Vyšly dopisy skladatele Cage. Ukazují muže, který měl všechny své věci pod kontrolou

Boris Klepal Boris Klepal
8. 1. 2019 18:14
Čím stručnější název, tím větší rozsah, napadne člověka nad knihou John Cage: Vybrané dopisy. Soubor více než 500 listů mapuje život jednoho z nejvýznamnějších autorů 20. století. Nakladatelství Volvox Globator nyní český překlad vydalo dva a půl roku po anglickém originálu.
John Cage v Paříži roku 1970.
John Cage v Paříži roku 1970. | Foto: Profimedia

Americký skladatel a konceptualista John Cage, který žil v letech 1912 až 1992, patřil k osobnostem, jež pohnuly dějinami umění i světa. Jeho kompozice vyvolávaly skandály a posměch, odmítaly je orchestry i publikum. Často se nejednalo o čistě hudební skladby, ale v dnešním slova smyslu o multimediální koncepty. Cage se do nich průkopnicky pouštěl v době, kdy si lidé teprve zvykali na televizi jako běžnou součást domácnosti.

Na archivním snímku z června 1988.
Na archivním snímku z června 1988. | Foto: Rob Bogaerts, Anefo / Fotocollectie Anefo

Jen těžko by se i dnes dalo použít omleté klišé, že Cageovy skladby po letech zdomácněly na koncertních pódiích, i když slavné 4 minuty a 33 vteřin ticha provedl už nejeden vynikající orchestr. Cageovi se podařilo něco mnohem důležitějšího - jeho principy pronikly do uvažování následujících uměleckých generací a staly se jejich součástí.

Cage za hudbu pokládal úplně vše a pochvaloval si New York přesycený zvuky. Nerušily ho, byly především inspirací. Dnešní "sound artisti", kteří pracují s přirozenými zvuky prostředí, vděčí Cageovi za hodně, jestli ne za vše. Skladatel se nebál konfrontovat publikum s ním samotným a místo koncertu mu třeba odrecitoval svou Přednášku o ničem. Lze si u toho vzpomenout třeba na takzvané křesťanské období písničkáře Boba Dylana, kdy také značnou část večera tvořilo kázání k davu. Nebo na ještě pozdější konjunkturu rapu a poetry slam.

Při vší otevřenosti Cage dokonale odhalil diktátorskou podstatu hudby, která posluchači přesně určuje, kolik času má věnovat které hudební myšlence či události.

Pokud v Cageově rozsáhlém díle něco chybělo, byla to autobiografie. Právě tuto mezeru vyplňuje nynější vybraná korespondence. Editorka anglického originálu Laura Kuhnová shromáždila přes 500 dopisů: první z nich Cage napsal asi v sedmnácti letech, poslední 28. července 1992, tedy dva týdny před smrtí.

Výběr předstihuje možnosti autobiografie především ve dvou aspektech: dopisy psal Cage v konkrétních situacích a přítomném čase, takže je nezkresluje ani nespolehlivá paměť, ani přehnaná autostylizace. Z vlastní korespondence Cage vychází jako člověk, s nímž byla radost se přátelit - pokud si na to tedy našel čas.

Soudě dle dopisů byl Cage workoholik, práce se mu pletla do všeho a byla pro něj na prvním místě. "Nemám nyní klavír. To mě ale příliš netrápí. To, co chci, je čas," píše v raném listu svému učiteli Henrymu Cowellovi. Podle Cageových dopisů ze 40. let by člověk skoro nepoznal, že byla druhá světová válka.

"Bez zpráv od tebe jsem bez zpráv o hudbě a Ty víš, že hudbu miluji celým srdcem," vzkazuje Cage v lednu 1950 skladateli a dirigentovi Pierru Boulezovi. Tomu v korespondenci věnuje hodně pozornosti a jejich výměny patří k nejpozoruhodnějším pasážím knihy. Velký prostor zaujímá též filozof a teoretik médií Marshall McLuhan, výtvarníci Marcel Duchamp a Robert Rauschenberg nebo Cageův umělecký i životní partner, tanečník Merce Cunningham.

