Pražské jaro: Orchestr z Toulouse přiveze flétnistu i houslistu s galským elánem

Petr Veber Petr Veber
2. 1. 2019 13:15
Poslední dva večery festivalu Pražské jaro budou letos patřit pražskému i českému debutu tělesa Orchestre National du Capitole de Toulouse, koncertnímu a opernímu orchestru půlmilionového města, jež leží pod Pyrenejemi na jihozápadě Francie. Je řazen do trojice nejlepších v zemi.
Toulouský orchestr oba večery v Praze povede jeho šéfdirigent Tugan Sochijev z moskevského Velkého divadla.
Toulouský orchestr oba večery v Praze povede jeho šéfdirigent Tugan Sochijev z moskevského Velkého divadla. | Foto: Marco Borggreve

Označení "národní" nenese jako dávnou samozřejmost, získal je až v 80. letech minulého století během působení šéfdirigenta Michela Plassona. Právě pod jeho mimořádně dlouhým vedením se nepříliš významné těleso, spojené s městským operním divadlem, stalo zajímavým koncertujícím a nahrávajícím orchestrem a nakonec i mezinárodním pojmem.

Halle aux Grains, sídlo orchestru v Toulouse.
Halle aux Grains, sídlo orchestru v Toulouse. | Foto: Patrice Nin

Během Plassonovy éry také získalo nové působiště − sál Halle aux Grains. Plasson vedl Orchestre du Capitole de Toulouse od roku 1968 do roku 2003, plných pětatřicet let.

Do Prahy filharmonici přijedou se současným šéfdirigentem Tuganem Sochijevem, ruským umělcem pocházejícím ze Severní Osetie, který už několik let současně vede Velké divadlo v Moskvě. Sochijev získával zkušenosti také jako šéf Deutsches Symphonie-Orchester Berlin a ve Velšské národní opeře v Cardiffu. Šéfem v Toulouse se stal před deseti lety a do tamních tradic i pečlivě vybudovaného francouzského zvuku vnesl další vlivy, zejména větší rytmickou pregnanci.

K ideálu, který staví na kultivovanosti a průzračnosti, Sochijev přidává technickou brilanci a živelnost. Smlouvu má zatím jen do letošního roku.

Sochijev začínal jako klavírista, ale brzy přešel k dirigování. Jeho pedagogem byl Ilja Musin, který dříve učil i Valerije Gergijeva, Semjona Byčkova a další Rusy. Dnes Sochijev pravidelně hostuje u Vídeňských i Berlínských filharmoniků, u filharmonií v Mnichově a Londýně, orchestru lipského Gewandhausu či amsterodamského tělesa Concertgebouw. S velkým úspěchem už stanul před symfoniky z Bostonu i Chicaga. Psalo se tehdy s uznáním, že americká orchestrální vybroušenost se sešla s ruskou duší.

Vedle základních věcí, jako je udržování tempa a ukazování dynamiky, je podle jedenačtyřicetiletého Sochijeva úlohou dirigenta nacházet a předávat skladatelova poselství, která z partitury na první pohled nemusí být zřejmá. "Nejlepší orchestry by jistě byly schopny hrát i bez dirigenta, a tak když jdu na pódium, musím být schopen přesvědčit, že mám k hudbě co říci. A co je hlavní prací dirigenta? Propojovat své představy s faktickými silami tělesa a tím tvořit jeho charakter," říká.

Velikost dirigentů minulosti podle Sochijeva vyplývá nejen z toho, jaké měli charisma, jak působili na pódiu a jak hluboko byli zabráni do hudby, ale také z toho, jaký se svými hráči dokázali navázat vztah.

Dva koncerty orchestru z Toulouse na Pražském jaru nabídnou nápaditý slovansko-francouzský hudební dialog. Před publikum také přivedou dva významné sólisty.

Brilantní i šarmantní Flétnový koncert Jacquesa Iberta, hybný i vláčný, zahraje 3. června Emmanuel Pahud, francouzsko-švýcarský umělec, absolvent pařížské konzervatoře, který postupně vyrůstal ve Francii, Španělsku, Itálii a Belgii.

Ibertův flétnový koncert zahraje Emmanuel Pahud. Na záznamu z vystoupení s lyonským orchetrem. | Video: www.emmanuelpahud.net

Před čtvrtstoletím, v pouhých dvaadvaceti letech, se flétnista stal členem Berlínských filharmoniků. V sólovém repertoáru se pohybuje zejména v oblasti hudby baroka a klasicismu, ale záběr má všestrannější. Patří jak do prostředí orchestrální, tak komorní hudby, a stejně tak vedle klasiky a současného repertoáru hraje jazz. Jeho tón bývá označován za zářivý. Dnes Pahud platí za jednoho z nejoslnivějších interpretů flétnového repertoáru 20. století.

Na programu prvního ze dvou pohostinských koncertů orchestru z Toulouse bude v Obecním domě dále symfonická báseň Ve stepích Střední Asie od Alexandera Borodina a Čajkovského Čtvrtá symfonie.

České publikum bude o den později jistě zvědavé nejen na Debussyho Moře a Stravinského suitu z baletu Pták Ohnivák, ale také na sólistu závěrečného koncertu festivalu. Stane se jím Francouz Renaud Capuçon a zvýšená pozornost se na něj soustředí díky tomu, že zahraje Dvořákův Houslový koncert.

Koncerty

(Pořádá festival Pražské jaro)
Orchestre National du Capitole de Toulouse
3. a 4. června, Obecní dům

O Capuçonovi se hovoří jako o hudebníkovi s "s galským elánem", jemuž "melodie plynou z houslí jako tekuté zlato". Používá vzácný nástroj Guarneri del Gesù řečený Panet­te z roku 1737, který před ním měl Isaac Stern.

Doporučení dirigenta Claudia Abbada svého času dovedla Capuçona k nejvýznamnějším orchestrům a dirigentům Evropy i USA. Vystupuje s neméně proslulým bratrem, violoncellistou Gautierem Capuçonem. A neméně vrcholné umělecké zážitky přináší i při svých recitálech. Představil se tak mimochodem také s Khatiou Buniatishviliovou před šesti lety právě na Pražském jaru.

 

Právě se děje

Další zprávy