Režisér Michal Samir jej začal natáčet ještě coby student filmové školy před zhruba 15 lety v Londýně. Tam se olomoucký rodák Vémola odstěhoval za kulturistickou kariérou, živil se jako hlídač "na dveřích" v nejdrsnějších klubech. A když odsud vyhodil dva problémové opilce, přišel za ním udivený chlapík, že je jejich manažer a tohle jsou jeho nejlepší zápasníci. A jestli by nechtěl přijít trénovat.
Vémola, který odmalička zápasil a k tomu několik let nabíral svaly coby kulturista, tak začal novou kariéru ve smíšených bojových uměních. Byla poměrně blesková. Brzy nastoupil poprvé do klece, na zápas se přijeli podívat rodiče i kamarádi, jenže soupeř se zranil. Tak dostal nabídku bít se rovnou s šampionem, jenž rovněž přišel o protivníka.
Mladý nažhavený Čech navzdory odrazujícím hlasům z blízkého okolí souhlasil. Místní jedničku Patricka Carrolla "ukončil" škrticí technikou zvanou rear naked choke za 44 vteřin.
Sportovní i životní příběh nejznámějšího a nejlépe placeného českého zápasníka je od počátku jako z filmu. Záhy - už po několika zápasech - se coby první Čech dostal do nejprestižnější organizace UFC. Tam nezkušený mladík, který až příliš brzy zamířil na vrchol, narazil a po šesti zápasech byl propuštěn. Od chvíle, kdy pod přezdívkou Terminátor začal zápasit v Česku, ale setrvale přitahoval pozornost. Jak dominantními výkony, tak kontroverzemi.
Nový dokumentární snímek Karlos se většiny z nich dotkne letmo. Bohužel se mu ale příliš nedaří ukázat Vémolu ani jako sportovce, ani jako svéráznou osobnost rozdělující veřejnost i fanoušky. Režisér Michal Samir se Šimonem Šafránkem, který s ním film dokončoval, nenabízí žádnou jasnou perspektivu.
Jednotícím prvkem mají být opakující se záběry, kdy Vémola řídí. Chtěly zachytit, jak je neustále v pohybu a zaměstnaný, neboť má třikrát čtyřikrát denně trénink a do toho se věnuje mnoha dalším aktivitám. Načež večer musí najít dost času na to, aby nakrmil svůj zvěřinec čítající lvy, žraloky, krokodýly i řadu dalších tvorů obývajících jeho domácnost.
Jenže podobné motivy přinášejí jen zbytečnou doslovnost, když se často opakuje hlas z navigace mluvící třeba o nutnosti změnit směr, což má mít i přenesený význam. Coby komentář k Vémolovu životu to je až zoufale málo.
Film je tak jakousi dynamicky, ale nepřehledně sestříhanou koláží. Člověk, který protagonistu nezná, se v ní zorientuje jen těžko. Občas působí zmatečně už samotné pořadí událostí, ještě hůře lze pochopit důležitost některých sportovních i životních zlomů. Samotné zápasy se tu objevují na pár vteřin, jsou odbyté titulkem s příjmeními bojovníků, jako by tvůrce Vémolova kariéra ani nezajímala.
Vémola přitom spolu s Oktagonem během čtyř let proměnil vnímání tohoto sportu nejen u nás, ale také v Německu, kam tato nejúspěšnější česko-slovenská organizace v oboru nedávno expandovala, vyprodává tam největší haly a míří dál do ciziny. Dnes je Oktagon spolu s polskou KSW největším evropským MMA projektem.
Na bezprecedentním růstu má Vémola značný podíl, soubojem se slovenským rivalem Attilou Véghem vyprodal pražskou O2 arenu i díky tomu, jaké - doma neporažený - olomoucký rodák dovedl kolem události nazývané Zápas století udělat haló.
Když Vémola známý svým - od zahraničního týmového kolegy vypůjčeným - mottem "Lvi žerou první" má mít zápas, člověk na něj a jeho promo narazí všude. A když přešlapuje v kleci ze strany na stranu, umí už odhodlaným pohledem psychicky zlomit soupeře. Když však padne, tak jako právě s Atillou Véghem, neumí prohru skousnout. Za vítězství se až dětinsky obměňuje novými extrémními přírůstky do zvěřince či vozového parku, po prohře se uzavírá do sebe.
To vše lze ovšem zjistit mnohem přehledněji z každého jen o trochu lépe vedeného rozhovoru či podcastu, kterých s Vémolou vznikla kvanta. Ve snímku se jeho povaha, sportovní úspěchy i pády objevují jen útržkovitě.
Fanoušci a znalci MMA dostanou pouze několik neznámých záběrů. Třeba když Vémola stojí před dveřmi jednoho z londýnských klubů, kde se ovšem nic extra zajímavého nestane. Nebo pár momentů ze svatby, které se coby Vémolův svědek účastní podnikatel Ivo Rittig.
Tvůrcům se nepodařilo dostat pod krustu muže, jenž o sobě rád vypráví a rád přetváří svůj život ve velký příběh, ale přitom všemi těmi legendami jen zpevňuje ochranný val a doopravdy se neumí či nechce otevřít.
Snímek Karlos je sice řemeslně o poznání lépe zvládnutý než film o jeho "nemesis" Véghovi z roku 2020 nazvaný Attila. Ten byl udělaný až amatérsky, na druhou stranu se ale detailněji věnoval samotnému sportu.
Novinka až trestuhodně nevyužila potenciál protagonisty. Svým extravagantním, až cirkusáckým chováním i nevyzrálou osobností na jedné straně a obří sportovní cílevědomostí i výkony na té druhé mohl být fascinujícím objektem pro kameru. Tak trochu hrdina seriálu Pán tygrů od Netflixu, tak trochu český Conor McGregor, nejslavnější MMA zápasník, který z tohoto sportu udělal celosvětově populární fenomén. Bohužel zůstalo jen u torza.
Organizace Oktagon, kde Vémola působí, se vypracovala na vrchol i díky tomu, jak dovede příběhy svých sportovců prodávat. Je poněkud smutné, že z jejích promo medailonků se často dozvíme více než z roky připravovaného celovečerního dokumentu.
Film
Karlos
Režie: Michal Samir, Šimon Šafránek
Bontonfilm, v kinech od 25. ledna.
