Vytýkací dopis tomu, kdo nás zranil. V samotě je síla, zpívají Sam Smith

Štěpán Šanda Štěpán Šanda
7. 2. 2023 18:00
V šantánu plném erotického napětí a androgynních modelů i modelek sedá ke stolu od pohledu ctihodný muž. Ještě před pár okamžiky vyprovázel manželku, teď už se lísá k polonahým tanečnicím. "Vykopla by tě, kdyby věděla o všem, co děláš," zpívá na jevišti principál, který zanedlouho shodí dvouřadé sako a pod ním odhalí tmavý korzet. Kabaret vrcholí potrestáním nevěrníka.
Díky skladbě Unholy přepsali Sam Smith a Kim Petras (vpravo) historii žebříčku Billboard i cen Grammy. Foto: ČTK/AP | Video: Universal Music

Scéna pochází z videoklipu k elektropopové skladbě Unholy anglického zpěváka Sama Smithe, který se identifikuje mimo genderovou polaritu a používá zájmena oni/jejich. Přestože téma nevěry už ve své tvorbě několikrát zpracovali, doprovodné sbory tentokrát nedokreslují tesknění a zlomené srdce. Spíše posluchače silou hudby přeneseně zatloukají do země, podobně jako hrdina před rodinou zatlouká pravidelné návštěvy striptýzového baru.

Klip oslavuje stylizaci. Sam Smith v korzetu jako by vzkazovali: Každý jsme nějaký, je v nejlepším pořádku přijmout svou sexuální nebo genderovou identitu, jen buďme upřímní k sobě i okolí. Jinak nás vlastní lži doženou.

První singl z právě vydané desky Gloria slavil úspěch už před pár měsíci. Na podzim ovládl hitparády několika zemí včetně USA i Velké Británie, načež toto pondělí nad ránem získal Grammy pro nejlepší kolektivní popový výkon. V obou případech to byl přelom. Do čela amerického žebříčku Billboard Hot 100 se poprvé dostali nebinární umělci. A spoluautorka písně, německá textařka a zpěvačka Kim Petras, převzala Grammy v této kategorii jako první trans žena.

Teprve třicetiletí Sam Smith už za sebou mají úspěchů víc. Kromě Grammy obdrželi ceny Brit Awards i Oscara za nejlepší píseň Writing’s on the Wall z bondovky Spectre. I co do poslechovosti patří k nejúspěšnějším britským interpretům posledních deseti let. Přesto se aktuální deskou Gloria částečně vzdalují předchozím sladkobolným rozchodovým songům, které odpovídaly spíše konzervativnímu proudu v pop-music.

Sam Smith nyní více prozkoumávají vlastní sexualitu. Volí výrazové prostředky, jež jsou jistou třpytivostí či až kýčovitostí blízké estetice pochodů hrdosti na podporu sexuálních a genderových menšin. V intermezzu na albu například zní sample pětaosmdesátileté německé aktivistky Lilli Vincenz, která popisuje osamělé dospívání příslušnice sexuální menšiny.

Do pozice jedné z nejúspěšnějších ostrovních hvězd se Sam Smith dostali díky hitům z první poloviny uplynulé dekády. Nejprve v roce 2013 hostovali ve skladbě Latch britského housového dua Disclosure. Nese esenci tehdejšího tanečního popu - nenásilný beat podkreslený podobně nenápadným syntezátorovým riffem, který se zlomí do šlapavého refrénu, a text o lásce, na nějž se dokáže napojit každý, kdo byl někdy zamilovaný. Nejvíc ale zaujal hlas tehdy neznámého zpěváka. Od přirozené polohy ve sloce stoupá v refrénu snad až do falzetových výšek.

Pro portál GQ vzpomínali Sam Smith, jak vysoké tóny trénovali po vzoru americké zpěvačky Whitney Houston, až dosáhli pro ně v této poloze typického zastření.

Skutečný průlom pak ještě téhož roku znamenal hit La la la producenta Naughty Boye. Dětský popěvek z názvu může na první poslech působit otravně, ale člověku se zažere do mozku - bez toho by skladba neovládla hitparády ve 26 zemích včetně Česka. Jistě i díky posmutnělé náladě. Refrén "Když tvoje slova neznamenají nic, zakryju si uši jako dítě a zpívám la la la" mohl všeobecně rezonovat u veřejnosti, která se tou dobou oklepávala z následků ekonomické krize a ztráty důvěry nejen ve finanční instituce.

Po úspěchu dvou singlů, kde jen hostovali, nastal čas, aby Sam Smith stvrdili rostoucí slávu sólovým debutem. Deska In the Lonely Hour jde do jisté míry po cestě, kterou vyšlapala anglická zpěvačka Adele - ze všeho nejblíže má k žánru neo soul a jejím hlavním námětem jsou romantické trable.

