Paul Cézanne - jeden z nejvlivnějších umělců 19. století. Historici umění jej řadí mezi postimpresionisty: rád experimentoval s barvami a světlem, na přírodu však nahlížel analyticky.

Viděním světa inspiroval Henriho Matisse, Pabla Picassa a řadu dalších avantgardistů. Proslavil se zejména zátišími a krajinami, během 40 let však namaloval také okolo dvou stovek portrétů: těmi ostatně svou kariéru malíře začínal. Právě na jeho portréty se historicky poprvé zaměřila londýnská National Portrait Gallery.

Na přehlídce nazvané Cézanne Portraits galerie do poloviny února vystavuje pět desítek podobizen, které sesbírala z galerií a sbírek z celého světa. Soustřeďuje se na specifika Cézannovy portrétní tvorby a přibližuje také jeho různé verze téhož modelu. Cézanne často portrétoval zejména svou ženu Hortense Fiquetovou. 

Změny v malířově rukopisu během času mohou návštěvníci výstavy sledovat  právě na podobiznách manželky a také na autoportrétech; dohromady jich Cézanne namaloval přes 50. Kreslil také své přátele, strýce Dominika nebo zahradníka Valliera, jenž mu pomáhal na domácím sídle v Provenci.

Výstava nabízí i obrazy v Anglii dříve nevystavené, například autoportrét z roku 1885. Ten do Londýna putoval z Kodaně. Poprvé od roku 1930 je k vidění portrét Chlapec v červené vestě z konce 80. let 19. století, zapůjčený z Washingtonu.

National Portrait Gallery Cézannovy portréty vystavuje teprve několik dní a akce sklízí nadšené recenze.

"Jako kdyby Cézanne na svých obrazech nechával věci, situace i lidi nedomalované, nedořečené. Čím déle se dívám na portrét jeho ženy Hortense, tím silnější mám pocit, že její našpulené rty se od sebe každou chvíli odlepí. Autorovy obrazy působí statickým dojmem, v každém obličeji je ale vidět jiná nálada. Jak magické," napsal například výtvarník a kritik Adrian Searle v Guardianu.