Petr Kotík a John Cage v roce 1992.
Petr Kotík a John Cage v roce 1992. | Foto: S.E.M. Ensemble

Pozoruhodný je myšlenkový střet mezi Cagem a skladatelem Leonardem Bernsteinem, který se odrazil v dopisu z října 1963. Cage kolegu důvěrně oslovuje "drahý Lenny" a děkuje mu za odvahu, se kterou se chystá uvést Cageova, Feldmanova a Brownova díla na koncertě Newyorské filharmonie. Ve druhé a mnohem rozsáhlejší části dopisu pak Bernsteinovi rozmlouvá nápad zařadit na program také orchestrální improvizaci.

Z dopisu zaprvé jasně vyčnívá, že Cage nebyl žádný improvizátor a vyznavač nahodilosti. Jeho skladby i koncepty se řídí detailním rozvrhem. Ve výsledku pracují s časem mnohem důsledněji než konvenční autoři, kteří k notovému záznamu přiřadí tempo a pak už provedení nechají na interpretech.

Zadruhé se tu ale ukazuje míjení mezi Bernsteinem, kterého si Spojené státy hýčkaly jako superstar, a do hudby i podstaty věcí ponořeným Cagem. To míjení stále trvá - ze stého výročí Bernsteinova narození minulý rok bláznil celý svět, sté výročí Cageova narození v roce 2012 proti tomu vzbudilo minimální pozornost. A festival Beyond Cage tehdy v New Yorku uspořádal skladatel Petr Kotík, pro kterého setkání s Cagem roku 1964 znamenalo důležitý tvůrčí impulz.

Američan se v dopisech sice takřka nezmiňuje o návštěvě Československa téhož roku, ale po návratu z půlročního turné napsal obsáhlý list Newyorské mykologické společnosti - jeho vášeň pro houby u nás musela nalézt silné podněty. A mezi pozdějšími dopisy je také jeden adresovaný Dennisi Russellu Daviesovi, současnému čtyřiasedmdesátiletému šéfdirigentovi Filharmonie Brno.

John Cage: Vybrané dopisy

John Cage: Vybrané dopisy

(Přeložili Tomáš Jajtner, Matěj Kratochvíl, Martin Lauer, Jaroslav Šťastný a Hana Pechová)
Nakladatelství Volvox Globator 2018, 652 stran, 899 korun

Cageovy dopisy do češtiny přeložili Hana Pechová, Tomáš Jajtner, Jaroslav Šťastný, Martin Lauer a Matěj Kratochvíl. Výborně si poradili s autorovým stylem i několika akrostichy, tedy básněmi, v nichž počáteční písmena či konkrétní slova tvoří další významy.

Jaroslav Šťastný alias skladatel Peter Graham se na překladu podílel také jako odborný redaktor - v češtině se díky němu povedlo opravit několik nepřesností, které zůstaly v anglickém originálu. České vydání zachovává chronologické dělení dopisů do pěti časových etap. Jmenný rejstřík bohužel neodlišuje, kdy je konkrétní osoba adresátem dopisu a kdy se její jméno pouze vyskytlo v textu.

Překlad nicméně věrně odráží styl Cageových dopisů psaných člověkem, který je otevřený a přímočarý, zdvořilý i sebevědomý, ale především stále ponořený do hudby a práce. Je přesný, důkladný, všechny své věci má pod kontrolou a na nic si nestěžuje.

 

Právě se děje

před 32 minutami

Allertová skončila v Taškentu v prvním kole

Tenistka Denisa Allertová se rozloučila s turnajem WTA v Taškentu v prvním kole. Nestačila na vítězku tamního podniku z roku 2008 Rumunku Soranu Cirsteaovou a osmé nasazené soupeřce podlehla 1:6, 4:6.

Šestadvacetiletá Allertová, 254. hráčka žebříčku, v prvním setu za stavu 0:5 odvrátila "kanára". Druhou sadu začala brejkem na 2:0, poté však podání neudržela a v devátém gamu znovu. Po návratu do elitních turnajů z okruhu ITF prohrála potřetí v řadě první zápas.

V Taškentu dnes nastoupí ještě úspěšná kvalifikantka Tereza Martincová, v úterý pak Kristýna Plíšková, nasazená jako pětka.

Další zprávy