Metr na operu Jiřího Černého: Vojcek byl plný leteckých havárií a plynových masek

Foto: Ruth Walz/Met
Jiří Černý Jiří Černý
12. 1. 2020 19:57
Psává se, že Vojcek od rakouského skladatele Albana Berga, vrcholné dílo expresionismu, patří mezi pět nejlepších oper 20. století. A také že režisér a výtvarník William Kentridge pro newyorskou Metropolitní operu vytvořil dvě nejprůraznější inscenace v tomto století: sedm let starý Šostakovičův Nos a o dva roky mladší Bergovu Lulu.

Na třetí Kentridgův počin došlo uplynulou sobotu. Díky přímému přenosu jsme ho opět poznali také v českých kinech. A zase to byla událost: pro uši a přinejmenším stejně tak pro oči.

Rodilý Jihoafričan William Kentridge k této podobě Vojcka podvědomě mířil už dávno. "Myslím, že jsem dělal to, co všechny děti: kreslil jsem. A prostě jsem se zapomněl zastavit," řekl. V roce 1992 se jako sedmatřicetiletý doma podílel i na loutkové adaptaci hry Wozzeck od rakouského spisovatele z devatenáctého století Georga Büchnera. To už se ale 67 let hrála opera Albana Berga s jeho vlastním libretem.

Kentridgova dlouhá umělecká cesta se klikatila skrze nejrůznější výtvarné projevy včetně animovaného filmu až k operní režii.

Měřeno světovým ohlasem, nejvýše je právě teď, dva roky po světové premiéře jeho inscenace Vojcka na festivalu v Salcburku. Vznikla v koprodukci s Metropolitní operou, Canadian Opera Company a Operou Australia. Už pouhá výprava by asi byla i pro ten nejmovitější operní dům drahý špás.

Bez nadsázky lze tvrdit, že ve výčtu osobností této inscenace patří Kentridgovi možná nejvyšší místo. Snad vedle šéfdirigenta Yannicka Nézet-Seguina, jistě pak před sólisty.

Víc než zpěváky Kentridge režíruje koláže svých karikaturních perokreseb, filmových válečných dokumentů, rozvalin, leteckých havárií nebo plynových masek. Neváhá třeba pominout hned úvodní, tradiční scénu, kdy ponižovaný a ztrápený voják Vojcek musí holit nesnesitelného kapitána. V kdejaké dřívější inscenaci se divák třásl, jestli Vojcek kapitána podřeže, nebo ne.

Režie všeobecné lidské drama někdy zužuje na drama protiválečné, jak se to dělávalo za časů pseudosocialistické dramaturgie. To nabízí mnoho efektních, drastických motivů, najmě dokumentaristických. O jejich sdělnosti se ale dá pochybovat. Když se na pár vteřin promítá mapa Belgie s velkým označením Ypres, domyslí si běžný operní divák bojiště první světové války, kde byly poprvé použity jedovaté plyny?

Kolik z nás je schopno zároveň rovnocenně vnímat hudbu, slova - byť na titulkovacím zařízení - a ustavičně rozhemženou výpravu?

Peter Mattei a Elza van den Heeverová ve třetím dějství Bergova Vojcka. | Video: Met

Přitom každá tato složka sama o sobě splňuje vysoké umělecké požadavky. O vysloveně technických ani nemluvě. Než dirigent Erich Kleiber prvně uvedl Vojcka 14. prosince 1925 v Berlínské státní opeře, předcházelo tomu 137 zkoušek. Jenomže posluchač takhle zkoušet nemůže.

Sólisté v Metropolitní opeře to tedy tentokrát neměli lehké. Aristokraticky vznosný švédský barytonista Peter Mattei se za 18 roků newyorského angažmá patrně nesetkal s rolí, která by byla jeho naturelu tak vzdálená.

