Opera, která měla loňského listopadu premiéru v německém Regensburgu, je koprodukcí Národního divadla a tamní scény. Česká strana se podílela především kulisami, které vytvořil Daniel Dvořák, sólisty dodal německý soubor.
Veidlova opera ze třicátých let minulého století je komická, co se týče scénáře i hudby. Veidl se nebál sáhnout po hudebních prostředcích jdoucích skrz žánry, jeho hudba je skutečně veselou operou, ve které můžete zaslechnout tu jakoby pasáže Hindemithovy volné tonality, tam zase kus Dvořákovské radosti Slovanských tanců, úryvek z Mozarta. V Maloměšťácích může každý slyšet prakticky všechno, co chce, a nebude daleko od pravdy.
Ve Veidlově opeře zkrátka alespoň v náznacích zazní vše od venkovské kapely přes hudbu kabaretů a operet až k vážným operním áriím.
Nesourodá směsice?
Pokud by se někomu zdála podobná směsice na pomezí snesitelnosti, nedalo by se mnoho namítat. V potaz ovšem musíme vzít i to, co se děje na jevišti. Veidlovi se podařilo výtečně skloubit formu a obsah, chvílemi absurdní kombinace v orchestřišti jsou často doplňovány ještě absurdnějšími výjevy na pódiu a neuvěřitelnými dialogy německé obdoby českých Kocourkovských (vesnice se jmenuje Vranokouty).
Obyvatele vesnice režisér pojal jako klasické biedermeierovské figurky, které zvýraznil obříma ušima a očima z ping-pongových míčků (aby všechno viděli a slyšeli). Celkově velmi dobrý vizuální dojem doplňuje Dvořákova scéna, která je pro jednou skutečně vtipně vyřešena, jeho jakoby kubistické otočné domečky - ke všemu ještě stojící na točně - dodávají představení osobité kouzlo a dynamiku.
Pěvecké výkony německých zpěváků byly vyrovnané a svým charakterem jen dotvářely celkový dojem z představení. Parodické polohy, v nichž se zpěváci drželi, a skvělá režie - to všechno udělalo z poněkud nevyhraněného díla velice zábavnou podívanou, která už premiérou v Německu vzbudila neobvyklý ohlas.
Výtečné výkony předvedl také orchestr pod vedením Raoula Grüneise a sbor, který vedl Lukáš Vasilek.
Z historie
T. Veidl se narodil roku 1885. Byl významnou osobností německé inteligence v Praze, což předurčilo, že měl být po válce odsunut do Německa. Těsně před tím v roce 1946 umírá na podvýživu v Terezíně.
Opera Maloměšťáci (Die Kleinstädter) měla premiéru 17. dubna 1935 v Praze v Novém německém divadle. Po válce se dochovala pouze v klavírním výtahu, který znovu zinstrumentalizovali Widmar Hader a Andreas Willscher.
Libreto je podle Kotzebuovy veselohry Němečtí maloměšťáci, frašky, která popisuje příběh o konfrontaci mladého a inteligentního úředníka s obyvateli venkovského městečka. Jejich absurdní nahlížení na životní hodnoty a láska k aférkám a pomluvám jej málem připraví o ruku jeho vyvolené, dcery tamního starosty. Opera není jen plná situačního humoru, ale s jistou nadčasovostí postihuje nešvar maloměšťáctví, který ani dnes neztratil na aktuálnosti.
