Když je mu doma těžko, hraje Bacha. Přijíždí houslista Pinchas Zukerman

Dina Šnejdarová
1. 3. 2022 12:00
Začínal jako zázračné dítě s absolutním sluchem, natočil přes 100 nahrávek, dvakrát dostal cenu Grammy a od amerického prezidenta Ronalda Reagana převzal Národní medaili za umění. Po více než dvou letech se k Symfonickému orchestru hlavního města Prahy FOK vrací slavný izraelský houslista Pinchas Zukerman.
Pinchas Zukerman hraje na housle z roku 1742.
Pinchas Zukerman hraje na housle z roku 1742. | Foto: Cheryl Mazak

Pod vedením šéfdirigenta Tomáše Braunera tuto středu 2. a čtvrtek 3. března uvede Koncert pro housle a orchestr a moll Johanna Sebastiana Bacha a s manželkou, violoncellistkou Amandou Forsythovou, zahraje na violu skladbu Don Quixote od Richarda Strausse.

O zvuku Zukermanových houslí se často píše, že je ve výškách líbezný a v hloubkách příjemně hrdelní, po téměř 60 letech kariéry snad méně energický, ale stále elegantní, lyrický a především jedinečný. "I kdybychom zkušenému posluchači zavázali oči a posadili ho do místnosti, kde sotva uslyší, stejně pozná Zukermanův tón. Nic se mu nepodobá," uvedl skotský deník The Herald.

Svůj podíl na tom má i nástroj zvaný Dushkin z roku 1742, jehož tvůrcem nebyl nikdo menší než Guarneri del Gesú z italské Cremony. Na housle Stradivariho konkurenta hráli mimo jiné Niccolò Paganini nebo Yehudi Menuhin. Dnes třiasedmdesátiletý Pinchas Zukerman si "guarnerky" koupil před lety a zásadně o nich mluví v ženském rodě. Lépe to prý vystihuje jejich duši.

Kořeny

Narodil se tři roky po druhé světové válce v Tel Avivu do hudební rodiny jako jediné dítě Jehudiho a Miriam Zukermanových, kteří přežili holokaust a přijeli z východní Evropy do Izraele. V pěti dostal do ruky zobcovou flétnu, po ní klarinet a v sedmi začal pod otcovým vedením hrát na housle.

K nim se přichomýtl náhodou. Při návštěvě obchodu s hudebními nástroji majitel zjistil, že chlapec nemá na co hrát. Sundal tedy ze stěny jedny housle a daroval mu je. Zukerman vzpomíná, jak ho pak první učitelka zprvu nechtěla přijmout za žáka, než zjistila, že sice ještě nedrží správně smyčec, ale díky absolutnímu sluchu dokáže nástroj perfektně naladit.

Ve 14 letech si mimořádného talentu všimli dva slavní hudebníci, violoncellista Pablo Casals a houslista Isaac Stern, který mu rychle zařídil místo v prestižní newyorské hudební škole Julliard. Tam Zukerman o rok později debutoval. Nepatřil k nejvzornějším studentům, víc než vysedávání ve třídě a mnohahodinové cvičení mu imponovala Sternova rada: "Pinky, buď jako houba. Využij všeho, co hudební New York nabízí."

A tak nasával podněty a tento postoj si uchovává dodnes. "Ve škole mi řekli, že se nic nenaučím, pokud se nezavážu k dlouhodobé disciplíně. Jenže přesně to se stalo. Ano, učil jsem se na newyorských ulicích. Měl jsem to štěstí, že jsem dokázal informace vstřebávat touhle cestou. Ve třídě jsem to nedokázal vydržet, poslouchat, jak mi někdo pořád dokola něco vysvětluje. To pro mě vůbec není," říká.

Pinchas Zukerman hraje první větu Houslového koncertu g moll od Maxe Brucha z roku 1866 za doprovodu Izraelské filharmonie pod taktovkou Zubina Mehty. | Video: Passion For Violin

Sólista, dirigent a ředitel

Co následovalo, lze bez nadsázky označit za raketový start. V jednadvaceti natočil Čajkovského a Mendelssohnův houslový koncert s London Symphony Orchestra, o rok později hrál Beethovenova tria s Danielem Barenboimem a violoncellistkou Jacqueline du Pré. Brzy se pustil také do dirigování.