Peter Mattei a Elza van den Heeverová.
Peter Mattei a Elza van den Heeverová. | Foto: Met

V sobotu zpíval svrchovaně jako vždy, tónově dokonale, vyhnul se jakémukoli přehrávání. Spíš ve srovnání se švédským Vojckem z pražského Radokova představení v roce 2001 trochu podehrával.

K ničemu jinému ho ostatně jeho uniformovaní nadřízení ani neinspirovali. Jak obě tenorové role (kapitán Gerharda Siegela a Andreas v podání Andrewa Staplese), tak basbarytonový lékař (Christian Van Horn) zůstali za cynismem nebo fachidiotismem svých dialogů. Ani hulákající tenor Christopher Ventris coby přesvědčivě obšournický tambormajor nepatřil k silným Vojckovým protihráčům.

Nejvýraznější postavou dramatu zůstala od začátku do konce lehká holka Marie, Vojckova nevěrná milá a matka jejich nemanželského synka. Jihoafrická sopranistka Elza van den Heeverová měla oblé tvary i tóny a jednoduché myšlení, přesně v intencích libreta. Její proměny vyzněly důvěryhodně. I když číst z bible místo živému chlapečkovi odpudivé loutce byl nejhorší a nejnejapnější úkol, jaký režisér vymyslel.

Čím méně se toho na scéně dělo a čím větší slovo měl orchestr, tedy duch Albana Berga, tím lépe se snoubilo napětí s krásou. Podle Bergova přání tak, že "od okamžiku, kdy se otevře opona, až k okamžiku, kdy se naposled zavře, nesmí být v obecenstvu ani jediný člověk, který by zpozoroval něco z těch různých fug, invencí, suitových a sonátových vět, variací a passacaglií - ani jeden, který by byl naplněn něčím jiným než ideou této hry, která daleko přesahuje individuální osud Vojckův."

I když to podle návštěvnosti v pražském kině Světozor tak nevypadalo, Bergův Vojcek hrál a snad i bude hrát v našich divadelních dějinách významnou roli.

Ukázka z přenosu Vojcka s důrazem na dirigenta Yannicka Nézeta-Séguina. | Video: Met

V Praze byl prvně uveden v listopadu 1926, rok po berlínské premiéře a pět let předtím, než ho v Americe nastudoval Leopold Stokowski. Přívltavská klaka dodekafonickou hudbu bez árií vypískala.

Třetí pražské představení už městská honorace zakázala, nepomohl ani Václav Novák jako Vojcek, prý nemohutnější baryton naší historie. Marně psal v roce 1928 z Brna Leoš Janáček: "Křivdí se Vojckovi, těžce ukřivdilo se Bergovi. Je to dramatik úžasné závažnosti, hluboké pravdy. Domluvit! Dejte mu domluvit. Dnes je rozerván. Trpí. Jako by uťal. Ani notu. A každá jeho nota byla omočena v krvi!"

Vojcka režíroval William Kentridge.
Vojcka režíroval William Kentridge. | Foto: Met

V Pujmanově režii a pod Krombholcovou taktovkou se v roce 1959 hrál Vojcek jedenáctkrát, s Vojckem Ladislava Mráze, pro autora této recenze nepřekonaným.

Zážitek z režie Davida Radoka v pražském Národním divadle od roku 2001 nejen nezestárl, dokonce možná recenzující pamětníky může vést k nedocenění všech Vojcků, kteří přišli a ještě přijdou. Pak se tedy autor textu omlouvá.

V přenosu z Metropolitní opery, málo platné, chyběl Radokův sen o Vojckovi, odpuštění, naději a spáse. Ta opera je ale tak napsaná, že se dá hrát na mnoho způsobů a každý může mít své oprávnění.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Aston Villa je díky gólu v nastavení ve finále Ligového poháru

Gól ze třetí nastavené minuty posunul fotbalisty Aston Villy do finále anglického Ligového poháru. Postup trefil záložník Trezeguet střelou z voleje po dlouhém centru dalšího egyptského hráče Ahmeda Elmohamadyho. Birminghamský klub porazil na svém hřišti favorizovaný Leicester 2:1 a po remíze 1:1 z prvního utkání se může těšit do Wembley.

