Těmirkanov, který je čerkeského původu, patří k žákům někdejšího ředitele leningradské konzervatoře Ilji Musina. S orchestrem tehdy známým jako Leningradská filharmonie debutoval coby osmadvacetiletý v roce 1967. Rok nato byl jmenován hudebním ředitelem, jímž zůstal do roku 1976.
Následně vedl operu v Kirovově, tedy dnešním Mariinském divadle, aby se roku 1988 opět vrátil k Leningradské filharmonii. Šéfdirigentský post u tohoto nejstaršího ruského orchestru, založeného roku 1882 při carském dvoře, převzal Těmirkanov po tehdy zesnulém Jevgeniji Mravinském.
Mravinskij vedl těleso po dobu 50 let, v letech 1938 až 1988, Těmirkanov teď končí po 33 letech, připomíná Kommersant.
Jurij Těmirkanov v rozhovorech vždy tvrdil, že se mu za komunismu podařilo dirigovat v Rusku a získávat tamní režimní ceny, aniž by vstoupil do komunistické strany. Bývalý generál sovětské KGB Oleg Kalugin ve svých pamětech Spymaster popsal situaci, kdy leningradská buňka strany koncem 80. let doporučila zakázat Těmirkanovovi cesty do zahraničí. "Z odposlechu v bytě tehdy vyplynulo, že dirigent zvažuje emigraci," napsal Kalugin.
Brzy nato ale Sovětský svaz padl a Těmirkanov emigrovat nemusel. Zůstal u Leningradské filharmonie, spolu s městem roku 1991 přejmenované na Petrohradskou filharmonii. V 90. letech minulého století paralelně působil v Londýně jako šéfdirigent Royal Philharmonic Orchestra. Dodnes tráví část roku ve Velké Británii.
V novém tisíciletí dirigent šest let řídil také americký Baltimore Symphony Orchestra, kde jej vystřídala Marin Alsopová. Nedlouho poté Těmirkanov vzbudil rozruch výrokem, že ženy jsou příliš slabé na to, aby dirigovaly.
"Na otázku, jaké ctnosti si na ženě nejvíc považuje, Marx odpověděl, že její slabosti. A to je pravda. Žena bude krásná, atraktivní, bude se hudebníkům líbit a tím je rozptylovat od práce," myslel si Těmirkanov. Na doplňující dotaz novináře pravil, že "jádrem dirigentského řemesla je síla, jádrem ženy je slabost". Za tento výrok sklidil na Západě kritiku.
Těmirkanova znají také Češi, od 70. let minulého století několikrát navštívil festival Pražské jaro. Naposledy před sedmi lety, u příležitosti 70. výročí ukončení druhé světové války, zde s Petrohradskou filharmonií zahráli Šostakovičovu Leningradskou symfonii. Druhý večer následoval Houslový koncert a moll, při němž orchestr doprovodil Juliana Rachlina, plus skladatelova Pátá symfonie.
"Měl jsem to štěstí poznat se s Šostakovičem osobně. Byl to poslední svatý člověk v Rusku a také jediný člověk ve dvacátém století, který odpovídal na úplně všechny dopisy, které dostal," řekl Těmirkanov v Praze. Šostakovič zemřel 9. srpna 1975.
Jurij Těmirkanov se měl s Petrohradskou filharmonií vrátit na Pražské jaro předloni, plánované provedení Šostakovičovy Šesté a Brahmsova klavírního koncertu s Andrásem Schiffem se už ale neuskutečnilo kvůli první vlně pandemie koronaviru.
V čele Petrohradské filharmonie teď Těmirkanova nahradí pětašedesátiletý Nikolaj Alexejev, který byl od roku 2000 hlavním hostujícím dirigentem. V roce 1985 vyhrál Alexejev dirigentskou soutěž Václava Talicha pořádanou Pražským jarem.
