Mít kus masa na talíři i v posteli. Neprakta byl mlsný svědek i tvůrce své doby

Pavel Klusák Pavel Klusák
29. 1. 2025 11:59
Pílí, talentem a srozumitelností byl kreslíř Jiří Winter Neprakta zásadní postavou 60. až 90. let minulého století u nás. Svého času nepřehlédnutelného humoristu, tvůrce kreslených vtipů a ilustrátora představuje „skoro monografie“, kterou u příležitosti jeho loňského 100. výročí narození připravil editor Jaroslav Kopecký. Zasmějeme se nad knihou? Pokud ano, pak hodně i ironii moderních dějin.

Jiří Winter, který žil v letech 1924 až 2011 a svou tvorbu podepisoval šifrou Neprakta, je držitelem rekordu zapsaného v Guinnessově knize: jakožto výtvarník spoluvytvořil kolem 30 tisíc kreslených vtipů. Ovšem pro českou společnost měl výsadní postavení jiné a mnohem konkrétnější: Neprakta býval všude. Jeho vtipy a ilustrace se zjevovaly na stránkách novin a časopisů, kreslil pro děti i dospělé, vedle humoristického Dikobrazu tu byly popularizační knihy historické či sexuologické, reklamy, kuchařky, sportovní příručky a naučné letáky, jež člověk dostal v ordinaci u doktora.

Nepraktu znali všichni, tedy přinejmenším jeho kresbu obtaženou vždy černou konturou, po dekády stylově neměnnou. Byl na úrovni Karla Gotta nebo Jaroslava Dietla: jedna z konstant mediálního prostoru od 60. let s vrcholem v následujícím normalizačním dvacetiletí a hustým výskytem také v tržní svobodě devadesátých roků. Měli jsme bohatou škálu oblíbených karikaturistů nebo autorů kresleného humoru: Adolfa Borna, Jaroslava Maláka, Pavla Kantorka, Jana Vyčítala, Vladimíra Renčína, Dušana Pálku, Vladimíra Jiránka a další. Jiří Winter Neprakta se z nich všech těšil největší lidové oblibě: skutečný mainstream. Kreslíř tuto svou kariérní pozici neponechával náhodě. 

Vtipkovat a přežít

V jednom rozhovoru vydaném po revoluci Neprakta nasazuje na tvůrce dřívějších politicky konformních vtipů a tvrdí, že on, autor lidového humoru, se nikdy nezapletl. Je to v jeho případě složitější - a slouží ke cti nyní vydané knize, že kolem těchto příběhů nemlží. Svědčí o drsném absurdním humoru dějin střední Evropy ve 20. století: a tak upravuje pohled i pro ty, kdo znají "firmu Neprakta" jako konformního vtipálka v období státního socialismu.

Wintera v devatenácti letech zavřeli nacisté: prodal kamarádovi historickou pistoli, zbraň je zbraň, odseděl si rok a půl, až do osvobození. Výslechy postihly i rodinu, otec židovského původu při nich zemřel. Když Winter v roce 1949 začal vymýšlet vtipy s autorem námětů Bedřichem Kopecným, zaznamenali první úspěchy, ale zase dopadla pěst dějin: Kopecný měl konflikt s StB a musel na dva roky do uranových dolů.

Jiřího Wintera Nepraktu (na fotografii z roku 2002) znali všichni.
Jiřího Wintera Nepraktu (na fotografii z roku 2002) znali všichni. | Foto: Jiří Hadač / CNC / Profimedia.cz

Ve světle této historie je zřejmější, proč se Jiří Winter chtěl vyhnout dalším srážkám s mocí. Dikobraz byl "satirickým týdeníkem ústředního výboru KSČ", o vliv se tu v padesátých letech přetahovali ministr Václav Kopecký a jeden ze šéfredaktorů Pavel Kohout. Winter nechtěl kreslit mrzké kapitalisty a zavilé odpůrce kolektivizace, ale jednou za čas se ke konformní satiře uchýlil, aby neohrozil kariéru. "Vtip" pak vypadal jako americký Strýček Sam, který třímá pugét z atomových raket a coby ženich si jde vzít "svobodnou Kubu". Snad nejabsurdnější je na takové dobové úlitbě představa, že by někdo podobný humor vytvářel sám od sebe. 