Tam se bude 1. března hrát finále a soupeřem Aston Villy bude lepší z manchesterského derby mezi City a United. První zápas vyhráli obhájci trofeje City 3:1, odveta je na programu ve středu.

Aston Villa, jež v lize bojuje o záchranu a má jen dvoubodový náskok na nesestupové pozice, získala Ligový pohár pětkrát. Naposledy v roce 1996.

Anglický fotbalový Ligový pohár - semifinále, odveta:

Aston Villa - Leicester 2:1 (12. Targett, 90.+3 Trezeguet - 72. Iheanacho). První zápas 1:1, postoupila Aston Villa.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Šéf diplomacie EU: americký plán pro Blízký východ je příležitost k obnovení snah o řešení izraelsko-palestinského konfliktu

Šéf diplomacie Evropské unie Josep Borrell řekl, že americký plán pro mír na Blízkém východě je "příležitostí obnovit naléhavě nutné snahy o schůdné řešení izraelsko-palestinského konfliktu".

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Nymburk v LM porazili Bar a drží šanci na první místo

Basketbalisté Nymburka v předposledním kole základní fáze Ligy mistrů vyhráli 98:66 v Baru a stále mají šanci postoupit do play off z prvního místa. Středočeský celek si díky jedenáctému vítězství ve skupině vylepšil nejlepší výsledek v soutěži z ročníku 2017/18.

Nymburk se musel obejít bez trojice opor, protože zranění do Černé Hory nepustila Michaela Dixona s Pavlem Pumprlou a doma zůstal také nemocný Jaromír Bohačík. Hosté, kteří už před zápasem měli jistotu play off, zatímco Bar už byl mimo hru, se s tím ale dokázali vypořádat víc než dobře.

První čtvrtinu vyhráli 32:10 a náskok bez problémů zvyšovali i ve zbytku zápasu. Nakonec si připsali nejvyšší vítězství ve skupině. Nejlepším střelcem Nymburka byl s 16 body Vojtěch Hruban a na dvouciferné hodnoty dosáhli také Martin Peterka (15), Deishuan Booker (14), Petr Šafarčík (11) a Martin Kříž (10).

Nymburk patří v tabulce druhé místo za Tenerife, se kterým má stejný počet výher, ale horší vzájemnou bilanci. Aby se Středočeši dostali do čela, potřebují v závěrečném kole doma zdolat Peristeri, na jehož palubovce v prosinci utrpěli jednu ze dvou porážek ve skupině, a současně doufat v zaváhání Tenerife v Bambergu.

Basketbalová Liga mistrů - 13. kolo:

Skupina C:

Mornar Bar - Nymburk 66:98 (10:32, 31:58, 44:84)

Nejvíce bodů: Vranjes 26, Jelenič 14, Pavič 11 - Hruban 16, Peterka 15, Booker 14. Fauly: 20:17. Trestné hody: 13/12 - 13/11. Trojky: 10:15. Doskoky: 38:42.

Peristeri - Bamberg 78:75, Tenerife - VEF Riga 92:59.

