Ferda Mravenec je z dnešního hlediska spíš rodinná než dětská opera: primárně sice určená dětem, ale napsaná dostatečně chytře, aby se při ní bavili i rodiče. "Vědecká práce, ale začíná to jako pohádka," uváděl kdysi Jiří Suchý svou studii o komikovi jménem Jonáš - chtěl ji vyprávět dětem, kdyby na univerzitě neprošla.
Ferda Mravenec má naopak pohádkové rysy, ale začíná odborným výkladem režiséra, později překabátěného do brouka Pytlíka. Ten vysvětluje složité nároky operního představení zvědavému Ferdovi, který předčasně strhl oponu.
Operní Ferda je ve shodě s literární předlohou sympatický a podnikavý chlapík, který si uchoval duši zvídavého, nedočkavého děcka. Všechno musí vědět hned a do práce i milostných vztahů se pouští s přesvědčením, že poctivé úsilí a víra v dobrý výsledek zmůže vše. V práci mu to vychází, ve vztahu s Beruškou ne - v obou případech se dílo dostává z pohádkových hmyzích kulis do lidské reality, natolik živě reflektované, že opera z roku 1971 dodnes neztrácí atraktivitu.
Skladatel Evžen Zámečník a libretista Rudolf Žák se drželi předlohy Ondřeje Sekory, který svou nejpopulárnější postavičku představil v časopisu Pestrý týden už roku 1927 a šest let nato z ní na stránkách Lidových novin udělal hlavního hrdinu svých příběhů. V roce 1936 pak vyšla první kniha Ferda Mravenec, podle níž opera vznikla.
Zámečníkova hudba jako by se vracela do časů, kdy Ferda Mravenec postupně získával podobu, a připomíná tehdejší neoklasicismus v nejzábavnější formě. Občas se sice objeví ohlasy pozdější populární či filmové hudby a dechovky, ale celkově se jedná o vynikající retro, které by mohlo konvenovat i dnešním divákům nehledě na jejich věk.
Svižně, obratně a jako bez námahy napsaná hudba vypovídá o řemeslné zdatnosti autora, melodické invenci a směřování k obecné sdělnosti. V době světové premiéry, která se odehrála v Janáčkově divadle roku 1977, to Zámečníkovi beze zbytku vyšlo - Ferda Mravenec vydržel na repertoáru devět sezon a dočkal se 80 repríz. Při popularitě námětu i živosti zpracování je až záhadou, že jej vícekrát neuvedla jiná divadla, a rozhodně dobře, že se k němu teď Janáčkovo divadlo vrátilo.
Světová i sobotní premiéra navíc obsahovaly hezkou kontinuitu v obsazení: před 43 lety účinkoval v roli jednoho z Kovaříků basista Aleš Šťáva, zatímco včera jeho syn Jan zpíval opilého Čmeláka a koktajícího Soudce.
Nová inscenace Zámečníkova Ferdy Mravence se chvályhodně drží díla i literární předlohy, ale ještě chvályhodněji je vykládá po svém, živě a současně. Režisérka Magdalena Švecová, scénograf David Janošek a kostýmní výtvarnice Zuzana Přidalová vytvořili hmyzí říši plnou pohybu, který skrývají i Sekorovy ilustrace - jejich styl posouvá prózu ke komiksu a brněnská inscenace si z této estetiky hodně bere. Velkou roli v ní hrají choreografie Martina Paceka a světelný design Pavly Beranové. Výtvarná stránka přitom nekopíruje Sekorovy kresby - hrdinům sice ponechává charakteristické znaky, ale pracuje s nimi jinak.
Malovanou scénu zaplňují květinové motivy, které by mohl spolupodepsat i Sekorův oblíbený malíř Henri Rousseau. Jejich naivita ovšem připomíná také ochotnické nebo kočovné divadlo, kterému by odpovídalo i umístění inscenace do tělocvičny. Stylizace scény do ustupující perspektivy evokuje barokní divadlo stejně jako střídání hudebních nálad v jednotlivých scénách. Kostýmy se vzhledem rovněž často vracejí do meziválečné doby a v kombinaci s hemživým pohybem pestrého hmyzího společenství vytvářejí osobitý, zábavný svět.
