Jiří Černý: Češi svého Carusa téměř neznali. Vyšel komplet Karla Buriana

Jiří Černý Jiří Černý
27. 1. 2021 11:52
Supraphon zveřejnil třídiskový komplet nahrávek tenoristy Karla Buriana. Ten zažil slávu v newyorské Metropolitní opeře, světová jeviště pak opustil po tragické smrti své životní lásky. Na časté výtky, proč jakožto Čech zpíval v pražském německém divadle, odpovídal, že umění nezná národnosti.
Karel Burian žil v letech 1870 až 1924. Na snímku je jako Dalibor ze Smetanovy stejnojmenné opery.
Karel Burian žil v letech 1870 až 1924. Na snímku je jako Dalibor ze Smetanovy stejnojmenné opery. | Foto: ČTK

"Nebyl z kamene můj ‚glasný‘ tón, však co z něj zachyt’ gramofón, to zní dnes a bude znít vždy suše, do plechu se těžko vkládá - duše," veršoval Karel Burian do svého testamentu v roce 1909. Málo věřil zárodečné nahrávací technice, tehdejší posluchačské vnímavosti i svému zdraví.

Měl před sebou čtyři poslední roky nahrávání a 15 let života celkem. Nikdy nebyl čestným členem opery Národního divadla v Praze, ani se později nedostal na bankovky čerstvě zrozené Československé republiky jako Jarmila Novotná nebo Ema Destinnová. Přestože jako ony zažil jásot Metropolitní opery v New Yorku.

I loňské 150. výročí jeho narození, které připadá na 12. ledna, spíš prošumělo, než aby důstojně připomnělo tenoristu, o němž Enrico Caruso v dobách své vrcholné slávy řekl: "Já mohu zpívat jen něco, Burian všechno."

Pravda, jednak někteří jsme doma měli dvě supraphonská vinylová alba z let 1960 (to napůl s Destinnovou) a 1974, jednak ti nejstarší a šťastnější z nás pocítili alespoň závan slavné historie roku 1954 přímo v Národním divadle. To když při matiné na Burianovu počest zpívali skutečně ti nejlepší nebo aspoň tehdy nejznámější zdejší tenoři.

Zázraky z Toušeně

Ne-li dřív, pak nejpozději po vydání kompletu Emy Destinnové na discích Supraphonu v roce 1994 leckoho napadlo, kdy konečně přijde v úvahu i takový komplet s Karlem Burianem.

Důvody byly dva: zaprvé zvěčnělý fenomén Buriana coby možná nejlepšího, nicméně stále více zapomínaného světového hrdinného tenoristy, především v operách Richarda Wagnera.

Karel Burian jako role Fra Diavolo ve stejnojmenné opeře Francouze Daniela Aubera.
Karel Burian jako role Fra Diavolo ve stejnojmenné opeře Francouze Daniela Aubera. | Foto: Supraphon

Zadruhé ojedinělý, veskrze zdařilý a mnohokrát také v zahraničí oceněný čtyřjazyčný pokus tehdy sedmačtyřicetiletého hudebního novináře Jana Králíka - krom toho matematika, překladatele, lingvisty a kronikáře obce Lázně Toušeň - o vystižení fenomenální české sopranistky na ploše dvanáctidiskového kompletu.

Autorovi tohoto textu, který sháněl informace o slavných operních pěvcích z doby před svým narozením, připadal o 11 let mladší Králík jako z jiného světa. Dávno před tím, než se ho prvně odvážil oslovit, však věděl, že cesta k dávným krásám operního zpěvu vede přes nahrávky s dirigenty Kovařovicem, Ostrčilem nebo Toscaninim a k takovým deskám zase přes rodinu Králíků v Lázních Toušeni.

Byla to dlouhá cesta. Zůstaly na ní mnohá nadšení a životy. Při čtení zprávy o ztrátě 70 známých Burianových nahrávek z archivu Supraphonu v roce 1991 už naděje umírala poslední. Dodnes jsou nezvěstné. Mezitím byla sbírka rozprodána. Téměř 30 let se pak sestavovala znovu od českých sběratelů a archivů v Anglii, Německu, Švýcarsku a USA.

Pak zase svitla naděje z telefonátu z Toušeně. A opět zhasla. Když volal Jan Králík, že s mnoha sběrateli přichystali burianovský komplet, už tak chudší třeba oproti kolekci nahrávek Otakara Mařáka, žádná víra málem nezbývala. A člověk si říkal, že mu nezbude než vzpomínat z onoho burianovského matiné v Národním divadle roku 1954 na hrdinné tenory Lubomíra Havláka, Bohumíra Vícha a s výhradami Jaroslava Stříšku. Teď ale Supraphon burianovský komplet skutečně vydal.

