Grafika - Hlasovali: Karel Veselý, Benjamin Slavík, Dominik Zezula, Pavel Zelinka, Andrea Šafářová, Tomáš Turek, Luboš Vedral, Michal Bystrov, Marek Pros.
Karel Veselý, Benjamin Slavík, Dominik Zezula, Pavel Zelinka, Andrea Šafářová, Tomáš Turek, Luboš Vedral, Michal Bystrov, Marek Pros
1. Angel Olsen - Burn Your Fire for No Witness
Písničkářek je v současném nezávislém popu přehršel, o to víc oceňuji, když z této řady často zaměnitelných hlasů vystoupí na první dojem nenápadná, ale o s opakovaným poslechem o to výraznější autorka. Angel Olsen má hloubku, což v dnešní těkavé popkultuře oceňuji.
2. Scott Walker & Sunn O))) - Soused
Spojení titánů mimo-žánrové hudby mohlo dopadnout, podobně jako spousta jiných hvězdných kolaborací rozpačitou bujabézou. Tady ovšem jejich ojedinělé talenty sousedí v naprosté harmonii plné děsu, nervnosti a znepokojení.
3. Gallon Drunk – The Soul Of The Hour
Možná dávno otrocky zařazeni coby další garážová kapela, natočili tihle zuřiví Britové svou suverénně nejlepší desku. Gallon Drunk jsou vynikající především naživo, tentokrát dotáhli k dokonalosti i studiovou polohu.
4. John Luther Adams – Become Ocean
Automaticky bychom nahrávku mohli zařadit do klasické hudby, ovšem skladatel John Luther Adams (neplést s Johnem Adamsem) dostal letošní Pulitzerovu cenu s kompaktní kompozicí Become Ocean nejspíše proto, že se žánru, ve kterém se autor pohybuje, vymyká. Je to spíš dobrodružný zvukový zážitek, navíc s apokalyptickým podtextem, kdy Adams naznačuje, že jak jsme z oceánu povstali, brzy se do něj navrátíme.
5. Einstürzende Neubauten – Lament
Německý národní poklad uchopil téma 1. světové války s originalitou sobě vlastní, aniž by Neubauten sto let staré tragédie zlehčovali nebo upadali do patosu. Lament obstojí sám o sobě, byť se ojedinělá skupina nechala opakovaně slyšet, že se jedná pouze o podklad k živé performance. Přesvědčit jste se mohli nedávno i Praze.
6. Lola Colt – Away From The Watter
Londýnská koncertní senzace opojená morriconeovskými soundtracky se nesnaží tvářit novátorsky a možná proto ani na svém debutu nezní tolik zpátečnicky, jako mnohé, do minulosti zahleděné skupiny. Když máte tak výraznou zpěvačku jakou je Gun Overbye a sršíte nepřehrávanou energií, nejsou staré inspirace limitem.
7. Xylouris White – Goats
Spojení slovutného řeckého loutnisty George Xylourise s Jimem Whitem, tedy snad nejoriginálnějším bubeníkem na scéně zní jednoduše opojně. V únoru budou prý hrát v Praze a právě jejich spojení je dalším z příkladů, kdy jejich hru jenom pozorovat je samo o sobě silným zážitkem.
8. Mirel Wagner - When the Cellar Children See the Light of Day
Niterná a v mnoha ohledech temná nahrávka mladičké Finky s etiopskými kořeny. Druhé album Mirel Wagner představuje nejen jako písničkářskou naději, ale už jako hotovou skladatelku s kořeny v blues, folku i se schopností experimentovat (skoro čistě akustické album produkoval elektronický producent Vladislav Delay).
9. Wovenhand - Refractory Obdurate
David Eguen Edwards před pár lety na pódiu povstal a jeho kdysi skoro rozjímavá vystoupení i alba se s Refractory Obdurate stala skoro metalovou očistou. Neztratil nic ze svého kazatelství, je to teď jen více sevřené, tíživě naléhavé a ne tolik „arty“, což mohlo jeho skvělému skladatelství i hlasu dříve bránit k otevření se širšímu publiku.
10. Marianne Faithfull – Give My Love To London
Brian Eno, Adrian Utley, Anna Calvi, Nick Cave, Roger Waters, Ed Harcourt nebo Steve Earle pomohli vážené dámě s dvacátým studiovým albem, které zní přes veškerou zasloužilost většiny zúčastněných svěže a nadčasově.
