"Výstavy nabízejí rozmanité podoby umění 20. století a počátku 21. století. Ve své pestrosti návštěvníkům představují odlišné, avšak vysoce přesvědčivé přístupy k výtvarné práci," říká mluvčí galerie Gabriela Bučková.
Retrospektiva děl pětaosmdesátiletého polského filmaře a fotografa Józefa Robakowského se jmenuje Chci vám všem říct, že umění je energie. Nachází se v prostoru zvaném Černá kostka. Návštěvníci tu mohou porovnat několik tvůrčích poloh autora vizuálních experimentů a představitele videoartu, zejména od 60. do 90. let minulého století. Jedná se o jeho první sólovou přehlídku v Česku.
Robakowski od roku 1966 žije v Lodži, kde absolvoval filmovou školu a na ní později sám vyučoval. Dle pořadatelů lze v jeho díle sledovat vývoj pohyblivého obrazu ve střední a východní Evropě. Stejně tak ale jeho práce svědčí o hledání alternativ k tehdejšímu oficiálnímu umění.
Autor důsledně a nekompromisně testoval různé formy uměleckého vyjádření. V článku z roku 1994 své snažení shrnul se slovy, že na sebe vzal roli "organizačního dronu", jehož cílem je šířit energii. Dnes jsou Robakowského práce součástí sbírek pařížského Centre Pompidou nebo newyorského Queens Museum.
Aktuální výstava zahrnuje fotografie z období skupiny Zero-61, kterou spoluzaložil v polském městě Toruň, stejně jako časosběrné záznamy, filmy vzniklé bez použití kamery nebo performance testující vztah kamerového "vidění" a vlastního těla.
Diváky čekají práce zapůjčené z Polska včetně cenné Židle z roku 1970, která kvůli převozu do Česka musela od českého ministerstva kultury získat imunitu proti možnému zabavení.
"Židle pokrytá obrazy starých lidí mění kontext a vyznění. Začlenění fotografického prvku jí dalo nový význam," vysvětluje kurátorka výstavy Lenka Dolanová, která tento předmět považuje za "vyvrcholení Robakowského experimentů s principy fotografického zobrazení a vztahem fotografické reality a reálných objektů".
Zapůjčené práce doplňují dva Robakowského filmy a fotografie, jež královéhradecká galerie vloni koupila do sbírek.
Druhá výstava v prostoru nazvaném Bílá kostka představuje odkaz dvaaosmdesátileté české grafičky Jaroslavy Severové. Odhaluje zejména dvě její umělecké fáze: ranou tvorbu, která je součástí královéhradeckých sbírek, a díla z posledních let. Podle pořadatelů Severová za pomoci počítače zpracovává inovativní úvahy o prostoru, pohybu, čase či světle. "Vlastním vizuálním jazykem šifruje záznam skutečnosti a vyzývá diváka k jeho čtení," uvádějí.
Třetí přehlídka nazvaná Tělo v pohybu se nachází v prostorách Galerie Vladimíra Preclíka a připomíná neoklasicistického sochaře Ladislava Beneše, jenž žil v letech 1883 až 1956. "Jeho díla přinášejí syntézu modernistických a tradičních prvků a odráží se v nich fascinace rychlostí, pohybem a technickým pokrokem typická pro meziválečné období, ale také tancem a lidským tělem," říká mluvčí galerie.
Autorem čtvrté výstavy nazvané Black Sabbath/ABBA je dvaapadesátiletý výtvarný umělec a knižní grafik Jan Šerých. Jeho instalaci z roku 2002, která je rovněž součástí galerijních sbírek, lze vidět ve foyer. Sestává z dvanáctky rozměrných písmen, z nichž lze poskládat název proslulé heavymetalové skupiny. Když ji Šerých začátkem tisíciletí poprvé vystavil v pražské Galerii Václava Špály, o jednu ze stěn volně opřel písmena ABBA, čímž pro změnu odkázal na známou švédskou popovou kapelu. Zbylá písmena u protilehlé stěny se vzájemně překrývala a jen podle názvu díla bylo možné rozklíčovat, o jaké litery asi jde.
Dva roky nato v Drážďanech autor z písmen vytvořil skrumáž, takže působila více jako vizuální objekt než text. "Jednotlivé litery tedy fungují jako prostředek ke skládání příběhu, jako stavební prvek slov nebo obrazu. Díla Jana Šerýcha jsou velmi rozmanitá, jeho abstraktní a minimalistická tvorba má často technologický základ," uzavírá Gabriela Bučková.