Komplet nahrávek Karla Buriana obsahuje záznamy z let 1906 až 1913. | Video: Supraphon

Čest spolehlivosti

Každý o hudbě píšeme jinak. Jan Králík do poslední tečky spolehlivě a neefektně. Stačí otevřít jeho letité články a obdivovat, jak si stojí za každým slovem a nic nepřibarvuje.

"Opět není jisto, zda se nahrávalo v Berlíně nebo v Drážďanech." Nebo: "Klavírista opět není znám." Králík pomine i tolikrát otřískanou senzaci o tom, jak Toscanini v Metropolitní opeře přerušil zkoušku, aby upozornil orchestr, že "zpívá nejrytmičtější pěvec světa".

Dnes se v Králíkových šlépějích už zvolna vyvíjí jakási "škola Borise Klepala", mladšího brněnského novináře: co je pravda a co se jen možná stalo. Kolikrát člověk slýchal o tom, kdy dirigent kvůli chybě zpěváka údajně odklepal představení, a přitom to z několika set případů v Národním divadle slyšel výjimečně. To jen Jaroslav Vogel vrátil v Tannhäuserově árii Zněj chvály zpěv titulnímu tenoristovi skutečně třikrát.

Karel Burian.
Karel Burian. | Foto: Supraphon

"Velká kniha" o Karlu Burianovi každopádně stále čeká na svého autora.

Na časté výtky, proč jakožto Čech zpíval v pražském německém divadle, Burian odpovídal, že umění nezná národnosti. Mnozí "vlastenci" mu to nikdy nezapomněli. "Moralisté" mu zase sčítali rozvody a odříkaná představení.

Podle Borise Klepala mu škodilo odříkání na poslední chvíli. Muselo být k vzteku na poslední chvíli divadlu odřeknout Prince v premiéře Dvořákovy Rusalky. Nahradit to titulní rolí v Dimitrijovi bylo málo.

Světová operní jeviště opustil Karel Burian po tragické smrti své životní lásky Elsy Dingesové. Roku 1913 zemřela v pouhých 25 letech na mozkovou tuberkulózu. Ve stejnou chvíli, kdy v newyorské nemocnici naposledy vydechla, Burian v kostýmu Tristana umíral na jevišti bostonské opery a nad jeho nehybným tělem zněla Isoldina srdceryvná milostná árie o mrtvé lásce.

Při sestavování nynějšího kompletu Jan Králík pokud možno vždy přesně zjistil, kdy a kde se nahrávalo. To na začátku 20. století nebylo samozřejmé. Díky tomu víme i takové drobnosti, jako že v Met zpíval Burian naposledy 6. února 1913 a bylo to jeho 133. tamní vystoupení.

V Praze pěl na jaře 1915 pouze v Novém německém divadle. A "doma" jinak jen Olomouc, Ostrava, Brno, Plzeň, Budapešť. Od roku 1913 do konce války 1918 vystoupil více než 150krát v Budapešti. Říkali tomu Burianova éra. V roce 1919 už ho nevzala ani Budapešť. Protože byl Čech.

Umění nezná národnosti?

Když Burian posléze prokázal, že už před válkou přijal i uherské občanství, den po svých padesátinách směl v Budapešti zpívat Tannhäusera, od ledna do června 1920 celkem třicet představení. Do Budapešti uvedl i svého mladšího bratra, barytonistu Emila, otce divadelního avantgardisty E. F. Buriana a tedy dědečka dnešního písničkáře Jana Buriana.

V Budapešti si zjara 1923 ještě "střihnul" velké role: Canio, José, Herodes v Salome. V posledním 123. Tristanovi bohužel už jen první jednání. A naposledy v Budapešti 26. září Siegmunda ve Valkýře.

Karel Burian.
Karel Burian. | Foto: Supraphon

Pak už zbývalo jen v roce 1924 turné na Slovensku. Chce se dodat: s osudovou rankou u holiče v Nitře. Tou do žil pronikla infekce. Kdo ale může mluvit o osudu, když už předtím se Burian v pražském bytě v Podskalské ulici nikdy nevysvětleným omylem napil místo vody louhu a poškodil si hlasivky?

V Praze už na nápravu starých hříchů bylo pozdě. Kovařovicův nástupce v čele opery Národního divadla Otakar Ostrčil věnoval Burianovi poslední tři večery z celkem 87, které mu tu byly za celý život v 17 úlohách dopřány. Naposledy 13. června 1922. Příležitost společného vystoupení Buriana s Emou Destinnovou byla navždy promarněna.

I podle prastarých, všelijak šustících a skřípajících, horkotěžko technicky vylepšených nahrávek je Karel Burian dodnes považován za jednoho z nejlepších hrdinných tenorů v dějinách. Jen v operách Richarda Wagnera dokázal během jediného roku odzpívat 11 hlavních rolí.

