"Opravdu není snadné charakterizovat vídeňský zvuk," přiznává Jan Nast, intendant orchestru, který vystoupí 31. května 2020 na festivalu Pražské jaro. "Vídeňští hudebníci ho poznají okamžitě. Domnívám se, že jde o kombinaci souhry zdejších nástrojů, jako je model lesního rohu řečeného Wiener Horn, s konkrétní technikou hry a rytmickým uvažováním, které se ve Vídni po několik století vyvíjelo a předávalo z generace na generaci."
Češi tento zvuk naposledy slyšeli před třemi roky, kdy Vídeňští symfonikové završili festival Dvořákova Praha. Tehdy ale se silně českým nádechem: dirigoval Tomáš Netopil a orchestr v převážně dvořákovském programu doprovázel Pražský filharmonický sbor.
Na Pražském jaru tomu bude jinak: těleso povede belgický dirigent Philippe Herreweghe specializující se na starou hudbu. A na programu jsou Schubertova Čtvrtá symfonie plus Beethovenův Koncert pro housle a orchestr, jejž provede vynikající německá houslistka Isabelle Faustová.
Přičemž dvaasedmdesátiletý Belgičan Herreweghe bude s orchestrem pracovat poprvé. "Moc se na něj těšíme," vzkazuje intendant. "Je známý jako průkopník autentické interpretace staré hudby. Právě proto může dobře známá díla nahlédnout zase z jiného úhlu."
Beethovenem se orchestr zabýval uplynulé dva roky: pod taktovkou pětačtyřicetiletého Švýcara Philippa Jordana, který je šestým rokem jeho šéfdirigentem, natočil všechny skladatelovy symfonie. Na pěti discích vyšly předminulý měsíc a zaplnily historickou mezeru: přestože Vídeňští symfonikové existují 119 let, dosud nikdy nenatočili komplet Beethovenových symfonií.
"Zpřesnili jsme díky tomu náš beethovenovský zvuk. Byl to jeden z prvních nápadů, který jsme s Maestrem Jordanem uskutečnili," popisuje intendant, podle něhož se orchestr komplexně připravoval. Například nastudoval Schubertovy, Bartókovy a Beethovenovy klavírní koncerty, stejně jako často uváděl Bacha. "To všechno nám pomohlo dostat se ke kýženému výsledku," vysvětluje Jan Nast.
Philippe Jordan navazuje na dlouhou tradici slavných dirigentů, kteří rozvíjeli zvuk Vídeňských symfoniků. Orchestr úzce spolupracoval třeba s Wilhelmem Furtwänglerem nebo Herbertem von Karajanem. Přesto Vídeňské symfoniky alespoň ve světě dlouhodobě zastiňují známější Vídeňští filharmonikové, kteří mají delší tradici − existují 177 let − a pestřejší historii, v níž nechybí kolaborace s nacisty nebo odpor vůči zaměstnávání žen.
Ve Vídni je však srovnávání těchto dvou orchestrů skoro společenským faux pas. Každý má ostatně jinou funkci: Vídeňská filharmonie, která zároveň slouží jako orchestr Státní opery, oslovuje vybrané publikum v sále Musikverein. V něm sice hrávají i Vídeňští symfonikové, ti ale častěji působí v uvolněnější atmosféře Konzerthausu a také vyjíždějí na městská předměstí. "Čistě statisticky hráváme většinu symfonických koncertů, které se ve Vídni konají," upozorňuje intendant Nast.
Co do kvality se názory liší. Vídeňská filharmonie má kvalitnější obsazení a dlouhodobě vytříbenější zvuk. Zároveň je ale přepracovaná, a tak se jí stává, že ne vždy odvede špičkový výkon. Vídeňští symfonikové jsou oproti tomu sehranější a vždy se snaží vyhovět dirigentovým nárokům, takže udržují stabilně vysokou laťku.
"Upřímně řečeno nevím, čemu podobná srovnání slouží. Řeči o tom, kdo komu konkuruje, našemu porozumění klasické hudbě nepomohou," odmítá jakákoli srovnání intendant Vídeňských symfoniků. "Jsme rádi za každý orchestr, který ve Vídni působí," dodává diplomaticky Jan Nast, jehož orchestr vznikl na počátcích modernismu s jasným cílem: seznámit širší veřejnost s díly klasiků a zároveň jim představovat díla tehdejších současníků Arnolda Schoenberga, Antona Weberna nebo Ericha Wolfganga Korngolda.
"Naším cílem tak je na jednu stranu kultivovat typicky vídeňský zvuk, na druhou stranu ho nechceme jen rigidně napodobovat. Vždy se snažíme zohlednit současné tendence," uzavírá.
Koncert
Vídeňští symfonikové
Dvořákova síň Rudolfina, 31. května 2020
