Recenze - S tímhle albem přichází otázka: je dalším signálem, že se časy pořádně mění, nebo spíš dokumentuje postřeh a chytrou orientaci ex-Beatla Paula v dnešním světě?
„Oficiálním" předvánočním produktem pro fanoušky Beatles je letos DVD All Together Now, dokument o vzniku show Love v podání Cirque du Soleil. Je tu však ještě něco pro publikum, které ocení odstup vůči firmám „příliš korporátním, stiženým elefantózou" - jak nyní pravil šestašedesátiletý McCartney.
Album dua The Fireman vychází u nezávislé značky One Little Indian, jejíž jedinou skutečnou hvězdou byla zatím Björk. Paul se tak po deseti letech vrátil k projektu, s nímž vydal už dvě alba: tehdy ale nenápadně, na zapřenou a bez zpěvu. Tentokrát Hasič zasahuje otevřeně a v plné výzbroji. Producent Youth je byvším baskytaristou kapely Killing Joke, tedy kolega čechomorného Jaze Colemana.
Do studia se oba muzikanti vypravili bez závazného plánu, smlouvy, deadlinu. Svobodomyslnou taktikou „Youth navrhuje - McCartney konkretizuje" se dobírali jedné skladby denně. Paul prý pobíhal od mikrofonu k mixpultu, zaznamenávaly se fragmenty.
„Název alba Electric Arguments jsem objevil u Allena Ginsberga," líčí McCartney. „Vždycky jsem otevřel nějakou knihu básní a našel spojení, které se nám zalíbilo - třeba tiší milenci nebo andělé se smějí. Vlastně jsme postupovali metodou cut-up koláže, jak ji znám od Williama S. Burroughse."
K Burroughsově divočině má Paul asi tak daleko jako Jiří Zonyga k Milanu Hlavsovi. Ale The Fireman chce nepochybně navazovat na to experimentálnější z Beatles. Vymýšlejí se bizarnosti a schválnosti na začátku i na konci písní, melodii občas halí vrstevnatý zvuk. Úvodní píseň a první singl alba Nothing Too Much Just Out of Sight heavy-bluesovým laděním připomene, že to byl McCartney, kdo v nahrávce Helter Skelter posunul Beatles až k riffům tvrdého rocku.
Zvlášť druhá polovina alba přináší skladby, u nichž pevná forma taje a směřují k psychedelii, ambientu, klubovým beatům. Jenomže je tu bohužel přespříliš konvenčních zvuků a „presetů" - tedy zvuků, jež dodávají (korporátně elefantózní!) výrobci elektroniky průmyslově na trh: vcelku to působí nevyváženě.
Ambici „jiného McCartneyho" podráží Youthova polovičatost nohy. Jako by se rozšířená imaginace jen zapínala na povel; na (mnoha) jiných místech si Hasiči dávají dvacet a přepínají na autopilota.
Tohle není album, kterým si autor Yesterday získá dnešní příznivce nezávislé scény. Je to čestná další kapitola popového klasika v dobrém i horším. Jeho publikum možná nejvíc ocení ty nejnormálnější kousky: akustický swing Two Magpies či bezvadnou hospodskou vyřvávačku Light From Your Lighthouse.
Škoda! Zrovna McCartneymu přece můžeme bez skrupulí přiznat právo vymýšlet si skopičiny: v Beatles to byl on, kdo se nadchl pro elektronickou hudbu Karlheinze Stockhausena, to on prapodivně aranžoval (Lennonovu) Tomorrow Never Knows, nařizoval orchestru hrát společně od nejhlubšího tónu k nejvyššímu.
V kategorii „zpěvní, ale divní" dnes mnozí navazují na potrhlost a imaginaci Beatles: možná že pro jejich publikum časem EMI s úspěchem vydají výběr z „alternativního" McCartneyho. Pak se lépe než s The Fireman ukáže jeho blízké spojení s dnešními kapelami, jako jsou Animal Collective, Múm, Grizzly Bear, Akron/Family nebo pardubičtí Dva.
The Fireman: Electric Arguments. CD, 64 minut. Vydala firma One Little Indian, distribuce v ČR Day After. Oficiální stránka projektu http://www.thefiremanmusic.com.