V Tristanovi a Isoldě vystoupil stosedmadvacetkrát v titulní roli. Ta byla doslova vražedná. Mnichovský rodák Ludwig Schnorr von Carolsfeld, první představitel Tristana, po čtvrtém představení devětadvacetiletý zemřel. Mnozí tenoristé Tristana nedozpívali a někdo za ně musel zaskočit na poslední jednání nebo dvě. I někteří instrumentalisté v orchestru Národního divadla si hraní dělili - jeden první dvě jednání, další druhá dvě.

Líp je pár let býti lvem

Burian zpíval Tristana v Paříži i newyorské Metropolitní opeře. Byl ovšem na štíru jak s tehdejším vedením Národního divadla, kam ho nikdy nepřijali za stálého člena, tak s životosprávou. S chutí pil i rýmoval. Mimochodem: rýmovanými pohlednicemi připomíná podobný zvyk Karla Kryla.

Říkával, že raději chce být dva roky lvem než dvacet let kotětem. Temnou barytonovou barvou a kovovým zvukem se jeho tenor trochu podobal Enricu Carusovi, jehož mimochodem také v závěrečném snímku celého třídiskového supraphonského kompletu Ten můj koleg’ Caruso (Nouze velká o tenor) výborně paroduje.

Malý, původně vychrtlý studentík práv, od čtyř let houslista, všude primus, díky fotografické paměti schopný zvládat nové operní role v cizích řečech přes noc, pro Prahu nejdřív přijatelný do sboru, začal v Brně jako jednadvacetiletý Jeník v Prodané nevěstě. Ze světa se vracel jako trojnásobný komorní pěvec, držitel francouzského a dalších řádů. Před padesátkou se uchýlil do Senomat. Vlastně nedaleko rodného Rousínova. Překládal do češtiny Tristana a Isoldu nebo Salome. Psal útržky pamětí s postřehy o Mahlerovi a Toscaninim. Zemřel v Senomatech 25. září 1924.

Obal kompletu nahrávek Karla Buriana.
Obal kompletu nahrávek Karla Buriana. | Foto: Supraphon

Věru dobře mu v mládí vedl hlas rabín Moritz Wallerstein z pražské Maiselovy synagogy. Po Ernestině Schumann-Heinkové původem z pražské Libně to byl první pěvec narozený v Čechách, který zpíval v Metropolitní opeře.

Svou ctižádostí dané heslo "líp je pár let býti lvem, nežli třicet kotětem" předešel o 60 let idol hippies Janis Joplinovou a jiné rockové zpěváky, kteří se nedožili sedmadvaceti.

Když zemřel, vzadu na budově Národního divadla vyvěsili černý prapor, prý zmuchlaný.

Hlavní Wagnerovy opery přeložil do krásné češtiny a deklamační styl - sprechgesang neboli zpěvomluvu - přetvořil tak, aby srozumitelnost básnického textu byla v rovnováze se zpěvností Wagnerových příznačných motivů.

Jak malicherně vyčítali tehdejší národovci Burianovi dvě rr na německých programech! Přebásnil Němcům Vrchlického a nám především Heineho, ale také celý Foersterův cyklus Láska, napsaný na německé básně Gustava Falkeho. Prosazoval mladé skladatele Nováka, Vycpálka, Zicha, Jiráka, Křičku, Nedbala. Sbíral, vydal a vroucně interpretoval národní písně.

Pro vděčné uši, duši i oči je burianovský komplet dalším mistrovským dílem z muzikologické dílny Jana Králíka.

Album

Karel Burian: Complete Recordings 1906-1913
Supraphon 2020

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Fotbalisté Turína uhráli remízu na Laziu a zachránili se, sestupuje Benevento

Fotbalisté FC Turín uhráli v dohrávce 25. kola italské ligy bezgólovou remízu na hřišti Lazia Řím, jež v závěru nastřelilo dvě tyče, a zachránili se v Serii A. Nejvyšší soutěž jako třetí opouští Benevento, které se připojí už k dříve známým sestupujícím Crotone a Parmě.

Turín získal potřebný bod navzdory tomu, že v posledních minutách čelil velkému tlaku favorizovaného Lazia. V 84. minutě domácí kanonýr Ciro Immobile nastřelil z penalty jen tyč, stejně jako v šesté nastavené minutě hlavou Manuel Lazzari.

Kolo před koncem tak Turín získal čtyřbodový náskok před osmnáctým Beneventem, které trénuje bývalý hvězdný útočník Filippo Inzaghi. Lazio vedené jeho mladším bratrem Simonem skončí šesté a bude hrát v příští sezoně Evropskou ligu.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

V Praze Kbelích dnes večer přistál první ze dvou nových letounů CASA pro českou armádu. Modernizovaný model doplní nynější flotilu čtyř letounů

Zdroj: ČTK
Další zprávy