"Před dvaceti lety se v Praze konalo nespočet letních koncertů pro turisty, kde se hrál Vivaldi, Mozart nebo Händel," vzpomíná na začátky Letních slavností staré hudby jedna z jejich pořadatelek Jana Semerádová.
Na přelomu tisíciletí s kolegy vycítila, že Praze chybí festival, který by díla významných autorů staré hudby uváděl ve špičkovém provedení.
Řesení se nabízelo. Semerádová je uměleckou vedoucí orchestru Collegium Marianum, který festival začal pořádat. Dodnes je jeho rezidenčním souborem a letní slavnosti pro něj představují vrchol sezony. "My jsme zaměření na starou hudbu a hrajeme ji na historické nástroje, takže naším cílem bylo přinést do letní Prahy kvalitní koncerty," shrnuje Semerádová impulzy, které vedly k založení Letních slavností staré hudby.
Zlatá devadesátá
Inspiraci ale poskytla jiná letní akce, český festival Slavnosti staré hudby, jejž v letech 1991 až 1994 pořádali Michaela a David Freemanovi.
"To bylo pro české publikum úplné zjevení," vzpomíná ještě dnes s obdivem Jana Semerádová, podle níž Freemanovi tehdy do metropole přivedli to nejlepší z evropské produkce. "Sice to byla doba, kdy jsem začala jezdit na zahraniční festivaly, ale vzor pro Letní slavnosti staré hudby byl vlastně domácí," zdůrazňuje.
Koncem 90. let minulého století panovala pro založení festivalu příhodná doba. Praha skýtala hodně koncertních příležitostí, o kvalitní hudbu byl zájem a orchestry stále dovedly vystupovat bez toho, aniž by musely žádat o grant na provoz. "Získat dotace pro festival sice bylo snazší než na běžný provoz ansámblu, ale na to jsme tehdy nemysleli," vysvětluje Semerádová. "Do festivalu jsme se pustili proto, abychom nehráli jenom v sezoně."
Jak se pak vyvíjely Letní slavnosti staré hudby, měnil se také soubor Collegium Marianum. "Na začátku festivalu jsme se hodně orientovali na českou hudbu i české hudebníky, postupně jsme se ale vyprofilovali i směrem do světa," popisuje vývoj Semerádová.
Hudba v zahradách
Na Letních slavnostech staré hudby, které dnes za sebou mají přes 160 koncertů a navštěvují je převážně Pražané, od začátku dostávají prostor i zahraniční interpreti, často za přispění cizích institucí nebo ambasád.
Uplynulé ročníky mívaly zastřešující téma, mezi jinými Čechy a Evropa, Harmonie národů, Benátky, Věčná žena nebo Metamorfózy. Letošní ročník leitmotiv výjimečně nemá. Každý z koncertů se zaměřuje na jiné téma, například ten zahajovací příští čtvrtek v kostele sv. Šimona a Judy se zaměří na vícesborová díla benátských a saských chrámů.
Všech sedm programových položek pak spojují oslavy jubilea. "Dvacítka je krásný věk. Festival už není žádný puberťák ani dítě, ale dospělý jedinec s vlastními názory, vizemi a přesvědčením. Je ale také plný energie a otevřený podnětům," poznamenává Jana Semerádová.
Jednotlivé akce se konají v cíleně vybíraných historických prostorách Prahy, například v Anežském nebo Břevnovském klášteře. Semerádová nejraději hraje v Trojském zámku, i když v něm bývá hrozné vedro. "Člověk tam musí něco vytrpět, aby získal krásný zážitek nejen z hudby, ale také z celkového prostředí freskového sálu i nádherné zámecké zahrady," vypočítává.
Barokní zahrady jsou pro ni nejkrásnějším koncertním místem, i když z hlediska produkce představují risk - účinkující ani publikum nikdy nevědí, čím je mohou koncerty pod širým nebem zaskočit.
V příštích letech by se Semerádová ráda pustila do mimopražských produkcí nebo zkusila pořádat koncerty na nových, nečekaných místech. To ale není hlavním úkolem festivalu, který už v minulosti zavítal například do Dobříše. "Samotné hlavní město skýtá tolik možností, že publikum nemá velký zájem vyjíždět za jeho hranice," míní pořadatelka, která soustředění akce v centru města považuje za přednost.
Zajímavé je pro ni také propojování hudby s jinými než historickými prostorami. Není vyloučeno, že se některý projekt v budoucnosti uskuteční třeba v industriálním prostředí.
Zdravá míra konkurence
Letní slavnosti staré hudby úzce souvisí s činností domovského souboru, Collegia Mariana. Hudebníci orientovaní na starou hudbu tvoří do jisté míry specifickou skupinu, která se mezi sebou zná napříč světem. V Praze jsou styky ještě intenzivnější.
Podle Jany Semerádové je situace mezi soubory v české metropoli fantastická - všechny se znají, vědí o sobě a každý má specifický přístup k tvorbě programů.
"Každý z nás má cíl někde jinde, publikum to ví a někdy se mezi sebou i domlouváme na termínech," pochvaluje si Semerádová. Konkurenční prostředí je podle ní právě tak zdravé, aby hudebníci neusínali na vavřínech a publikum si mohlo vybrat.
Nikdo si přitom nemůže stěžovat na návštěvnost: koncerty Collegia Mariana stejně jako "konkurenčních" těles Ensemblu Inegal, Collegia 1704 i souboru Musica Florea bývají plné.
Jiný pohled na klasicismus
Collegium Marianum je rezidenčním orchestrem Letních slavností staré hudby, pro něž každoročně připravuje novou kreaci - ať už je to opera, nebo taneční představení.
"Letos jsme připravili velký orchestrální projekt s francouzskými zpěváky a tanečníky," přibližuje Semerádová závěrečný koncert festivalu, který se uskuteční 6. srpna v Rudolfinu. Půjde o poloscénické provedení operních scén francouzského skladatele z 18. století Jeana-Philippa Rameaua i jeho méně známých kolegů.
"Jména jako Leclair nebo Mondoville se na programech pražských koncertů prakticky neobjevují, ale je to neuvěřitelně barevná a invenční hudba," vysvětluje Semerádová. Podle ní se jedná o "úplně jiný pohled na klasicismus, který měl ve Francii svoje centrum, i když si ho nejčastěji spojujeme s Německem".
Ve Francii se hudba rozvíjela specifickým způsobem, o čemž se ve světě vědělo díky komunikaci mezi šlechtickými dvory i podpoře bohatých měšťanů. Třeba takové, jakou měl Rameau v mecenáši La Pouplinièrovi.
"Zato Collegium Marianum momentálně hlavního sponzora nemá," srovnává Jana Semerádová situaci svého tělesa, které kromě Letních slavností staré hudby pořádá koncertní cyklus Barokní podvečery nebo vzdělávací akce. Spoléhat však musí na podporu ministerstva kultury a pražského magistrátu.
Největší projekty by se pak vůbec neuskutečnily bez francouzských partnerů. To se na letošním ročníku Letních slavností staré hudby týká především závěrečného koncertu.
Již čtvrtým rokem ale Collegium Marianum například spolupracuje také s Centrem barokní hudby ve Versailles. To českému orchestru umožňuje přístup ke svým historickým materiálům od partitur po podklady a zprostředkovává užší kontakt s francouzskými hudebníky. "Je to propagace francouzské hudby v tom nejlepším smyslu," uzavírá Jana Semerádová.
