legitimitu, has not the same legitimacy," říká jeden z hlasů. "Ale kdo to říká?" - "Komentář na Radiu Praha - upalovat se, dnes, to nepatří do našeho historického kontextu." - "A kdo to říká?" - "Jeden expert - Chce-li člověk něco změnit, musí zůstat naživu. Takovýto druh manifestace není nutný a je nemístný, unnecessary and inappropriate." - "A kdo řekl tohle?" - "Tehdejší prezident."

Handke sleduje Adamcovy kroky od rozhovoru s uklízečkou na toaletách autobusového nádraží Florenc po poslední výdech na Václaváku, při němž se odevzdává "bezútěšnému řádu" a mizí v jednohlase gregoriánského chorálu.

Faktické kroky se mísí s kroky mystickými, s Adamcovými vyfabulovanými cestami do říše smyslu, která se vyznačuje marností hledání. To je Handkeho dávné, vlastně jediné trvalé téma, a možná i to je důvod, proč o Čechovi vůbec psal. Lze slovy, psaním vracet smysl něčemu tak nesmyslnému, jako je autodafé způsobené vlastní rukou?

Handke píše, aby na chvíli vyřadil z provozu nadvládu aktuality, chápané jako vlnění pěny dní, a vrátil do ní porozumění. "Lidí není žádná škoda, ale škoda je krásného slova čas, čas, to je něco jiného. Stydíme se dnes žít. Pokud ještě stud přežívá, že? Nebo ne?"

Na snímku z inscenace hry na Salcburském festivalu jsou Luisa-Céline Gaffronová, Hanns Zischler, Sophie Seminová a Eva Löbauová.
Na snímku z inscenace hry na Salcburském festivalu jsou Luisa-Céline Gaffronová, Hanns Zischler, Sophie Seminová a Eva Löbauová. | Foto: Salzburg Festival/Ruth Walz

Autor a pán textu

Handke chce nějak rozumět, jeho hra ale předvádí, jak je to složité. Při každém popisu, každém natažení ruky směrem ke Zdeňkovi Adamcovi se na mysl vtírají míry každodenní aktuality, od vypočítavého rozumářství přes vylučující logiku vítězů a poražených po mravní ponaučení.

"Zdeňkova hra: bez vítěze. Samí poražení. Všichni prohráli. A přece, přátelé. Jenom žádnou morálku, a už vůbec ne nějaké morality… Všechno je přece dobře. Lepší už to být nemůže. Všechno na svém místě. Pán dal, Pán vzal, pochváleno budiž jméno Páně na věčnosti, amen. A podívejte, všechny rasy, tam venku, a podívejte, všechny pěkné. Všechny ty ženské pr*ele…"

Autor a pán textu se zbavuje povinnosti morálního soudu, aby ukázal, že pochopení je především otázkou otevřenosti a naladění. Přesto hru rámuje až banální moralita, citát z písně Pepy Nose, vyvedený v českém originále i německém překladu. "Čest, pravda, talent a dary od / Boha / se v týdle zemi, holka, nevyplácí. / Kdo tohle má, nakonec / jako Zdeněk Adamec / všechno ztrácí."

Jenže rozumět Zdeňkovi Adamcovi znamená víc než zaplakat si s Pepou Nosem, třeba být s protagonistou v osamělosti jeho prvního, lesního domova. "A tento flek v lese (tato paseka) se stal Zdeňkovým prvním domovem. Tajným. Nikdo jiný o něm neměl potuchy, ani matka ne." Všechno zlo pak začíná jeho prozrazením, archetypálním odchodem z ráje. "A dobře mu tak, protože, jak se to říká? Nikomu neukazuj svůj domov." - "Domov? Hm." - A nad to všechno ztratil důvěru, ztratil víru v místo, zvláště pak tam venku, ve volné přírodě."

Obal knižního vydání hry.
Obal knižního vydání hry. | Foto: Suhrkamp

Rozumět Zdeňkovi Adamcovi, to znamená také cítit odlišné chvění jeho slov, třeba když vyzývá k boji proti moci peněz. "Neexistuje žádný překlad, rozhodně ne doslovný. Můžeš ho jen cítit, jedinečně a sám. A když ho cítíš, pak víš. Už rytmus, v němž se ve Zdeňkově dopise o penězích a moci mluví, je podstatně jiný než ve všech těch obvyklých větách a slovních spojeních o moci a penězích."

