Do Prahy měla britská čtveřice Wolf Alice dorazit původně už na začátku letošního roku. V době, kdy žije kulturní svět hodnocením uplynulé sezóny. A rok 2015 byl pro Wolf Alice přelomovým. Obdrželi několik nominací na prestižní ceny včetně Mercury Prize, Grammy nebo NME Awards. Příležitost účastnit se významných galavečerů si nechtěli nechat ujít, proto museli zrušit část svého turné, včetně české premiéry.
Cesta k zisku sošky z letošních NME Awards za Nejlepší skladbu ale začala daleko dřív před vydáním debutu My Love Is Cool. Kapela vznikla v roce 2010 z přátelství zpěvačky Ellie Rowsell a kytaristy Joffa Oddieho. Brzy k sobě dvojice přizvala rytmickou složku, kterou ale brzy nahradili současní členové, baskytarista Theo Ellis a bubeník Joel Amey.
V roce 2013 jim pak vyšlo první společné EP Blush. Na něj navázali o rok později další krátkou nahrávkou Creature Songs. Už od samotného začátku se jim celkem dařilo: „Naštěstí jsme nikdy nemuseli nic platit ze svého a dávat peníze, které jsme dostali, na benzín,“ radují se Wolf Alice.
S rychlým růstem popularity se vyrovnávala skupina snadno, a přestože si ještě pamatují na časy, kdy to bylo frustrující, váží si všech momentů a příležitostí, které jim hudební kariéra přinesla. Loni debutovali na festivalu Glastonbury, kam se po roce vrátili rovnou na hlavní Pyramid Stage. Dnes už pro ně není problém vyprodat ani větší kluby po Británii. Jak si ale získat srdce fanoušků v ostatních zemích?
Wolf Alice mají výhodu otevřeného přístupu. Najdete u nich jak přímočaré songy, tak tvrdší rockové nahrávky: „Nevím proč, ale mnoho kapel se drží jednoho žánru. My jsme měli trochu štěstí, že jsme přišli v době, kdy se zvýšil hlad po něčem jiném, mladém. Posluchačům dáváme vše přirozeně, hrajeme to, jak nás to baví. To, že už se na nahrávce míchá více stylů a je pestřejší, berou jako bonus,“ shrnuje zpěvačka Ellie jejich oblíbenost u britských médií.
Pozornost dokáže skupina upoutat také na pódiu. Dnes už u ní tolik není vidět důkladné soustředění a občasná nervozita, zároveň se ale nevytratila ani kouzelná obyčejnost, s kterou si kapela získala přízeň diváků. „Nesnažíme se kopírovat ničí styl, když ale máme možnost, jdeme se kouknout na vystoupení jiných kapel. Bereme si z toho nějaké poznatky. Lidi baví energické show, jaké předvádějí The Hives nebo jaké dělávali The Vines, kdy vtrhli na pódium a v ten moment cítíš tu energii. To jsou vůbec ty nejzábavnější koncerty,“ přiznává Joel Amey inspiraci.
Rozdíly stále vidí kapela i v přístupu k vystoupením na festivalu a na vlastním koncertu, jak doplňuje baskytarista Theo. „Když hrajeme na festivalu, musíme do toho dát více úsilí, abychom zaujali publikum, které nás nezná. Na samostatném koncertu je to jiné, protože přijdou fanoušci, kteří znají texty.“
I když se na Wolf Alice v současnosti neupírá taková pozornost, mají Paláci Akropolis 6. září stále co ukázat. Od vydání My Love Is Cool představili zatím pouze jeden nový singl Baby Ain't Made Of China, na novém materiálu ale pomalu pracují. A podle vlastních slov by mohl být o něco živější, vycházející více ze zvuku vystoupení. Tím by na nahrávku také dostali svou největší přednost. Přirozenost.
