Recenze: Špičková kvalita v Brně. Janáček v režii Carsena sahá na hranice dokonalosti

Recenze: Špičková kvalita v Brně. Janáček v režii Carsena sahá na hranice dokonalosti
Snímek z Osudu.
Petr Hrůša, Alžběta Poláčková jako Míla Válková a Enrico Casari v roli Živného.
Snímek z Osudu.
Snímek z Osudu.
Foto: Marek Olbrzymek
Boris Klepal Boris Klepal
29. 9. 2020 12:34
Pověst záhadného a obtížně inscenovatelného díla má opera Leoše Janáčka Osud, jejíž premiérou v pondělí začal sedmý ročník brněnského festivalu věnovaného skladateli. Hudební nastudování šéfdirigenta zdejší opery Marka Ivanoviće a režie hostujícího Kanaďana Roberta Carsena v plné síle ukázaly kvalitu méně hraného dramatu, jehož nepřehledné libreto nese úchvatná hudba.

Inscenace v Janáčkově divadle tím vlastně popřela tvrzení samotné opery, že velké a pravdivé dílo v podstatě nelze dokončit.

Pokud lze o Janáčkových operách nadneseně říci, že je autor psal vlastní krví, o Osudu z roku 1907 to platí dvojnásob. Skladatel v něm účtuje s vlastním milostným životem, tvůrčími pochybnostmi i frustracemi.

Hlavním hrdinou příběhu odehrávajícího se v rozmezí asi 15 let je Živný, který píše autobiografickou operu o skladateli Lenském - přičemž v prvním lze jasně vidět Leoše Janáčka.

Vícenásobné autorské zrcadlo bylo na pondělní premiéře zřejmé díky nápadu obsadit starého a mladého Živného dvěma pěvci. Oba byli stylizovaní do Leoše Janáčka, ale především se tak i scénicky vyjasnilo, že první dvě dějství se odehrávají pouze ve vzpomínkách stárnoucího Živného. Ten ve starší podobě od začátku seděl na jevišti u klavíru, komponoval a občas zasahoval do jednání postav z mládí - včetně tehdejšího obrazu sebe sama.

Zdvojením postavy na zralého i stárnoucího muže kanadský režisér Carsen vyšel vstříc Janáčkovu realismu. Zároveň jasně poukázal, jak křehké a nevěrohodné bývají vzpomínky.

Pro vyjasnění koncepce však režisér musel zvolit poměrně radikální krok - a v celkovém ztvárnění naopak výrazně popřít Janáčkův realismus, především v prvním a částečně také ve druhém aktu.

Peter Račko jako Dr. Suda, Jan Šťáva coby malíř Lhotský, Lukáš Bařák v roli eléva Vervy a Alžběta Poláčková jako Míla Válková.
Peter Račko jako Dr. Suda, Jan Šťáva coby malíř Lhotský, Lukáš Bařák v roli eléva Vervy a Alžběta Poláčková jako Míla Válková. | Foto: Marek Olbrzymek

Scéna, kterou vytvořil Rumun Radu Boruzescu, připomíná divadelní sál s klavírem na jevišti, představení tak rámuje připomínka prostředí, jemuž vládnou autorské stylizace. Kostýmy Annemarie Woodsové ze Severního Irska sice střihem odkazují k přelomu 19. a 20. století, kdy se Osud odehrává, uniformní bledostí ale odrážejí nejasné vzpomínky na minulost.

První dějství skládá pestrý obraz lázeňského dne s životem na kolonádě, společenskými setkáními, návštěvou restaurace, hromadným výletem a zkouškou sboru.

Hudba i scénické možnosti lákají k něčemu podobnému, jako je frenetické líčení ulice vánoční Paříže ve druhém dějství Pucciniho opery Bohéma, kde proplétající se akce málem přetékají z jeviště. Robert Carsen však realistickou pestrost prvního aktu Osudu obětoval v zájmu intimních vztahů, které jsou vedle tvůrčích potíží druhou velkou linií opery.

"V Janáčkově díle zaujímá Osud výjimečné místo," říká režisér Robert Carsen. Foto: Marek Olbrzymek. | Video: Janáčkova opera

Už na začátku tak režie uprostřed lázeňského ruchu zaostřuje pozornost na kratičké "small talky", z nichž do popředí vystupuje setkání skladatele Živného a slečny Míly - bývalých milenců. Mají spolu i syna Doubka, ale rozešli se kvůli nenávisti Míliny matky. Nyní se znovu setkávají a rozhodnou se žít společně. Právě tyto události stojí v centru Živného vzpomínek a ostatní dění Carsen logicky nechává vyblednout, aniž ho přitom popřel.

Ke skutečným Luhačovicím, v jejichž lázních Leoš Janáček pobýval, odkazují bedny s Vincentkou, členky sboru mají v rukou partitury Janáčkových oper, o nichž pojednává jedna z vrstev Osudu.

Philip Sheffield jako Živný, Daniela Straková-Šedrlová v roli učitelky Stuhlé a sbor.
Philip Sheffield jako Živný, Daniela Straková-Šedrlová v roli učitelky Stuhlé a sbor. | Foto: Marek Olbrzymek

Odmítnutí realismu prvního dějství na pondělní premiéře skvěle zafungovalo díky hudbě, která neztratila na pestrosti ani dramatickém obsahu. Dirigent Marko Ivanović vedl orchestr věcně a energicky, s jasně slyšitelnými detaily v celku. Ten zněl v dobře identifikovatelných vrstvách, ale nebál se ani poněkud dryjáčnického velkého bubnu v kvazilidovém popěvku o sluníčku, který si zpívají výletníci.

