Novoroční koncert Vídeňské filharmonie, který má letitou tradici, začal pod taktovkou Lotyše Andrise Nelsonse tuto středu v poledne ve Zlatém sále vídeňského hudebního spolku čili Musikvereinu. Živě ho přenášely televize z 92 zemí světa včetně kanálu ČT2.
Radeckého pochod roku 1848 složil Johann Strauss starší na počest Josefa Václava Radeckého z Radče, českého šlechtice a rakouského polního maršála z 19. století. Skladba je už desítky let součástí novoročního koncertu Vídeňské filharmonie a tleskáním do rytmu se vždy zapojuje obecenstvo.
Orchestr však dosud využíval aranžmá Rakušana Leopolda Weningera, někdejšího člena nacistické strany, pro kterou Weninger například aranžoval pochody Sturmabteilung, známých pod zkratkou SA. Právě Weninger přispěl k tomu, že dal Straussově skladbě ještě výraznější pochodový rytmus, který se za časů nacistů ujal, uvádí web Operetta Research Center.
Když byla Vídeňská filharmonie na tuto skutečnost upozorněna, rozhodla se objednat novou verzi aranžmá, vysvětluje mluvčí orchestru Claudia Kapsamerová. "Cílem vždy bylo a stále je přinést posluchačům potěšení, nikoliv jim připomínat válku nebo nacistickou propagandu," říká Kapsamerová.
Vídeňská filharmonie po takzvaném anšlusu Rakouska v roce 1938 propustila své židovské členy. Ve vyhlazovacích táborech nebo při deportaci jich nakonec zahynulo sedm - hobojista Armin Tyroler, který odjel posledním transportem z Terezína do Osvětimi, a houslisté Moritz Glattauer, Viktor Robitsek, Max Starkmann, Anton Weiss, Paul Fischer plus koncertní mistr Julius Stwertka. Devíti hudebníkům židovského původu se podařilo uprchnout do exilu.
V roce 1942 už měla Vídeňská filharmonie 123 aktivních členů, z nichž 62 zároveň působilo v NSDAP a dva dokonce v jednotkách SS. Bylo to podstatně víc než v případě Berlínské filharmonie, kde se k nacistům hlásila jen pětina hráčů.
Mezi kolaboranty v řadách Vídeňské filharmonie byl například Helmut Wobisch, trumpetista, který do nacistické strany vstoupil roku 1933 a o rok později se přidal k SS. Pracoval jako špion, donášel na židovské muzikanty a nacistům dodával cenné informace zevnitř orchestru.
Po válce byl společně s válečným prezidentem filharmoniků Wilhelmem Jergerem vyhozen, ale v roce 1947 se do orchestru vrátil a roku 1953 se dokonce stal výkonným ředitelem Vídeňské filharmonie.
Právě nacisté také založili tradici novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků, první se konal roku 1939.
Podle studie historika Olivera Rathkolba tím totalitní režim sledoval propagandistické cíle a zábavnou formou koncertu se snažil rozptýlit obecenstvo od těžkostí druhé světové války. Říšský ministr propagandy Joseph Goebbels za tímto účelem dokonce pozměnil údaje v archivech, aby nevyšlo najevo, že skladatel Johann Strauss měl z osminy židovský původ, dodává historik.
Takzvaná Rathkolbova zpráva v roce 2013 detailně zmapovala míru, do jaké Vídeňská filharmonie kolaborovala s nacistickým režimem. Rathkolb při psaní dokumentu vycházel mimo jiné z nově objevených archivů schovaných ve sklepě Vídeňské státní opery pod stohy partitur.
Radeckého pochod, někdy psaný také jako Pochod Radeckého nebo Radeckého marš, coby přídavek prvně zazněl na novoročním koncertu roku 1946, který dirigoval Joseph Krips. Dosavadní aranžmá od Leopolda Weningera orchestr využíval proto, že Straussova verze byla určena menšímu počtu hudebníků, než kolik jich Vídeňská filharmonie čítá.
Nové aranžmá pro letošní koncert, které hodlá Vídeňská filharmonie využívat také v budoucnu, napsal archivář orchestru.
"Rozhodnutí orchestru vypustit starou verzi upozorňuje na tíhu nacistické minulosti Rakouska a 75 let po konci druhé světové války také to, jak pomalu se země s touto érou vyrovnává," konstatuje deník Financial Times.