Podtitul "hra na operu", kterým Zámečník dílo opatřil, inscenace dodržuje od začátku až do konce. Divadelní iluzi zdůrazňuje už první scéna, která odkrývá tajemný svět zákulisí a zkoušek. Prvky učenlivého amatérství a kutilství, které jsou vlastní Ferdovi i mnohým Čechům, se prolínají celým večerem - ovšem ve stylizované a dotažené formě.
Janáčkova opera dětské publikum neodbývá a nabízí plnohodnotnou, neošizenou inscenaci na velkém jevišti. Jedním z mnoha výborných vtipů je umístění Ferdovy dílny do krabičky od sirek, která rozměrům celého dění i jeho aktérům poskytuje potřebné měřítko.
Dirigent Jakub Klecker nastudoval Ferdu Mravence svižně a energicky, orchestr žene Zámečníkovu hudební férii kupředu a na lyrických místech se zastavuje bez sentimentu. Žestě by ale mohly hrát spolu více a přesněji - zvláště v místech, kde hudba neodolatelně připomíná Stravinského. Lehká parodie westernové muziky při chytání a krocení lučního koníka či broučí dechovka naopak znějí velmi dobře, včetně výstižné zvukové charakteristiky. Výborný je sbor Janáčkovy opery i Dětský sbor Brno.
Celkem 18 charakteristických rolí, které Ferda Mravenec vyžaduje, vytváří soudržný celek. Představitelé jednotlivých postav zpívají i hrají vesměs na hranici karikatury, ale nepřehrávají - pěvecká stylizace je v souladu s celkovým ztvárněním.
Hodně uznání za to zaslouží basista Jan Šťáva, kterému by Čmelákovo opilecké blábolení i koktání nosatého brouka Soudce dávalo hodně příležitostí překročit hranici dobrého vkusu. Šťávova poněkud suchá komika "kamenného obličeje" k oběma rolím skvěle pasuje.
Stejně obratně na hranici parodie balancují barytonista Roman Hoza v roli brouka Pytlíka a sopranistka Andrea Široká coby kapriciózní Beruška sedmitečná. Tenorista Tomáš Kořínek zpívá Ferdu Mravence jako lyrického hrdinu, jímž tento hmyzí všeuměl v podstatě je. Jeho neopětovaná láska k Berušce z něj dělá de facto romantickou postavu, které teprve hudební okolí dodává ironický úhel pohledu a zbavuje ji sentimentu. Beruška se k Ferdovi chová podobně jako Musetta ke svému bohatému milenci v Pucciniho Bohémě - všechno si od něj vezme a pak mu uteče.
Zámečníkův Ferda Mravenec je totiž hrou na operu v několika rovinách a dospělý divák se může bavit nejen příběhem, pro něj přece jenom jednoduchým, ale třeba také úvahami, kolik narážek na zažitá operní klišé v představení objeví. Stejně tak může přemýšlet, kolika proměnami Sekorův literární Ferda prošel a jak reagoval na politickou i společenskou situaci vlasti: v dobách mnichovské krize ji chtěl bránit, v 50. letech budoval socialismus.
Potom i poněkud zamrazí, když se v závěru zmanipulovaného soudu v opeře zpívá o nutnosti žít navzdory zatykačům - světová premiéra Ferdy Mravence se konala v roce, kdy byla zveřejněna Charta 77. To už je interpretace i souvislost, která do díla nejspíš nepatří, ale dospělý divák si z představení může odnést víc než vzpomínky na oblíbenou dětskou knížku či dávno viděnou první inscenaci.
Děti v publiku poskytly sobotní premiéře o hodně neklidnější atmosféru, než bývá zvykem. K takové inscenaci ale patří kus života i do hlediště a foyer, kde naopak významně poklesla hladina snobského ducha, vanoucího obvyklými premiérami. Přispěla k tomu i mravenčí tykadla či programy ve formě pexesa, které se daly pořídit za lidových 30 korun. Pro dostupnost i přitažlivost představení divadlo udělalo po všech stránkách maximum.
Evžen Zámečník: Ferda Mravenec
Hudební nastudování: Jakub Klecker
Režie: Magdalena Švecová
Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra 22. srpna, nejbližší reprízy 23. srpna, 12. září a 16., 20. a 28. prosince.
