Pokus vytvořit tragického antihrdinu v pokračování Joker: Folie á deux, které tento čtvrtek začnou promítat česká kina, jen rozšiřuje paletu žánrů, v nichž se autor neumí pohybovat.
Začínáme kresleně. Po plátně běhají postavičky jako ze série Looney Tunes a provádějí si bláznivé věci, jaké si mohou vzájemně dělat jen animovaní tvorové. Paradoxní je, že sledujeme jedinou sekvenci snímku, která má alespoň nějaký náboj.
Po tomto prologu už se děj přesouvá do proslulé fiktivní věznice Arkham, kde si své odkroutili mnozí padouši z batmanovského světa a kde na konci Jokera z roku 2019 skončil také hrdina Arthur Fleck. Teď tu čeká na soud - první, který bude televize vysílat v přímém přenosu. První díl nabídl alternativní původ padoucha Jokera. Arthura Flecka vylíčil jako zkrachovalého stand-up komika, jenž v přímém přenosu zabije televizního moderátora. Nyní jako by se mu město podobně probíhajícím soudem "naživo" chtělo pomstít.
Už z motivů, kterými tvůrci tentokrát rozhýbávají zápletku, bude divákům do breku. První film se snažil vytvořit antihrdinu až přehnaně inspirovaného protagonisty snímků Martina Scorseseho jako Král komedie nebo Taxikář. Bohužel tento moderní "král incelů" je jen chuděrou, na jehož počínání není možné se jakkoli napojit ani ve filmu Joker: Folie á deux.
Snímek z roku 2019 oslavovali někteří jako odvážný velkorozpočtový film schopný zachytit dobová pnutí. Mnohem spíše se však Todd Phillips přiřadil k Zacku Snyderovi coby další autor, který si v batmanovském světě chce hrát na dospělé, přestože mu k tomu chybí potřebná výbava.
Joker je jedním z nejpřeceňovanějších hollywoodských děl poslední doby, nedospělá rádoby psychologická studie cílící na ty, kdo podle přetrvávajících stereotypů konzumují komiksy. Tedy na zastydlé muže, co čerpají představy o světě jen ze stránek komiksů.
První díl chtěl být studií deprivovaného jedince i diagnózou společnosti, která takové jedince tvoří. Zbavil se všeho komiksového, akce i Batmana, ale v jednom "komiksový" zůstal: byl předvídatelný a doslovný.
Nyní jako by se tvůrci pokusili ztratit i ty diváky, kteří si první díl oblíbili. Prakticky neopouštějí brány arkhamské věznice a odvážně zkouší kombinovat dva nesourodé žánry: soudní drama a muzikál. Bývalý autor celkem zdařilých bláznivých komedií jako Pařba ve Vegas Todd Phillips tím po snaze imitovat Scorseseho bohužel jen rozšiřuje paletu hollywoodských stylů, ve kterých není zrovna doma.
Už snaha odkazovat medializací procesu s Jokerem v přímém přenosu až kamsi k soudu s nacistickým pohlavárem Adolfem Eichmannem působí nechtěně komicky.
Před tribunál nemíří obludný zločinec ani rozporuplný komplikovaný jedinec, ale jen ubohý muž sužovaný psychickou poruchou, na což Jokera redukoval už první díl - jakkoli se Joaquin Phoenix svým odhodlaným hereckým výkonem, jenž mu vynesl Oscara, snažil přesvědčit o opaku a dát této nezajímavé postavě alespoň nějaké vnitřní drama.
Nejhorší na celém Phillipsově dvoudílném projektu je, že většina scén působí, jako by nenáviděl to, čím se inspiruje. Proč natáčí film z batmanovského světa, když používá jen jména a reálie, jinak si odsud nebere nic? A proč natáčí muzikálová čísla, když poté na tiskových konferencích přesvědčuje okolí, že film není muzikál, že hudební scény mají být jen jinou formou dialogu, že Fleckovi chybí slova, a tak vše vyjadřuje zpěvem?
Chtělo by se ironicky poznamenat: to muzikály doteď nedělaly, že by vyjadřovaly písní, co nelze říci slovy? Zatímco muzikálová čísla bývají velkolepá, režisér je jakéhokoli lesku zbavil. A nic nepřidal.
Joker: Folie à Deux je pouze 138 minut dlouhá směs nesmyslně střídající žánry. Fanouškům komiksů vedle Jokera, který vlastně není Jokerem, nabídne ještě jeho souputnici Harley Quinn v podání zpěvačky Lady Gaga. Jenže ani ona není tou postavou z komiksů.
Místo ženy, která podlehla manickému padouchovi a pak se vyrovnává s rozchodem, je ona tou, kdo Arthura Flecka obdivuje, svádí a dodává mu odvahy. Oba propadnou chvilkové bláznivé lásce po vzoru muzikálů z 50. a 60. let minulého století, které snímek neobratně napodobuje.
Harley Quinn je tu ale jen posedlou fanynkou, instrumentem, jenž Flecka na chvilku přiměje, aby se stal oním komiksovým klaunem, jímž v průběhu obou snímků nikdy nebyl. To je také asi jediný moment, kdy strnulé dílo na moment ožívá.
Batmanovský svět už nabídl spoustu silných filmových vizí. "Proč tak vážně?" ptal se nezapomenutelně Heath Ledger coby Joker ve filmu Temný rytíř od Christophera Nolana. Jako by předjímal, nakolik nešťastně téhož hrdinu uchopí Todd Phillips.
Aktuálně se na obrazovkách prohání další gothamský padouch Tučňák v podání Colina Farrella v jiné odnoži batmanovského univerza. A mnohem životaschopněji proměňuje komiksový Gotham v enormně temné, bezútěšné město, kde není potřeba Batman ani přehršel akčních sekvencí. Tato gangsterka stále působí, že její tvůrci se v komiksovém světě pohybují rádi a opravdu je inspiroval, jakkoli se také odklánějí od kánonu.
Todd Phillips v obou snímcích o Jokerovi bohužel zůstává autorem, který nejenže svým inspiracím nerozumí, ale jako by ho ani nezajímaly. Tato nedospělá hra na umění je dost možná tím nejsmutnějším, co se v dnešním Hollywoodu děje.
