Duhové obrazy malíře Jiřího Petrboka vystavuje ode dneška Galerie hlavního města Prahy ve svých prostorách na Staroměstské radnici. Autor zaměřený dlouhodobě především na figurální malbu v nových dílech využívá barevného spektra, což je v dějinách výtvarného umění ojedinělé, řekl dnes novinářům kurátor pražské galerie Karel Srp.

Jiří Petrbok (1962) má za sebou mnoho výstav doma i v zahraničí. Často vystavoval zejména v poslední době, kdy se jeho práce představily například v nové expozici sbírky Richarda Adama v Brně, na pražských výstavách Nová trpělivost, Hrubý domácí produkt, Resetting, Inverzní romantika nebo na samostatných výstavách, naposledy v Galerii Vernon, kde představil sérii obrazů pod názvem Červená.

Část z nich prezentuje i na radnici, pravděpodobně pro kontrast s novými, duhovými. Červená barva ale autora podle jeho slov přivedla nejen k depresivně vyhlížejícímu projevu, ale i podobnému psychickému stavu. "Cítil jsem se jako Edvard Munch a poslední obraz jsem nepodepsal Petrbok, ale Jiří P. s odkazem na Josefa K.," uvedl. Pro další sérii děl se rozhodl pro duhu, i proto, aby se od těchto konotací odpoutal.

"Duhová" však není barva, je to skladba všech barev ve světle. Podstatné je, že "duhová" vlastně neexistuje, připomíná kurátor výstavy Petr Vaňous. Duha, od které je název výstavy odvozen, je významově a interpretačně velmi zatížena. Může být známým symbolem smíření mezi stvořitelem a člověkem, nadužívaným schématem pro "pestrou nabídku" čehokoli ve světě obchodu i symbolem užívaným homosexuální subkulturou na celém světě.

Výstava na Staroměstské radnici představuje v první části Petrbokovy kresby a malby z 90. let, kde se motiv duhové skladebnosti objevil spontánně, ještě bez konceptu. Přechodem k druhé části výstavy jsou zmíněné červené obrazy. Vypadají jako negativy-rentgeny vyvolané opět do pozitivních forem. Obrazy autor skládá do sérií, čímž vědomě odkazuje na středověkou malbu, kterou prý obdivuje.

V novém souboru jsou banální náměty ironizovány převedením do duhové modelace, říká Vaňous. Autor opět vytvořil pro sebe typické rozměrné formáty s extrémní výškou. "Je to snová realita, zdánlivé stoupání k výšinám, reklama na vysněný ráj, ve kterém ovšem fakticky vítězí konzum, bezohlednost a životní recyklace," uvedl. Autor se podle něj ve své poslední tvorbě dostává do zatím nejvyhraněnější kritické pozice vůči současné společnosti, aniž by opustil základní výrazové prostředky ryzího malířství.