Historik humoru Pavel Ryška označuje za přelomový moment počátek 60. let. Tehdy stále vlivný politik Václav Kopecký vychválil "firmu Neprakta" a zapojil ji do akcí k výročí založení komunistické strany. Iluze podnikavého dua Winter-Kopecný, že lze intenzivně publikovat bez závislosti na moci, tím skončila. Měli dveře otevřené do nakladatelství i výstavních síní: platili za to veřejnou loajalitou a tuto nepsanou smlouvu přijali. 

Neprakta byl vidět víc a víc: vedle beletrie ilustroval naučnou literaturu, kreslil etikety na zboží i zápalkové nálepky. Široká popularita vtipů a zakázky od ministerstva zdravotnictví či obrany se navzájem doplňovaly a posilovaly.

Vzpoura, která nevadí

Od roku 1970 změnil kreslíř Winter libretistu. Texty Miloslava Švandrlíka ilustroval už předtím: po vydání antirežimně rozjívených Černých baronů však měl spisovatel zákaz coby knižní autor, a tak mu přišlo vhod publikovat kreslené anekdoty. 

Neprakta nakreslil také obal knihy Krvavý Bill a viola od Miloslava Švandrlíka.
Neprakta nakreslil také obal knihy Krvavý Bill a viola od Miloslava Švandrlíka. | Foto: archiv nakladatelství Epocha

Švandrlík se stal nejslavnějším Nepraktovým souputníkem. Tehdy se také proměnil okruh námětů: přibylo nejen zvířat, strašidel a trpaslíků, ale i stereotypů. Ve vtipech defilovaly hašteřivé manželky a manželé pod pantoflem, taťkové s pivním pupkem či ženy, které jdou tvrdě za svým. Zmatení mladí lidé a popletení senioři přispívali k obrazu lidského pinožení a chybování: jen o tom, že se to celé děje v totalitním rámci, se muselo konstantně mlčet, měla-li se kariéra udržet.

Rozhlédněme se po těch vtipech: historické hodování, propagační obrázky pro pivovary (sám kreslíř přitom pivo neměl moc rád). A ženy: Neprakta s gustem začal kreslit ženy s důrazem na jejich vnady a křivky. Češky i exotické typy: je až s podivem, že své pokud možno polonahé krásky dokázal propašovat do spisů dějepravných, medicínských, sportovních, námětů antických, shakespearovských, upírských, do knih o víně, geologii a povodí Berounky. V aktuální monografii by se daly napočítat stovky zadků a ňader požitkářského autora. Do soukromých lascivních novoročenek na zakázku kreslil i klíny.

Odborník na ženy a rákosky

Jednalo se o způsob úniku před dobou permanentní cenzury? Někdy bývá tahle divoká mlsnost opravdu označovaná za Nepraktovo rebelství: sám dával najevo, že tím zlobí režim, jemuž je vlastní prudérnost. Byla to ovšem vzpoura, která končila u plamenného nároku na plný talíř a dostupný kus masa i v posteli. Žádný z odborníků, jež Neprakta ilustroval, ani psychiatr Miloslav Plzák, ani sexuolog Radim Uzel, kreslíři nenapověděl, že tvoří jaksi zatíženým mužským pohledem, v němž není empatie pro ženy.

Jiří Winter Neprakta svou kariérní pozici neponechával náhodě.
Jiří Winter Neprakta svou kariérní pozici neponechával náhodě. | Foto: archiv nakladatelství Epocha

Tehdejší a dnešní diskurz se jistě lišil; editor monografie Jaroslav Kopecký v sestupu do Nepraktova světa uvádí: "Obliba čehokoliv ženského je na jeho aktivitách znát. Ilustroval několik knih s čistě ženskými látkami, vytvořil mnoho kreseb pro ženské časopisy a rovněž v kreslených vtipech se nikdy nevyhnul příležitosti nakreslit ‚pěknou ženskou‘. I proto býval zván jako odborník do porot různých soutěží krásy (nejen ženské, rovněž i krásy v říši zvířat)." 

