Recenze - Ti nejlepší písničkáři umějí znít nadčasově a zároveň stát oběma nohama v "tady a teď". Suzanne Vega (1959) tu schopnost neztratila ani na sedmém albu Beauty And Crime.
Jen u jedné její desky můžete podle zvuku odhadnout rok, kdy vznikla. Je to album 99.9°F z dvaadevadesátého, kdy spojila síly s producentem Mitchellem Froomem. Chtěla dosáhnout experimentálnějšího a současnějšího zvuku, který by jí pomohl ze škatulky folk.
Výsledkem se stalo zajímavé, leč nevyrovnané album, které její tradicionalistické kořeny podložilo výraznou rytmikou, "plechovým" soundem a industriálními názvuky. Nejlepší ukázku poskytl singl Blood Makes Noise, který má začátek 90. let napsaný na čele.
Do té doby Suzanne Vega nahrávala desky postavené téměř výhradně na hlasu a akustické kytaře. Mohly vzniknout kdykoliv během posledních padesáti let; písničkářská tradice se příliš nemění. Vega se ve svých začátcích inspirovala Bobem Dylanem, Leonardem Cohenem a Lou Reedem, ale při troše představivosti mohla být jejich současnicí.
Ostruhy si vysloužila na přelomu 70. a 80. let v kavárnách na Greenwich Village. Jako první písničkářka po dlouhé době získala smlouvu u velkého labelu a svými prvními hity (Marlene on the Wall, Luka a Tom's Diner) otevřela cestu k úspěchu celé generaci následovnic, od Sinéad O'Connor přes Alanis Morissette po Feist.
Po 99.9 °F se postupně navrátila k tradičnějšímu zvuku; ale nejen proto se "tady a teď" týká hlavně jejích textů. Mnohdy zachycují situační momentku (Tom's Diner), stav jednoho osudu (Luka) nebo vzkaz adresátovi (Your Maggie May). Mísí se v nich sofistikovaná poetika autorky, která vystudovala anglickou literaturu, s pozorovatelským talentem stydlivé holky, která se během dětství v Harlemu radši držela stranou divočejšího dění.
Stejně se věci mají na Beauty And Crime, se kterým Vega přestoupila k labelu Blue Note. Hned otvírák spojuje vzpomínku na konverzaci s výtarníkem graffiti Zephyrem s riffem, který mohli nahrát už Velvet Underground. Současnost vnější i vnitřní zastupují hlavně tři songy věnované dnešnímu New Yorku.
Jemnými sbory podpořená Anniversary vypráví o prvním výročí útoků 11. září, Angel's Doorway vykresluje momentku ze života policajta z Ground Zero a New York Is a Woman poeticky glosuje město, které nikdy nespí. Dvě vyznání lásky patří manželovi (Bound) a dceři (As You Are Now). Edith Wharton´s Figurines popisuje smrt spisovatelky Olivie Goldsmithové při plastické operaci.
Hudebně se deska kolébá mezi sladce ospalým rozjímáním a svižnějšími tempy. Díky produkční umírněnosti však první poloha nikdy nesklouzne do kýče, stejně jako pro druhou nelze (narozdíl od Blood Makes Noise) použít slova "rázná", natož "agresivní".
Mezi vrcholy určitě patří zmíněná New York Is A Woman s vokální linkou tak lahodnou, že by se obešla bez doprovodu, podobně jako kdysi Tom's Diner. Druhým potenciálním hitem je Frank & Ava, skladba rozkročená mezi minulost a přítomnost, která výraznými bicími ilustruje bouřlivý vztah mezi Frankem Sinatrou a Avou Gardner.
Monotónnosti pouhých dvou poloh se kolekce vyhýbá vítanými odskoky jinam - do svůdné latiny v Pornographer's Dream nebo do tanečních poloh v Unbound. Fajnšmekrům desku zpestřují hosté, Lee Ranaldo ze Sonic Youth nebo kolegyně písničkářka KT Tunstall.
Beauty And Crime je stručná deska s krátkými kousky: jedenáct jich stihne za něco přes půl hodiny. Zní jako od ruky načrtnutá zpráva o životě. Přesně tak písničkáři sekali alba kdysi, klidně i dvě za rok.
Pro Vegu jde o první počin po šesti letech. Možná skutečně potřebovala tolik času, aby nahrála desku tak uměřenou, vyrovnanou a vyzrálou. Ale kdyby to příště stihla rychleji, budeme všichni rádi.
Suzanne Vega: Beauty And Crime. CD, 34 minut, Blue Note/EMI, 2007.
