Nejmladším houslistou, který válcuje tvrdou zahraniční konkurenci, je sotva šestadvacetiletý Milan Al-Ashhab. "Jsem abstinent," prohlásí hned u dveří vinotéky, kde se scházíme k rozhovoru. A dojem "slušňáka" nesmaže ani přiznáním, že ten den dopoledne zaspal vlastní promoci na pražské HAMU.

Foto: Pražské jaro

Al-Ashhab vzbudil pozornost poté, co letos v září v konkurenci šesti desítek interpretů do třiceti let zvítězil v prestižní soutěži Fritze Kreislera ve Vídni. Ta se v rodišti slavného houslisty koná od roku 1979 každé čtyři roky a minule si první cenu odvezl jiný Čech, Jan Mráček.

Pro Al-Ashhaba nešlo o první letošní úspěch: už na jaře vyhrál konkurz New York Concert Artists. Tam pro změnu v celosvětové konkurenci houslistů do pětatřiceti let.

I když soutěže zrovna nemiluje, uvědomuje si, jak důležité jsou pro jeho kariéru. Že by se stal něčím jiným než hudebníkem, u něj nikdy nebylo v plánu.

Exotické jméno má po palestinském otci. V Palestině přišel na svět i Milan, druhý ze dvou dětí lékařského páru. Teprve v pěti letech se s matkou a sestrou přestěhoval do severních Čech. "Měl jsem dva mateřské jazyky, ale tím, že od pěti let arabštinu nepoužívám, se mi kompletně vykouřila z hlavy, i když do Jeruzaléma za tatínkem pravidelně jezdím," vysvětluje houslista.

Jeho talent rozpoznala učitelka v chomutovské základní umělecké škole. Al-Ashhab pak se sestrou, klavíristkou, pokračoval na hudební školu v Mostě. Už během studia na konzervatoři v Teplicích ale jezdil na konzultace do Prahy k Ivanu Štrausovi.

"Muziku jsem vždy bral jako svou budoucí profesi, ale měl jsem období, kdy mě nebavila," vypráví. Svého času se nadchl pro historii, jindy zase pro matematiku. Z mimohudebních aktivit mu ze všech zálib doteď zbyly šachy. "Neznamená to, že jsem dobrý šachista," upozorňuje hned skromně.

Sporty ho naopak moc neberou, s fyzičkou začal více pracovat až poslední dobou, aby kompenzoval fyzickou zátěž hraní. Před soutěží stráví s nástrojem sedm osm hodin čistého času.

Povídáme si o tom, jak se na pódiu proměňuje z nenápadného mladíka v sólistu. "Jsou to dva světy, to, jak se projevujete v civilu a na pódiu. Podstatné je, aby člověk působil přirozeně, nedělal ze sebe, co není."

Na své pódiové prezentaci Al-Ashhab v poslední době hodně zapracoval. A bude mít šanci se dále rozvíjet ve Vídni − přijali ho na postgraduální kurz a stal se posluchačem Universität für Musik und darstellende Kunst ve třídě Petera Schuhmayera. Ten se mimochodem vzdělával u Josefa Suka, čímž se hezky uzavírá jeden kruh: Al-Ashhab hraje na housle právě po této české legendě.

"Je to kopie stradivárek od Přemysla Otakara Špidlena ze 60. let. Objednal si je Josef Suk a mnoho let na ně hrál. Je to vzácný nástroj, zapůjčil mi jej syn stavitele."

Líbilo by se mu mít stradivárky pravé? "Měl jsem je už v rukou, jsou ve státní sbírce. Trochu jsem si na ně musel zvykat. Vzhledem k tomu, že se z České republiky nesmí vyvážet státní majetek, hrát na ně bohužel nemůžu," popisuje houslista málo známý důsledek kauzy Diag Human z druhé poloviny 90. let minulého století.

Na recitálu Pražského jara vystoupí příští rok Milan Al-Ashhab s pianistou Adamem Skoumalem. Jiskra mezi nimi přeskočila už při prvním společném hraní.

"Klavírista musí mít hudební temperament, spontaneitu a náboj. Když jsme spolu poprvé vystupovali, už podle prvních akordů Dvořákovy Sonatiny mi bylo jasné, že s takovým pianistou chci hrát pořád. Stalo se, že jsem na koncertech ztratil motivaci a Adam to zachránil, když začal hrát úplně jinak. Přiměl mě hudbu si víc užívat," chválí svého klavírního partnera.

Jak je na tom Al-Ashhab s trémou a jak psychicky zvládá velké soutěže? "Na pódiu je důležité si to užít, aby emoce byly vidět. Pokud bych se bál a připouštěl si vypjatou situaci, svazovalo by mě to. Před každým vystoupením si říkám: svět se nezboří," líčí svou strategii.

V nejbližší době jej čeká koncert v Musikvereinu s Vídeňskou filharmonií, recitál v sále Berlínské filharmonie nebo vystoupení v newyorské Carnegie Hall. Jestlipak už jej hudba živí? "Po Kreislerce se to zlepšilo, ale potřeboval bych agenturu," přiznává mladý umělec na prahu kariéry.