Přestože některé kompozice vyznívají křečovitěji, je tu i dost hitů. Stay with Me se dostalo na vrchol britské hitparády, I’m Not The Only One a Like I Can alespoň do první desítky. Popová senzace, jakkoli zvukově a žánrově konzervativní, byla na světě.

Hit Stay With Me dosud jen na YouTube nasbíral přes 1,1 miliardy zhlédnutí. | Video: Capitol Records

V podobném duchu vyzněla i druhá nahrávka z roku 2017, načež tři roky staré Love Goes naznačilo mírný odklon. První singl How Do You Sleep? nastiňoval snahu o posun - začíná jako typické rozchodové smutnění, nicméně láme se do subtilního hiphopového beatu a klip stojí na skvělé choreografii polonahých mužských tanečníků. Právě tou dobou se Sam Smith přihlásili k nebinární genderové identitě.

Přestože posun k modernějšímu zvuku nakonec Love Goes spíše jen příslibilo, byla tu zjevná snaha neustrnout v jednoduchých rozchodových baladách.

Osobní přerod naplňuje až aktuální deska Gloria. Mnohem více pracuje s tanečními žánry a náladou klubů, které se od druhé poloviny minulého století staly útočištěm LGBTQ komunity. V současném popu právě téma sebepřijetí silně rezonuje a nemusí souviset jen se sexualitou. Můžeme ho chápat jako reakci na intenzivní působení sociálních sítí, kde popové hvězdy chtějí vypadat pořád dokonale, a paradoxně zároveň působit lidsky, být na dosah fanouškům, sestoupit z piedestalu. Přestože tvorba v tomto směru může někdy působit jako prostoduchá motivační knížka plná jednoduchých pouček, je to trend a umožňuje i hlubší introspekci.

Motivy hledání sebe sama, posilování sebevědomí a ujišťování se o vlastní hodnotě přes všechny nedokonalosti rozvíjejí Sam Smith na celé desce Gloria. Hned úvodní, pro ně typicky utlumená píseň Love Me More jasně nastoluje motiv - přes veškeré překážky je možné mít se rád. Hladký hlas doplňuje jednoduchý beat, sbory a zvuk Hammondových varhan.

Opět soulově laděná skladba se smyčci No God může fungovat jednak coby "vytýkací dopis" někomu, kdo nás zranil a nechápe čím, jednak coby připomínka, že přestože nás internetové bubliny přesvědčují o správnosti našeho názoru, někdy můžeme být jen přehnaně sebevědomí rozumbradové.

Jakmile však odezní smyčce, v následující skladbě Lose You se Sam Smith přesouvají do klubu, koketují s tanečním popem a utápějí bolest na parketu. Byť jde o další rozchodový song, za bolestí skrývá i špetku radosti a uvolnění, jak naznačuje trylek na konci refrénu.

Skladba Lose You koketuje s tanečním popem. Foto: Alasdair McLellan | Video: Capitol Records

Taneční horečku diska připomene také I’m Not Here to Make Friends s pulzující slokou a skandovaným refrénem. Na znamení nově nabytého sebevědomí se v klipu Sam Smith stylizují do operní divy pořádající nespoutanou taneční party ve svém sídle, kde každý může být sám sebou.

V kompozici Gimme hostují zpěvačky Jessie Reyez a Koffee, která svou sloku pojímá v jamajské, záměrně komolené angličtině. Tropický beat a nabitá erotická nálada desce na okamžik propůjčuje karibský nádech.

Obal alba Gloria.
Obal alba Gloria. | Foto: Universal Music

Vším tím Sam Smith navazují na nedávnou renesanci tanečních žánrů včetně diska. Škoda jen, že takové momenty jsou na Glorii nakonec přece jenom v menšině. Ke konci se vrací gospelové sbory a autorův hlas přehlušují slovy o samotě, která se však mění ve vnitřní sílu.

Byl by to pěkný závěr, kdyby nenastoupila ještě nevýrazná kompozice Who We Love s hostujícím zpěvákem Edem Sheeranem. V kontextu alba působí spíše jako další skladba britské zrzavé superstar než tečka za deskou, která se snažila vykročit mimo bezpečné území love songů. Což nakonec možná platí pro celou Glorii - jako by se Sam Smith snažili ztvárnit svůj přerod do popového hlasu LGBTQ komunity a její estetiky, ale zároveň nedokázali úplně opustit předcházející fázi své tvorby.

Také v kontextu sebelaskavého popu zůstává nahrávka někde napůl cesty. Neobjevuje nic nového. Spíše sehrává důležitou roli ohledně zastoupení nebinárních umělců v mainstreamové hudbě, než že by obzvlášť pozoruhodně vyprávěla o jejich zkušenosti. Možná je to tak dobře. Potřebujeme obojí. Možná právě od někoho jako Sam Smith má připomínka, že všichni jsme lidé a prožíváme stejné rozchody i vnitřní nejistoty, svou cenu.

Album

Sam Smith: Gloria
Capitol Records 2023

 

Právě se děje

Další zprávy