Rozhovor - Veřejnoprávní stanice Český rozhlas Radio Wave oslaví v sobotu ve smíchovské Meetfactory šesté narozeniny. Program se ponese v duchu jeho progresivní dramaturgie a večer nabídne především současnou elektronickou taneční hudbu.
Hlavní hvězdou narozeninové seance je skotský producent a DJ Hudson Mohawke vydávající na prestižní britské značce Warp. Jeho vysokooktanový žánrový mišmaš do sebe vsákl vlivy hip hopu, techna, raveu nebo osmdesátkového boogie funku, bez ostychu do nich míchá i současný žebříčkový pop. V Praze si pětadvacetiletý mladík odbude českou premiéru a představí se i v krátkém workshopu v rámci Red Bull Music Academy Infosession.
Další vystupujícím je kanadský elektronický kutil Machinedrum alias Travis Stewart, jedna z největších hvězd současné post-dubstepové scény, ať už sám nebo jako polovina projektu Sepalcure. Jeho sofistikované, atmosférické skladby zní pod spojováky televizní stanice Adult Swim i v hollywoodském filmu Černá labuť.
Narozeninový večer Wave odstartuje brněnské electro-folkové duo Fiordmoss řazené k největším objevům domácí scény posledních let. Za domácí projekty se představí i experimentátoři WWW. Pionýři českého rapu, jejichž hudba zasahuje i do industrialu či elektronické hudby, za sebou mají oceňované desky Neurobeat a Tanec sekyr a k jejich vystoupení neodmyslitelně patří i inovativní vizuální složka.
Skotský beatový kulometčík Hudson Mohawke je asi nejznámějším evropským představitelem žánru, kterému se pro nedostatek vhodnějších termínů začalo přezdívat wonky, po anglickém slůvku překládaném do češtiny jako „divný, ujetý". V prapodivném mixu techna, hip hopu a electra si podává ruku estetika pípajících počítačových her s vlivem nových zrychlujících drog, jako je ketamin. Wonky má kromě Los Angeles (a místní partičce v čele s Flying Lotusem) své epicentrum ve skotském Glasgow, odkud pětadvacetiletý Ross Birchard alias HudMo pochází.
Po záplavě internetových mixů a remixů se podepsal už ve svých třiadvaceti letech prestižní značce Warp (Aphex Twin, Board of Canada, Autechre) a v roce 2009 zde vydal album Butter plné delirických rytmických exhibicí. Ve stejném duchu se nese i loňské EP Satin Panthers, které figurovalo v řadě seznamů nejlepších nahrávek roku. „Být součástí Warp je jako splněný sen z dětství, kdy jsem poslouchal Boards of Canada," říká skotský talent.
Tvoje tracky hodně připomínají zběsilý rauš počítačových her. Byl jsi pařan?
Od mládí jsem hrával SEGU. Pařil jsem hry jako Megadrive, Sega Master System a samozřejmě Sonic The Hedgehog nebo Mortal Combat a další bojový hry. Většinu z toho hraju dodnes. Lidi se mě často ptají, jestli jsem fanoušek sci-fi, ale i když mám rád třeba Hvězdné války, tak jsem do toho nikdy nebyl úplně zažranej a ani jsem nikdy moc nečetl knížky. Vystačil jsem si s videohrama.
V patnácti letech jsi se stal nejmladším britským finalistou dovednostní turntablistické soutěže DMC a díky hraní na gramofony ses také dostal k produkování hudby. Dodnes z vinylů hraješ, ačkoliv hodně klubových DJů už přechází na digitální formáty. Co tě drží u vinylu?
Používám při hraní jak digitální mašinky, tak i gramofony. Mám při hraní rád ten pocit, že držím v ruce něco fyzického; hudbu, na kterou si můžu sáhnout.
Jsi spoluzakladatel glasgowského kolektivu LuckyMe, který se může pochlubit originálním zvukem odlišným od toho, který se hraje v Londýně nebo za oceánem. Je ten hlavní rozdíl zeměpisný? Snažili jste se v Glasgow vždycky nějak vymezit vůči hudbě, která přicházela z Londýna?
