Nejdřív výborná zpráva: takhle skvěle nazvučený koncert člověk dost možná ještě neslyšel. Roger Waters jde s dobou a pro pražskou O2 arenu připravil 360stupňový hudební zážitek nejvyšší kvality. Perfektně oddělené nástrojové linky a křišťálově čisté tóny doručil do všech koutů stadionu, kam dle pořadatelů přišlo zhruba 15 tisíc lidí.
Horší to bylo s dramaturgií. V té Waters dle předchozích zkušeností nevyniká - svou poslední koncertní show The Wall málem pohřbil necitlivou, více než půlhodinovou pauzou v prostředku, během které do vydýchané a přeplněné haly promítal nicneříkající fotky amerických vojáků.
Také nadšení ze startu pátečního koncertu, který se na stejném místě opakuje v sobotu, vystřídaly rychle rozpaky. Na obřím plátně nad pódiem se objevil statický záběr dívky u moře. A zůstal tam 20 minut, během nichž se většina publika vrátila zpět ke svým mobilům.
Kapela sice poté nastoupila s několika legendárními songy z alba The Dark Side of the Moon Watersovy bývalé skupiny Pink Floyd, na ně však necitlivě naroubovala písně z autorovy loňské sólové desky Is This the Life We Really Want?. Obě alba jsou si sice blízká tematicky, hudebně však nikoliv.
Frontman zpočátku působil unaveně a kolos na pódiu jako by se hledal - i záběry na plátně dlouho spíš dotvářely náladu a jen neochotně směřovaly k nějakému sdělení.
Vrchol této části přišel s písní Another Brick in the Wall (Part II), kde skvěle secvičené pražské děti ve vězeňských úborech zpívaly známé "We don't need no education", tedy "Žádné vzdělání nepotřebujeme".
V repertoáru alba The Wall, odkud skladba pochází, je Waters prostě doma. Také teď jako by se do něj vlila nová energie, předznamenávající věci příští. A pak přišla dvacetiminutová pauza.
Roger Waters je mistrem pochybného umění "shodit řetěz" rozjetého koncertu a naprosto diváky vyrušit ze soustředění. Naštěstí čtyřiasedmdesátiletý hudebník umí řetěz také rychle nahodit zpátky. A to, co přišlo po pauze, bylo neskutečné.
Před užaslými posluchači se po celé délce arény rozprostřela z promítacích pláten složená památná elektrárna Battersea - z obalu desky Pink Floyd Animals - včetně funkčních komínů a neodmyslitelného prasete. A Waters do toho šlápl naplno.
Spustil přímočarou, protiválečnou a protitrumpovskou agitaci, která by od kohokoli jiného působila uměle, avšak zpěvák ji perfektně procítil. Ta tam byla vidina unaveného starého pána z první půlky. Na pódiu najednou hřímal přísný hudební bůh, naprosto přesvědčený o svých slovech. A nešel daleko pro konkrétní příměry, obrovský nápis "Trump je prase" si dokonce nechal přeložit do češtiny.
Také mix skladeb z různých alb najednou začal fungovat, písně z Odvrácené strany měsíce skvěle doplňovaly nové songy ve sdělení, které Waters korunoval proslovem o zkaženosti politiků vytvářejících hranice a společném africkém dědictví lidstva.
Roger Waters: Us + Them
27. dubna, O2 arena, Praha
Hodnocení Aktuálně.cz: 75%
Technická podpora nezůstávala pozadu, vyšvihla se hrátkami s množstvím pláten, obrovským létajícím prasetem či úžasným světelným hranolem z přebalu The Dark Side of the Moon.
Tohle byl zkrátka Roger Waters v životní formě, s fenomenální show a skvěle přihrávající kapelou - co se týče kytarových sól v písních Pink Floyd, Jonathan Wilson je perfektním nástupcem Davida Gilmoura.
Nebýt rozkolísaného tempa začátku, zapsalo by se Watersovo současné turné Us + Them do zlaté síně rockové historie.
