Česky nedávno vydaná kniha s poměrně konejšivým názvem Život je jen náhoda dává vzpomenout na politicky nekorektní humor začátku 90. let minulého století. Česká soda ovšem z tohoto porovnání vychází jako ještě uměřené dílo.
Antihrdinové Rosy Liksom jsou dělníci, pytláci, taxikáři a opuštěné rodičky. Některým hrozí ztráta zaměstnání, téměř všem pak ztráta perspektivy. To vše je okořeněné tu a tam omrzlinami nebo setkáním s medvědem a ruskými pohraničníky.
Po vzoru poetiky anglické skupiny Monty Python texty nesměřují k třeskuté pointě, jsou výbušné samy o sobě, každým detailem. Není to humor, ze kterého by šlo smysluplně citovat, proto i ukázka otištěná na přebalu knihy vypadá na první pohled poněkud bezbranně. Co to má jako být? Síla se ovšem skrývá v celku, v dynamice jednotlivých příběhů a v jejich stupňování.
Plně nekorektní satira stojí na pokraji mrazivých frustrací vzešlých z dávné historie Severu i nedávného řádění "chudáka Breivika", jak se tu píše v narážce na norského masového vraha.
Na paškál se dostanou nejen škola, církev, zdravotní neduhy či nakupování, ale pro Finy i tak posvátné záležitosti, jakými jsou sauna či lov. Rosa Liksom se nezastaví před ničím.
Finové nejsou právě celosvětově vyhlášení smíškové. Pokud můžeme soudit z jejich kulturních výbojů, tamní humor je na hony vzdálen českému laskavému škádlení. Vzpomeňme namátkou režiséra Akiho Kaurismäkiho, rockery s nepravděpodobnými účesy Leningrad Cowboys či díky překladatelce a vydavatelce Markétě Hejkalové také v Česku zdomácnělého prozaika Arta Paasilinnu.
Spisovatelka a výtvarnice Rosa Liksom patří do téhle nespoutané společnosti. Dokonce z ní i poněkud čouhá, natolik jsou její krátké prózy ulítlé.
Tohle není humor, který potěší. Je to řeka, která člověka smete a vezme ho s sebou. A pak ho někde bezohledně vyplivne. Teprve když čtenář dostatečně oschne, uvědomí si, že kniha má také silný spodní proud - ukazuje na zlomené tradice, narušené vztahy, sociální nerovnost, odliv pracovních příležitostí kamsi do Asie.
Rosa Liksom nenabízí recept, jak se z toho všeho nezbláznit, ona bez mučení přiznává, že zbláznit se z toho je ještě celkem normální reakce. I tak se ale dá žít dál. Nebo proti sobě obrátit loveckou dvouhlavňovku, každý ať si vybere.
Protože všechny malé příběhy vyprávějí malí hrdinové, mluví "obyčejnsky", tedy hovorově, někdy argotem. Všechny jazykové roviny skvěle vypozoroval překladatel Vladimír Piskoř. Také v češtině je to povedená taškařice.
Rosa Liksom se zdejšímu čtenáři poprvé představila před čtvrtstoletím povídkovým souborem Prázdné cesty a potom až loni románem Paní plukovníková. Přesto stojí za to si tohle jméno podržet v paměti - tedy tento pseudonym. Originální příjmení finské prozaičky je totiž naprosto nezapamatovatelné, ba nevyslovitelné: z jeho osmi liter tvoří plnou polovinu písmeno a; jedno je navíc přehlasované.
Próza autorky, jejíž samotné příjmení působí jako poněkud kostrbatý vtip, skutečně stojí za pozornost. Ach, ti Finové.
Rosa Liksom: Život je jen náhoda
(Přeložil Vladimír Piskoř)
Nakladatelství Pistorius & Olšanská 2020, 152 stran, 199 korun