Z Londýna k nám nejdříve přišlo jungle a drum'n'bass a dodnes jsou to ve Skotsku hodně silné scény. Já sám jsem na junglové večírky taky chodil, když jsem vyrůstal. Teprve pak jsem objevil techno a electro. Další věci z Londýna, všechny ty odrůdy garage, u nás nikdy moc nejely.
V Glasgow vždycky byly skvělé kluby, kde se hrála dost eklektická hudba. Šel jsi na party a tam jsi v jednu noc slyšel vedle sebe techno z Detroitu, Missy Elliott, Arethu Franklin a nebo Human League. Všechno je tady menší než v Londýně, takže jsou lidi méně zahleděný do svých vlastních scén, což určitě přispělo k tomu, že s LuckyMe děláme věci svým způsobem. Nejdřív to začalo jako parta kamarádů a teď se z toho stává opravdový label, který vydává hudbu od spřízněných muzikantů z celého světa.
Žánrová velkorysost se odráží i v tvé hudbě, která je mišmašem nejrůznějších stylů. Co si pouštíš za muziku, když jsi doma?
Poslouchám hlavně starý desky - soul a věci z osmdesátek. Poslední dobou taky hodně nakupuju staré rave a junglové vinyly ze začátku devadesátých let. Měl jsem jich už pěknou sbírku, ale dům mých rodičů, kde jsem bydlel, postihla v roce 1999 potopa a všechno se muselo vyhodit. Takže teď je pomalu nakupuju všechny znovu.
Tvůj debut vyšel v roce 2009 a od té doby jsi natočil jen několik EP desek. Věříš ještě v klasické album, není už formátem budoucnosti spíše kratší EPčko?
To si úplně nemyslím. Třeba loňské EP Satin Partners vzniklo tak, že jsem udělal několik tanečnějších energičtějších tracků, které se k sobě hodily, a tak jsem je dal dohromady a vydal. Na dlouhohrající desce teď pracuju, měla by vyjít letos a chtěl bych, aby splňovala všechny náležitosti alba. Můj debut na Warp Butter byla trochu nesourodá kolekce tracků, které jsem posbíral za nějakou dobu, druhá deska by měla být spíš na domácí poslech. Na EPčka si schovávám klubové věci.
Někde jsem četl, že jsi kdysi začal dělat muziku na herní konzoli Playstation...
Když jsem začínal, tak Playstation byla první snadno přenosná stanice, která navíc nebyla ani moc drahá. V té době byly ještě laptopy pro většinu lidí nedostupným luxusem. Dneska je všechno samozřejmě mnohem jednodušší, skvělý beaty můžeš dělat třeba i na telefonu. Vybavení nebo nejnovější software není zase tak důležitý, já třeba pořád skládám ve stařičkém programu Fruity Loops.
V tvé diskografii je kromě spousty oficiálních, komerčních remixů také hodně těch pirátských - mám na mysli bootlegy Janet Jackson, Keri Hilson nebo Aaliyah. Vloni dokonce vyšly i na polooficiálním vinylu. Neozvali se majitelé autorských práv?
Většinu bootlegů dělám jen pro zábavu. Jsou to přesně ty věci, které chci hrát, když je ze mě DJ. I proto nás napadlo je vydat na vinylu pro další DJe. Pokud vím, tak se zatím nikdo neozval. Ono platí, že pokud z podobných věcí nevyděláš kupu peněz, je těm muzikantům nebo jejich manažerům jedno, že nemáš vyčištěné všechny samply. Pro ně to funguje jako reklama.
A je to i reklama pro tebe. Vloni na tvoji instrumentálku zpíval Chris Brown a hodně se mluví i o tom, že mezi tvými fanoušky je třeba Rihanna. Chtěl bys někdy zkusit produkovat hudbu pro opravdu velkou hvězdu?
Strašně moc bych chtěl natáčet s Kanyem Westem. A vůbec se nebojím mainstreamovýho popu, myslím že se tam pořád dějí opravdu revoluční věci. Proniknout do tohoto světa je pro mě velká výzva, samozřejmě za předpokladu, že přitom budu pořád dělat muziku, které věřím.
