Opera šestačtyřicetiletého Keprta sice pojednává o degustaci whisky, tu je ale možné nahradit ochutnávkou čehokoliv jiného. Na prvním místě jsou smyslové vjemy, jejich sdružování a vzájemné podmiňování.
"Na whisky Hibiki mě zaujala především jistá absurdita jejího příběhu," přibližuje námět opery muž, který ve skutečnosti není fanouškem ani znalcem whisky, Hibiki nikdy nepil a nijak ho neláká - přednost dává starým madeirám a koňakům.
"Narazil jsem na to, jak jsou ceny Hibiki příšerně vysoké. Stává se z ní sběratelský artikl, jehož ceny stále rostou," poukazuje Keprt na absurdní stav, kdy jedenadvacetiletá whisky vyráběná ve velkých sériích je najednou dražší než stoletý koňak.
Skladatel zdůrazňuje roli marketingového příběhu, který se kolem Hibiki vytváří, což podněcuje spekulace, že zdaleka není tak vzácná a výrobce pouze uměle zvyšuje poptávku.
To je jedna rovina opery. Tu druhou tvoří přísloví, která skladatel postupně deformoval a posunul do jiné významové roviny. Například "nekupuj zajíce v pytli" se objevuje ve zkomolených variantách jako "nekulmuj sajíce v pikli" či "nekulmuj sanicí vsyky", které mají větší či menší - a někdy jen zdánlivou - souvislost s degustací.
"Rád si hraji se slovy, baví mě zvukomalba a její kombinace, stejně jako vzájemné interakce s hudbou," zamýšlí se Keprt, jehož lásku k poetickým vyjádřením a slovním hříčkám prozrazují i tituly kompozic jako Žárovsypostíň či Dřímokřídlá vychýlení světelnosti.
"Práce s libretem je pro mě sama o sobě hrozně zajímavá. Nikdy jsem nechtěl převzít hotové libreto od jiného autora," objasňuje, proč libreto napsal sám. Jeho koncept opery je celistvý, skladatel se snaží co nejvíce provázat jednotlivé složky díla. Libreto pro něj nepředstavuje neměnný útvar. "Hudba se odvíjí od prvního náčrtu textu, ale ten potom v průběhu práce výrazně modifikuji," líčí.
Keprt zmiňuje svůj dávný operní pokus nazvaný Blumfeld, starší mládenec, který vznikl na koláž textů od Franze Kafky. "Jednalo se tehdy jen o poloscénické provedení skladby, kterou bych označil spíš jako operní skicu," vzpomíná na představení, které se uskutečnilo před 17 lety v pražské Státní opeře coby součást projektu Bušení do železné opony, určeného mladým skladatelům.
Hibiki, Hibiki, vzhmoť! je od té doby Keprtovým prvním dílem určeným ke ztvárnění na jevišti, ačkoliv autor zdůrazňuje, že s divadelním prostorem často pracuje v jiných typech skladeb.
"Pracuji se směrem, ze kterého zvuk přichází, s rotací jednotlivých zvuků a případně také s určitou iluzí, kdy posluchači netuší, kdo a co vlastně hraje," popisuje skladatel, který k vokální skladbě někdy dodává nepřiznanou instrumentální složku, jindy zase nechává instrumentalisty šeptat nějaký text. "V opeře pro ostravský festival se mi tak spojilo pár dílčích věcí, které jsem už aplikoval v dosavadních skladbách, ačkoliv nebyly určeny pro divadlo," zamýšlí se.
Jeviště přitom pro Keprta není klíčové. "Dovedu si představit i provedení své opery v prostoru s úplně tmavou scénou," připouští možnost koncertního provedení, ale hned dodává, že některé věci by se i tak musely ztvárnit divadelně. "Jedná se o několik elementů, které vyžadují vizuální vjem, i když by nemusely nutně vycházet z divadelního jeviště," vysvětluje.
S úsměvem přiznává, že je odpůrcem klasické opery a zkusil převrátit naruby vše, co na ní nemá rád. "V mém případě vlastní děj obstarává hudba a text ji často komentuje, upřesňuje či vychyluje," přibližuje Keprt svůj způsob kompozice i zvláštnosti libreta, v němž se vyskytují slova jako flažobděj, flažosměj či klamofláž, reagující na flažolety. Jindy zní fráze jako "kdo tady surfuje na glissandu?".
Objevují se též reakce na divadelní událost, například "dvakrát čeř, jednou zšeř". Jednotlivé elementy se tak doplňují, jsou synesteticky propojené a skládají se v celek.
Marek Keprt je také klavírista. U nástroje tráví hodně času cvičením, s klavírem většinou komponuje a klavírní party svých skladeb sám rád interpretuje. Opera Hibiki, hibiki, vzhmoť bude výjimkou potvrzující pravidlo, ačkoliv také v ní má klavír důležitou funkci. "Pro komplexnost a provázanost jednotlivých složek opery jsem tentokrát zvolil možnost sám neúčinkovat," vysvětluje skladatel, který dává přednost sledování celku a případným korekcím komplexních aspektů inscenace.
Kompozici pro ostravský festival sám charakterizuje jako "chuťově-čichovou komorní (ne)operu". Kromě pěvců a instrumentalistů se na ní podílí činoherci v němých rolích, které navrhl režisér Petr Odo Macháček. "Společně jsme procházeli celou operu a plánovali charakter i časové zasazení hereckých akcí," upřesňuje Keprt.
Opera je určena třem sopranistkům a jednomu basistovi, kteří budou rozmístěni v různých částech hlediště. Každý má vlastní instrumentální stín - například housle přebírají některé tóny sopránů. V orchestřišti bude navíc komorní orchestr. Hudební nastudování má na starosti skladatel a flétnista Petr Kotík, ředitel New Opera Days Ostrava.
Světová premiéra Keprtovy opery jej zahájí tento pátek 28. srpna v ostravském Divadle Antonína Dvořáka. Oproti minulým ročníkům ubylo zahraničních hostů, více prostoru dostanou čeští skladatelé. Na programu jsou do 30. srpna dvě světové a tři české premiéry.
Druhou světovou premiérou bude hudebně-divadelní inscenace Nauka o afázii od Michala Rataje a Kathariny Schmitt. V českých premiérách publikum uvidí multižánrovou operu Muž v skafandri slovenského skladatele Miroslava Tótha, operu Svatba od kanadské skladatelky Anny Sokolović a skladbu pro bas, ansámbl a soundtrack No. 50 (The Garden) britského skladatele Richarda Ayrese.
