Tato pozice dovoluje hudebníkům představit svůj talent v plné šíři a ukázat, jak rozsáhlý mají repertoár. I navzdory lockdownu se to letos povedlo klarinetistovi Jörgu Widmannovi z Německa, kterého obecenstvo postupně poznalo jako špičkového sólistu, skladatele i komorního hráče.
Capuçon má za sebou trochu jiný příběh: protože hraje od pěti let, nasbíral na relativně nízký věk mnoho zkušeností. Uvádí neobvykle pestrý repertoár, zahrnující vše od staré po soudobou hudbu. A především hraje technicky dokonale, avšak přístupně, způsobem, díky němuž se na něj lidé rychle pocitově napojí.
V Praze ho tentokrát čekají tři koncerty ve třech dnech za sebou: uvede opory violoncellového repertoáru, svá oblíbená díla i sonátu pro violoncello a klavír od Francouze z 19. století Césara Francka, jehož 200. výročí festival letos připomíná.
V programu lze ale vysledovat i osobní linii odkazující ke Capuçonovu hráčskému vývoji a vazbám, které si vytvořil. "Bude to intenzivní," avizuje. "Ale těší mě, že tentokrát v Praze strávím víc dnů. Vždy je skvělé moci na jednom festivalu představit více programů a pomyslně tak posluchače pozvat na společnou hudební cestu," říká.
První koncert, který se koná 16. května v Pražské křižovatce, tedy odsvěceném kostele sv. Anny, bude osobněji laděný. Začne první ze šesti Bachových violoncellových suit. "Bach je odmalička součástí mého života a jeho suity jsou pro každého violoncellistu srovnatelně významné jako Bible," ilustruje Capuçon, podle něhož se jedná o "mimořádné, zázračné skladby, jaké může člověk interpretovat celý život".
Jako další zazní Tři strofy na jméno Sacher, což je skladba před osmi lety zesnulého Henriho Dutilleuxe. Violoncellista se s ním seznámil zhruba v půlce své kariéry a úzce se spřátelili. "Myslím, že jsem vybral jedno z jeho nejlepších děl," konstatuje.
Večer završí Sonáta pro sólové violoncello od Maďara Zoltána Kodályho, jenž zemřel roku 1967. "To bude takový test vytrvalosti: hodně náročná, hodně fyzická, silná a dlouhá věc," shrnuje interpret.
Následující den v Rudolfinu ho doprovodí dlouholetý spoluhráč, šestačtyřicetiletý francouzský klavírista Jérôme Ducros. Spolupracují už čtvrt století. Ducros účinkoval také na violoncellistově loňském albu Emotions, pro které mu vymyslel aranžmá Čajkovského nebo Debussyho kompozic. "Je to úžasný klavírista a můj velký přítel. Těší mě, že ho teď mohu přizvat na Pražské jaro," poznamenává cellista.
V Rudolfinu zahrají tři sonáty: Debussyho pozdní, Brahmsovu první a jednu od Césara Francka, původně napsanou pro belgického houslistu Eugèna Ysaÿe. "Samozřejmě že ve violoncellové transkripci zní trochu jinak, ale pořád je krásná. Myslím, že si violoncello zaslouží," kvituje Capuçon.
Ve středu 18. května ho pak v Obecním domě doprovodí uznávaný Birminghamský symfonický orchestr s litevskou dirigentkou Mirgou Gražinytė‐Tyla. Zahraje Koncert pro violoncello a orchestr e moll od Edwarda Elgara. "Když jsme s Mirgou vystoupili poprvé, vzniklo mezi námi zvláštní pouto," poznamenává Gautier Capuçon. "Hrozně přirozeně se mi s ní na jevišti dýchá a diriguje neuvěřitelně poutavě, expresivně, se spoustou emocí," dodává.
Koncert
(Pořádá festival Pražské jaro)
Gautier Capuçon
Rudolfinum, 17. května
Pražská křižovatka, 16. května
Obecní dům, 18. května