Miloslav Plzák v médiích chválil Nepraktovy nymfy jako obraz mimořádně zdravého těla. Jak se zdá, ženám přinesly kresby vyzývavých nahotin nakonec i praktický užitek: "Vypráví se, že na nejmenované klinice plastické chirurgie si mohly klientky vybírat tvary žádaných poprsí dle Nepraktových obrázků," stojí v knize.

Miloslav Švandrlík vnesl do spolupráce motiv, který se v ní udržel řadu let: ženy procedurálně trestané a mrskané rákoskou, ať už to jsou historické cizoložnice vyplácené přes nahou zadnici obecním drábem, nebo žárlivým manželem. Zarudlé půlky zadků, kterých lze zase v Nepraktových kresbách napočítat ažaž, byly podle některých teoretiků jakousi náhražkou sexu. Ten sám o sobě nemohl být zobrazován. 

Je to nepochybně "creepy", jak se dnes říká, nahání to obavy. A přece zároveň část dobového publika podle dostupných svědectví cítila z oné - v prvním plánu nekonsenzuální - nerovné bitvy pohlaví cosi fascinujícího, spíš šťavnatého než zhoubného, ústícího do světa praktik jako BDSM a radikálnější sexuality.

Jiří Winter Neprakta jako výtvarník spoluvytvořil kolem 30 tisíc kreslených vtipů.
Jiří Winter Neprakta jako výtvarník spoluvytvořil kolem 30 tisíc kreslených vtipů. | Foto: archiv nakladatelství Epocha

Hynku, Viléme, Seku, Zulo! 

Kdo by čekal, že velkolepě zkompletovaná monografická kniha je jednoznačnou ódou na Jiřího Wintera Nepraktu, bude příjemně překvapený. Vyváženost se najde hlavně v oddílu odborných textů - historika kresleného humoru Ivana Hanouska a Přemysla Ruta, jehož esej poskytuje elegantně kousavý, neútočný, ale velmi hořký komentář k Nepraktovu tvůrčímu typu.

Zásadním esejem sem pak přispěl pedagog a výtvarník Pavel Ryška, který se stal důležitým historikem zdejší moderní vizuální kultury a komiksu. Ukazuje, jak během protektorátu uměla říšská propaganda namixovat do humoristického časopisu Ejhle nějakou tu uvolněnost a domnělou odvahu, aby vedle ní snáz a manipulativněji dala publiku své ideje. Když pak státní socialismus pěstoval svůj Dikobraz, spoléhal na obdobný model. 

Editor mohutné knihy Jaroslav Kopecký tedy nejenže shromáždil Nepraktovy vtipy, ilustrace, odborné kresby, užitou grafiku, prostě typově všechno od dětského komiksu Sek a Zula přes reklamu na kinedryl až po vyobrazení poloh při styku. Také dal knize dobrý rámec. Příslušné generace mohou oživit kolektivní paměť - a bez ohledu na čtenářův věk je publikace dobrým východiskem k úvahám, v čem jsme tu po dekády žili.

Kniha

Jaroslav Kopecký (ed.): Jiří Winter Neprakta

Jaroslav Kopecký (ed.): Jiří Winter Neprakta
Nakladatelství Epocha 2024, 648 stran, 2499 korun.

 
MD
Martin Danišpřed 18 dny

100 % kyslíku v 50 metrové hloubce? Jestli se nepletu, tak při tlaku 60 bar, který v 50 m pod hladinou panuje, by už jen 50% koncentrace O2 přivodila akutní otravu, protože by jeho parciální tlak byl 3 bary. Ale třeba mě nějaký potápěč, který se v tom vyzná, vyvede z omylu.

JT
Jan Tleskačpřed 18 dny

Nepoužívaly se při podobných počinech potápěčské zvony? Zázemí, pauza na částečné sucho a kafíčko... :-)

PC
P.I. C.před 18 dny

Jj, 100% kyslik v 50 metrech... bylo by zajimave sledovat, kolikrat by se nadechli, nez by bylo po nich. V Guinessove knize by o tom urcite nepsali, ale Darwinovu cenu by za to mozna dostali...

Právě se děje

Další zprávy