Nová expozice klade větší důraz na Janáčka jako člověka, říká ředitel Moravského zemského muzea Jiří Mitáček. Dům se nachází na adrese Smetanova 14.
Nový mobiliář a celkovou architektonickou koncepci navrhl Tomáš Rusín. Inspiroval se skladatelovou původní výbavou, dochovanou v pracovně a na dobových fotografiích.
V domku na zahradě za varhanickou školou Janáček žil v letech 1910 až 1928, kdy zemřel. Nová stálá expozice v salonu se zaměřuje právě na tu část života, kterou strávil v domku. Zájemci si prohlédnou třeba fotografie Janáčka v zahradě.
"Prostřednictvím vystavených skladatelových autografů, které mají velkou výpovědní i vizuální hodnotu, připomeneme také Janáčkovo operní, symfonické a komorní dílo," uvádí autor expozice Jiří Zahrádka.
Nově otevřená část expozice doplňuje autenticky zachovanou pracovnu s původním mobiliářem a klavírem Ehrbar. V domku je také přednáškový sál, kde se konají komorní výstavy. Nově tam lidé najdou umělecká díla českých i zahraničních autorů, kteří se v letech 2008 až 2014 zúčastnili projektu Druhotvary a výtvarně reagovali na Janáčkův notový záznam, tištěný či rukopisný.
Když v roce 1908 získal Janáček pro varhanickou školu budovu na Giskrově - nynější Kounicově - ulici, napadlo ho, že místo nepotřebných koníren na zahradě budovy by bylo možno postavit domek pro ředitele varhanické školy. Z nájemného, které by ředitel platil, by se splácely náklady na postavení domku.
Stavba byla realizována podle návrhu Aloise Horáka, 2. července 1910 se Janáčkovi stěhovali. Třípokojový byt "byl sice méně prostorný než předchozí, ale útulný a měl elektrické osvětlení," píše Svatava Přibáňová na webu Moravského zemského muzea. Do domu se chodilo z nynější Smetanovy ulice proti botanické zahradě širokou mřížovou branou přes dvůr varhanické školy.
"Pán dal zahrádku oddělit od ostatního dvora nízkým železným plůtkem s brankou u chodníčku, kolem kterého jsme potom mívali plno květin, nejvíc kosatců, blízko vchodu do domečku byla skalka. Ve stínu a vlhku kolem arkýře se krásně dařily kapradiny. Bývaly až po pás vysoké, naši si je dovezli z Hukvald. Mezi nimi rostly konvalinky. Po délce plotu do Haberlerovy ulice byly keře bílého a modrého plnokvětého šeříku," popsala Marie Stejskalová, hospodyně Janáčkových.
Podle ní na zahradě také rostly hrušky, bluma, meruňky nebo třešeň a u plotu do zahrady stál vlašský ořech. "Tam, kde bylo na zahrádce nejvíc slunce, pěstovali jsme nejnutnější zeleninu pro kuchyni. Všichni tři jsme zde rádi pracovali: pán si sám ošetřoval keře vína u zdi semináře, lezl na žebřík, když česal ovoce, taky rád opatroval okurky," dodala.
