Radu Lupu býval zmiňován mezi nejlepšími pianisty, podobně jako jeho krajané Dinu Lipatti a Clara Haskilová, proslavení o několik desetiletí dříve. Lupuovo úmrtí potvrdila agentura DPA s odvoláním na umělcova agenta.
Ze zdravotních důvodů se Radu Lupu stáhl z koncertních pódií již v roce 2019. Zemřel po dlouhé nemoci ve švýcarském Lausanne.
Byl pozoruhodný zejména schopností rozehrávat celou škálu nejjemnějších nuancí při tvorbě tónu. "Svou sametovou hrou a nebeskými nuancemi ovlivnil generace posluchačů," napsal švýcarský deník Le Temps. "Byl to přátelský a skromný člověk, který jen zřídka vystupoval v médiích a měl zvláštní cit pro to, jak na scéně vytvářet a interpretovat hudbu," konstatovali organizátoři rumunského hudebního Festivalu George Eneska.
Lupu získal mnoho mezinárodních ocenění od americké Grammy po Cenu Artura Benedettiho Michelangeliho, hrál s nejznámějšími orchestry světa včetně Berlínských či Vídeňských filharmoniků a patřil mezi přední interprety děl Franze Schuberta, Ludwiga van Beethovena nebo Wolfganga Amadea Mozarta.
Čtyřikrát jej mohli slyšet návštěvníci festivalu Pražské jaro, kam poprvé přijel roku 1977. Později se vrátil v letech 1991, 1997 a naposledy před 12 lety, kdy jeden večer uvedl Janáčka a Beethovena a tři dny nato ještě Schumannův Klavírní koncert a moll. Při něm jej doprovodil Symfonický orchestr Českého rozhlasu.
V roce 2011 se pak Radu Lupu v pražském Rudolfinu zúčastnil galakoncertu, na němž s Českou filharmonií oslavil sedmdesátiny Lawrence Foster, dlouholetý šéfdirigent Gulbenkianova orchestru v Lisabonu. Lupu tehdy zahrál čtyřručně na dva klavíry se slavným dirigentem Danielem Barenboimem.
Radu Lupu se narodil v listopadu 1945 do rumunsko-židovské rodiny, na klavír se učil od šesti let, poprvé koncertoval jako dvanáctiletý. Ve studiích pokračoval na konzervatořích v Bukurešti a Moskvě, kde absolvoval roku 1969. Tou dobou už měl na kontě první cenu z Van Cliburnovy klavírní soutěže a také z Mezinárodní klavírní soutěže v anglickém Leedsu.
V posledních dekádách Lupu výrazně omezil cestování a začal dávat přednost recitálům v menších městech. Vyhýbal se médiím, méně natáčel ve studiu a nepřál si, aby byly vysílány záznamy jeho vystoupení. "K tomu všemu si pro své koncertování stanovil další specifická kritéria, z nichž některá působí na první pohled kuriózně. Například odmítl koncertovat v létě, protože nesnáší teplo," napsal před pěti lety časopis Hudební rozhledy.
Velkou ztrátou pro klasickou hudbu je také úmrtí dalšího skvělého klavíristy, Nicholase Angeliche. Rodilý Američan, který však žil v Paříži, trpěl respirační chorobou a nevystupoval od loňského června. Do té doby exceloval při interpretacích Beethovena, romantického repertoáru i hudby 20. století. "Stejně jako tvůj zvuk jsi byl projasněný a jemný zároveň. Už nikdy nezahraji jedinou Brahmsovu notu, aniž bych ti byl nablízku," vzkázal mu na Twitteru francouzský houslista Renaud Capuçon.
