Všechny tři koncerty pořádá agentura Rachot. Jako první se v Akropoli již tento pátek 25. října představí sedmačtyřicetiletá Emilíana Torrini, která pracuje s prvky severské lidové i elektronické hudby, trip hopu či popu.
Dcera italského otce a islandské matky zpívala od dětství. Chodila do hudební školy, jako malá uspěla v celostátní soutěži talentů a učila se opernímu zpěvu. Ještě jako teenagerka prošla dnes známým kolektivem GusGus, načež se v polovině 90. let minulého století přestěhovala do Londýna, podepsala smlouvu s vydavatelstvím One Little Indian a odstartovala sólovou dráhu.
"Ze začátku to bylo kruté. Stýskalo se mi, chybělo mi ticho, otevřené prostory, hory, moře a samozřejmě kamarádi a rodina. Ale zároveň se kolem mě dělo tolik nových věcí. Byla jsem doslova holka z vesnice v šatech s květinovým vzorem a měla jsem pocit, jako kdybych se znovu narodila," vzpomínala v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Výrazné bylo její třetí album Love in the Time of Science z roku 1999, jehož anglický název odkazoval k románu Láska za časů cholery od držitele Nobelovy ceny za literaturu Gabriela Garcíi Márqueze. Ve stejné době začala být Emilíana Torrini díky průzračnému hlasu přirovnávána k Björk. Právě místo ní v roce 2002 nazpívala závěrečnou skladbu Gollum's Song do hollywoodského filmu Pán prstenů: Dvě věže, na jehož soundtrack dále přispěly Annie Lenox nebo Enya.
Následující roky Emilíana Torrini svou hudbu rozvinula do ještě větší šíře. Na desce Fisherman's Woman z roku 2005 reflektovala smrt přítele, který zemřel při autonehodě. "Kolem tohoto alba bylo tolik úzkosti, až jsem si myslela, že už nikdy nechci natočit další desku. Nechtěla jsem pokaždé procházet tímhle sebezraňujícím procesem," citoval ji tehdy časopis Respekt.
Několik let nato se její singly Me and Armini nebo Jungle Drum dostaly až do hitparád. Odvážnější byla pozdější spolupráce s belgickým The Colorist Orchestra, který účinkuje také na loňském komorním popovém albu Racing the Storm.
"Má hudba je někdy exotická a někdy temperamentní, ale není o tom, odkud pocházím. Vychází z vnitřního světa v mé hlavě, z krajiny, kterou jsem si tam vytvořila," řekla umělkyně v roce 2014, kdy poprvé koncertovala na festivalu Colours of Ostrava. Znovu se tam vrátila letos s čerstvě vydaným albem Miss Flower, které představí také tento týden v Praze. Inspirovaly jej dopisy nalezené po smrti matky její kamarádky.
Do české metropole přijíždí Emilíana Torrini po čtrnáctileté pauze. V prodeji jsou ještě vstupenky na stání za 950 korun.
Hvězda z Brazílie
Hned následující den, v sobotu 26. října, se návštěvníkům Paláce Akropolis představí třiasedmdesátiletý brazilský zpěvák a kytarista Vinicius Cantuária. Žánr bossa nova míchá se sambou, jazzem, rockem, flamencem, ale také avantgardou či prvky elektronické hudby. Češi už ho mohli poznat v letech 2013 a 2021, kdy byl hostem Strun podzimu.
Cantuária na sebe poprvé upozornil koncem 60. let minulého století, kdy založil brazilskou rockovou kapelu O Terço. V ní zpíval a hrál na bicí, kromě toho ale doprovázel spoustu muzikantů včetně renomovaného písničkáře Caetana Velosa, s nímž opět v roli bubeníka natočil desku Cinema Transcendental z roku 1979.
Začátkem 80. let zahájil sólovou dráhu, kvůli níž se roku 1994 odstěhoval do New Yorku a stal se součástí tamní jazzové scény. Američany zaujal alby Rio Negro nebo Tucuma přesahujícími právě do jazzu nebo rocku.
Ještě koncem tisíciletí spolupracoval se skladatelem Rjúčim Sakamotem, hudebníkem Davidem Byrnem, umělkyní Laurie Anderson nebo kytaristy Marcem Ribotem a Artem Lindsayem.
V novém tisíciletí Cantuária nahrál mimo jiné desku Lágrimas Mexicanas jen v duu s oceňovaným jazzovým kytaristem Billem Frisellem nebo vzdal hold brazilskému autorovi Antoniu Carlosovi Jobimovi nahrávkou, na níž účinkovalo pět kytaristů včetně opět Frisella.
Zatím naposledy letos Vinicius Cantuária zveřejnil album Psychedelic Rio. Vymyslel jej s novým italským triem tvořeným kontrabasistou Paolem Andriolou a bubeníkem Robertem Rossim. Seznámili se koncem minulé dekády na festivalu a od té doby společně koncertují. V tomto složení vystoupí také v Praze.
Příští středu 30. října se pak v Paláci Akropolis představí Orchestra Baobab, který spojuje západoafrickou hudbu s afrokubánskými rytmy. Skupina má bohatou historii, mimo jiné se koncem 80. let minulého rozpadla, načež se její comeback začátkem tisíciletí stal událostí na scéně world music. Do Česka se nyní vrací s novým albem, kterým oslaví 50 let existence.
Všechny tři koncerty pořádá agentura Rachot, která organizuje i festival etnické hudby Respect. Další akce chystá na listopad, kdy mimo jiné přiveze jazzové saxofonisty Joea Lovana a Chrise Pottera do sálu Pražské konzervatoře nebo australské avantgardní jazzové trio The Necks opět do Paláce Akropolis. Do konce roku agentura zorganizuje také návrat slavných švýcarských rockerů The Young Gods, kteří 9. prosince v Paláci Akropolis naposledy představí svou interpretaci skladby In C amerického minimalisty Terryho Rileyho.