Tabulka:

1. Tenerife 13 11 2 1038:875 24
2. Nymburk 13 11 2 1063:942 24
3. Peristeri 13 8 5 955:942 21
4. Nižnij Novgorod 12 7 5 903:904 19
5. Bamberg 13 6 7 978:961 19
6. Mornar Bar 13 4 9 980:1071 17
7. Gaziantep 12 3 9 890:949 15
8. VEF Riga 13 1 12 923:1086 14
Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Slalom ve Schladmingu ovládl už počtvrté Kristoffersen

Norský lyžař Henrik Kristoffersen vyhrál už počtvrté slalom ve Schladmingu. Pod umělými světly navázal norský lídr disciplíny i celkového hodnocení sezony na zdejší triumfy z let 2014, 2016 a 2017 a vyrovnal rekord Rakušana Benjamina Raicha. Jednadvacáté pohárové vítězství vybojoval s náskokem 34 setin před francouzským rivalem Alexisem Pinturaultem, třetí skončil vítěz tří slalomů sezony Daniel Yule ze Švýcarska. Český reprezentant Jan Zabystřan stejně jako v neděli v Kitzbühelu nedojel do cíle prvního kola.

Hned za medailisty skončil Francouz Clément Noël, který po nepovedeném prvním kole odstartoval do druhé jízdy jako první a téměř celé finále pak strávil v cílovém prostoru v křesle pro průběžného lídra. Nejrychlejší čas druhého kola mu vynesl posun ze 30. místa na čtvrté.

Po jízdě nakonec šestého Itala Alexe Vinatzera sice časomíra zaznamenala změnu pořadí na prvním místě, ale techniku pomýlila fanynka v plavkách, která vtrhla do cílového prostoru a protnula fotobuňku těsně před průjezdem lyžaře. Výtržnice nesla transparent mimo jiné se vzkazem "RIP Kobe", kterým připomněla nedělní úmrtí basketbalové hvězdy Kobeho Bryanta. Vinatzer se chvíli nezaslouženě radoval z průběžného vedení, pak vzal situaci s humorem. "Aspoň mám cool cílovou fotografii," řekl.

Noëla tak vystrnadil až Yule, čtvrtý muž prvního kola. Medailisté si zachovali pořadí z první jízdy, jen se všichni posunuli o jednu pozici výš, protože nejrychlejší muž úvodního kola Marco Schwarz k nelibosti rakouského publika přehnal svoji snahu, už v šesté brance upadl a přišel o šanci vylepšit druhou příčku z Kitzbühelu.

Při jeho výpadku byl nejlepším domácím lyžařem na 15. místě Michael Matt. Pro lyžařskou velmoc to znamenalo v SP nejhorší výsledek ve slalomu od Kitzbühelu 1976.

Dvaadvacetiletý Zabystřan opět neměl své závodní lyže. Před startem v Kitzbühelu mu je totiž v Rakousku někdo ukradl. Šestý slalom SP v kariéře pro něj skončil chybou brzy po startu.

SP ve sjezdovém lyžování ve Schladmingu (Rakousko):

Muži - slalom:

1. Kristoffersen (Nor.) 1:42,37 (51,55+50,82), 2. Pinturault (Fr.) -0,34 (51,73+50,98), 3. Yule (Švýc.) -0,83 (52,16+51,04), 4. Noël (Fr.) -0,99 (54,01+49,35), 5. Maurberger -1,07 (53,06+50,38), 6. Vinatzer (oba It.) -1,12 (52,665+0,83), 7. Jakobsen (Švéd.) -1,20 (52,88+50,69), 8. Ryding (Brit.) -1,23 (52,70+50,90), 9. Foss-Solevaag (Nor.) -1,36 (52,40+51,33) a Zenhäusern (Švýc.) -1,36 (52,84+50,89), …Zabystřan (ČR) nedokončil 1. kolo.

Průběžné pořadí slalomu (po 8 z 12 závodů): 1. Kristoffersen 552, 2. Yule 495, 3. Noël 450, 4. Pinturault 286, 5. Zenhäusern 278, 6. Foss-Solevaag 257.

Průběžné pořadí SP (po 25 z 44 závodů): 1. Kristoffersen 841, 2. Pinturault 722, 3. Kilde (Nor.) 700, 4. Mayer (Rak.) 692, 5. Feuz (Švýc.) 577, 6. Paris (It.) 556, …131. Zabystřan 12

Zdroj: ČTK
Další zprávy