K tomu, aby vzal do ruky taktovku, ho podnítili členové The English Chamber Orchestra, s nimiž úzce spolupracoval v 70. letech. Zanedlouho už řídil londýnský South Bank Festival, v Americe se stal vedoucím Saint Paul Chamber Orchestra, vedl letní festivaly orchestrů v Dallasu a Baltimoru. Roku 1999 se stal na 16 let ředitelem National Arts Centre Orchestra v kanadské Ottawě, která je v současnosti jeho domovem. Vedle toho třináctým rokem působí jako hlavní hostující dirigent Královské filharmonie v Londýně.

Houslista a violista Pinchas Zukerman.
Houslista a violista Pinchas Zukerman. | Foto: Cheryl Mazak

K nejsilnějším okamžikům jeho kariéry patří německý debut v roce 1968 pod taktovkou Rafaela Kubelíka a tři roky nato tamní první poválečné turné Izraelské filharmonie s Danielem Barenboimem a dirigentem Zubinem Mehtou, jež vyvrcholilo v Berlíně. V orchestru bylo několik přeživších holokaustu a Pinchas Zukerman nikdy nezapomene na okamžik, kdy se Mehta při závěrečném koncertě spontánně rozhodl zařadit jako symbol svobody izraelskou hymnu. Lidem vyhrkly slzy.

S touhou poznávat jde ruku v ruce láska k moderním technologiím. Zukerman začal jako jeden z prvních využívat v hudbě videokonference, obdivuje elektromobily, a kdyby ho někdo vyslal hrát na Mars, řekl, že klidně poletí.

Věří v budoucnost online hudebních projektů, protože mohou zasáhnout podstatně víc lidí než živý koncert. Také je příznivcem společného hraní z různých míst světa současně. Jedinou překážku vidí v lidském mozku, jejž sice označuje za počítač jen pomalu se adaptující na změny, avšak zároveň také za fascinující předmět zkoumání.

K tomu se pojí též jeho vzdělávací aktivity: v Ottawě založil Institut orchestrálních studií a program pro mladé hudebníky, spolupracuje s Manhattan School of Music. Chce, aby vzdělávacích institucí přibývalo, protože nastupující generace umělců všech oborů by podle něj měla mít v začátcích co nejlepší podmínky.

Vztah k německé hudbě

Na kompletu 22 CD, jež Zukerman natočil pro firmu Deutsche Grammophon v letech 1974 až 1996, nechybějí Bachovy houslové a Braniborské koncerty ani kupříkladu houslová sonáta Richarda Strausse.

Německou hudbu považuje za dokonalou, protože podle něj dokáže vyprávět celý příběh lidské duše, dotknout se samotné podstaty bytí. Stejně jako spousta jeho kolegů hraje doma Bacha, když je mu těžko, přičemž za vzorovou interpretaci tohoto skladatele považuje Pabla Casalse.

Pozoruhodně odpověděl na dotaz, jaký má vztah k tvorbě Richarda Wagnera, který se v jeho rodném Izraeli dlouho nehrál - skladatel narozený roku 1813 byl autorem antisemitských textů a ve 20. století jeho hudbu využila nacistická propaganda. "Na tohle dokážu odpovědět jen coby pozorovatel. Jako Izraelec se domnívám, že potřebujeme Wagnerovu hudbu slyšet naživo. Ale možná ne při veřejných koncertech," řekl Zukerman v devět let starém dokumentu We Want The Light.

Podle něj by to bylo nefér k památce těch, kdo zahynuli během holokaustu. "Navíc nikdo nemá právo říkat lidem, jak se při poslechu hudby mají cítit, jestli je to má, nebo nemá bolet. Z pohledu hudebníka však není co řešit, protože Wagnerovu hudbu prostě musíte znát a hrát. Pro mě samotného je natolik silná, že ji vydržím poslouchat maximálně 25 minut. Jen jako syn přeživších holokaustu tvrdím, že tihle lidé ho prostě nemůžou hrát. Bez diskusí," uvedl.

Sám však do Německa jezdí koncertovat rád. "Hudba má v sobě totiž velkou moc sjednocovat lidi," věří Pinchas Zukerman.

Koncert

Pinchas Zukerman - housle, viola
Amanda Forsythová - violoncello
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
Tomáš Brauner - dirigent
Obecní dům, Praha, 2. a 3. března.

 

Právě se děje

Další zprávy