Strohou a šokující zprávu o sebevrahovi, jenž se polil benzinem a zapálil, Handke přetvořil v mnohovrstevnatou báseň o osamělé existenci, která hledá ztracený domov. O mediálně vnímané každodennosti tu vypovídá ozvláštňující, leč přesný, vypilovaný jazyk, který umožňuje nové čtení, přestože si občas svůdně hraje s ohromujícími emotivními obrazy ("Hořící Zdeněk od sebe odstrkoval hasiče. Napůl zuhelnatělý a stále ještě živý se na nosítkách odtahoval od kyslíku.").

Handkeho hra je svědectvím, že i věci, o kterých se mlčí, protože o nich nelze mluvit, lze vypovědět, vypsat. Proto to asi v intimní osamělosti čtení jde s Handkem tady nějak lépe než v trochu rozptylující extrovertnosti divadla.

Peter Handke: Zdeněk Adamec. Jedna scéna

Suhrkamp 2020, 71 stran, 20 euro.

 

Právě se děje

před 4 hodinami

Lille ukončilo letitou nadvládu PSG v Superpoháru

Fotbalisté Lille ukončili letitou nadvládu Paris St. Germain ve francouzském Superpoháru. V dnešním utkání hraném v Tel Avivu zvítězil mistrovský celek 1:0 brankou portugalského záložníka Xeky ze závěru prvního poločasu.

Paris St. Germain vyhrál předchozích osm ročníků Superpoháru včetně toho předchozího, který se kvůli pandemii koronaviru hrál až letos v lednu. Pařížané v minulé sezoně po třech letech nevyhráli ligu, ale uspěli alespoň v domácím poháru po vítězství 2:0 nad Monakem.

O Superpohár hráli svěřenci Mauricia Pochettina bez hvězdného Kyliana Mbappého. V posledních 20 minutách si odbyl soutěžní premiéru po příchodu z Liverpoolu kapitán nizozemské reprezentace Georginio Wijnaldum.

Francouzský fotbalový Superpohár v Tel Avivu:

Lille - Paris St. Germain 1:0 (1:0)

Branka: 45. Xeka.

Lille vyhrálo Superpohár poprvé v historii a ukončilo osm ročníků trvající nadvládu PSG.

před 5 hodinami

Nevládní organizace zachránily za poslední den ze Středozemního moře 500 migrantů

Lodě nevládních organizací v neděli poskytly pomoc a přijaly na palubu zhruba 500 migrantů, které vylovily ve střední části Středozemního moře, mezi Libyí, Tuniskem, Itálií a Maltou. Oznámila to francouzská organizace SOS Méditerranée. Její loď v sobotu zachránila dalších 200 osob a na palubě má v současnosti na 550 migrantů, uvedla agentura AFP.

Nejvýznamnější zásah byl v noci na neděli nedaleko libyjských břehů. "Záchranná akce v mezinárodních vodách byla velice nebezpečná, velké plavidlo postavené ze dřeva s více než 400 osobami na palubě začalo nabírat vodu," uvedla francouzská organizace. Záchranné akce se účastnily i lodě Sea Watch 3 a Nadir německých organizací Sea Watch a ResQship. Při dalším zásahu nedaleko Malty loď Ocean Viking přijala na palubu dalších 100 migrantů.

Za posledních 48 hodin lodě zachránily zhruba 700 migrantů, kterým poskytly základní pomoc.

Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky z Afriky do Evropy připlulo letos dosud po Středozemním moři zhruba 45 000 lidí. To je výrazně více než za stejné období v loňském roce. Více než polovina tohoto počtu připadá na trasu z Libye a Tuniska do Itálie a na Maltu. S růstem pokusů dostat se do Evropské unie se ale zvyšuje i počet úmrtí na moři. Mezinárodní organizace pro migraci uvedla, že v první polovině letošního roku zemřelo ve Středozemním moři přes 1100 migrantů, což je také více než vloni.

Zdroj: ČTK
Další zprávy