Ve druhém dějství se klavír - k němuž se Živný upíná stejně jako ke vzpomínkám na Mílu - posouvá ze zadní části jeviště do popředí. Bledé barvy se blíže k divákům koncentrují do rodinné tragédie - nenávist Míliny matky k Živnému nepolevila, stará paní v záchvatu šílenství strhne svoji dceru z okna a obě zahynou. Mezi tvůrčími mukami skladatele a neuspořádaným intimním životem bloudí malý Doubek. Nejdřív se ptá matky, zda ví, co je to láska, a potom už jenom "kde je mami".

Teprve třetí dějství Osudu diváky přenáší do Živného skutečného života: klavír se opět posouvá dozadu, chování i kostýmy studentů hudby překypují energií i barvami, mezi mládeží je také Doubek, teď už teenager. Živný na žádost okolí vypráví příběh své opery - a tím i vlastního života. Poslední akt obojího ponechává v rukou Božích.

Daniel Matoušek jako Doubek, Lukáš Bařák v roli eléva Vervy, Ondřej Koplík coby Hrázda, Marta Reichelová jako elévka Součková a sbor.
Daniel Matoušek jako Doubek, Lukáš Bařák v roli eléva Vervy, Ondřej Koplík coby Hrázda, Marta Reichelová jako elévka Součková a sbor. | Foto: Marek Olbrzymek

Leoš Janáček a jeho libretistka Fedora Bartošová zaplnili děj 20 postavami, z nichž Doubek a v současné inscenaci také Živný vyžadují dva představitele. I ty nejmenší role přitom mají krátký, ale charakteristický moment. Režisér Carsen ani dirigent Ivanović na tyto maličkosti nezapomínali, celý soubor i sbor odvedly vynikající práci.

O roli Živného se podělili tenoristé Enrico Casari a Philip Sheffield - Ital byl i hlasově uvěřitelným, silně exaltovaným hrdinou, Angličan se skvěle stylizoval do stárnoucího člověka, který vzpomíná na dávné výbuchy citů a na závěr jim znovu podlehne.

Pěvecké obsazení a hudba paradoxně obsahovaly více realismu než režie - komplexní uchopení opery si tu sáhlo na hranice dokonalosti. Fantastický byl i kontrast mezi lyrickou Mílou, kterou ztvárnila sopranistka Alžběta Poláčková, a její nezvladatelnou matkou v podání mezzosopranistky Nataschy Petrinsky.

Festival Janáček Brno dal při zahájení najevo, že se příliš nezaobírá domácími měřítky na to, co je v opeře možné. Velkou práci navíc odvedl v nekompromisní kvalitě i pod hrozbou nových koronavirových omezení - ta se samozřejmě vznáší nad dalším programem. O to důležitější je festivalem do světa vyslaný signál, že i za maximálně nejistých podmínek lze pracovat na špičkové úrovni.

Osud čeká repríza toto úterý, znovu se bude hrát ještě 14. října, kdy jej živě přenáší síť Operavision.eu. V dalších dnech publikum uvidí mimo jiné recitály tenoristy Pavla Brešlíka či klavíristy Jana Bartoše, dále brněnskou inscenaci Její pastorkyně s Karitou Mattilou v roli Kostelničky, premiéru nového nastudování Řeckých pašijí od Bohuslava Martinů, Salome v podání hostující opery z Budapešti nebo koncerty Arnold Schönberg Choru, Brno Contemporary Orchestra či Pavel Haas Quartetu.

Leoš Janáček: Osud

(Inscenace zahájila festival Janáček Brno)
Režie: Robert Carsen
Dirigent: Marko Ivanović
Janáčkovo divadlo, Národní divadlo Brno, premiéra 28. září, reprízy 29. září a dále 14. října, 28 a 29. listopadu.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 6 hodinami

Vláda USA žaluje Texas, změnou volebních obvodů podle ní diskriminuje menšiny

Americké ministerstvo spravedlnosti dnes podalo žalobu na stát Texas, který podle něj překreslením hranic volebních obvodů diskriminuje tamní latinskoamerickou a černošskou populaci. Jedná se o první žalobu, která napadá nové volební hranice po jejich nedávné změně v souvislosti s se sčítáním lidu. Právní experti očekávají, že se podobných sporů povede celá řada.

Podle americké ústavy se přiděluje počet křesel ve Sněmovně reprezentantům jednotlivým státům podle počtu jejich obyvatel. Ten se zjišťuje každých deset let sčítáním lidu. Texas kvůli nárůstu svého obyvatelstva získal loni nárok na dvě křesla navíc, a bude tak mít 38 zástupců v dolní kongresové komoře. V horní komoře, Senátu, je zastoupení států rovné, každý tam má dvě křesla.

Zvýšením nebo snížením počtu obvodů vzniká nutnost znovu nakreslit jejich hranice, což je v USA předmětem dlouholetých politických sporů. Činitelé politických stran totiž mají k dispozici velice přesné voličské mapy, jež jim umožňují zvolit tvar tak, aby v nově vzniklém obvodu získal jejich kandidát rozhodující výhodu. Proces mají často v rukou komise, které ovládá strana, jež je ve státu zrovna u moci.

Podle žaloby pochází téměř veškerý populační přírůstek v Texasu z komunit Hispánců, černochů a Asiatů, nové mapy těmto skupinám obyvatelstva však nezajišťují možnost, aby si spravedlivě zvolili svoje politické zástupce. Tím stát podle ministerstva porušil některá ustanovení zákona o občanských právech z roku 1965.

Další zprávy