Stát se rezidenčním umělcem festivalu Pražské jaro se podaří jen těm vybraným. Německá houslistka Julia Fischerová před čtyřmi roky dokázala, čím si tuto poctu zasloužila, když na přehlídce dvakrát vystoupila jako sólistka a dvakrát jako komorní hráčka - z toho jednou se svým kvartetem, kde hrává na klavír.

Tuto středu pražský Obecní dům zažije Fischerovou zase trochu jinak: doprovázet ji bude ruská klavíristka Julianna Avdějevová. Na programu mají skladby ze svých rodných zemí i přelomové dílo ze začátku 20. století. Obě interpretky ukážou svou virtuozitu, která z nich udělala přední mezinárodní hvězdy.

Známější je z těch dvou čtyřiatřicetiletá Julia Fischerová. Narodila se v Mnichově německému matematikovi a slovenské klavíristce Viere Krenkové, jež začátkem 70. let odešla do západního Německa. Své kořeny Fischerová zjevně zná, když roku 2004 poprvé přijížděla do Prahy, časopisu Harmonie korespondenčně poskytla interview ve slovenštině.

Ficherová prý odmalička chtěla hrát na klavír jako matka. Když ale za nástroj usedl její starší bratr, rozhodla se pro housle. Jako devítiletá už studovala na hudební akademii v Mnichově.

Celosvětově na sebe upozornila roku 1995, kdy vyhrála Mezinárodní houslovou soutěž Yehudiho Menuhina, a rok nato přidala prvenství v soutěži mladých instrumentalistů Eurovision Young Artists, organizované Evropskou vysílací unií.

Zatímco však Fischerová pracovala na své houslové hře a stoupala mezi nejlepší, celou dobu rovněž hrála na klavír. Roku 2008 ve Frankfurtu s mládežnickým orchestrem Junge Deutsche Philharmonie poprvé účinkovala jako houslistka a pianistka za jediný večer.

Dnes Fischerová pravidelně dostává pozvání od nejlepších světových orchestrů. Sama říká, že nejraději má komorní hudbu. "Hrát hudbu znamená komunikovat a v komorní hudbě můžete takovou komunikaci rozvinout na nejvyšší úrovni. Jako komorní hráčka mám zvlášť ráda zkoušky. Při nich mě kolegové hodně inspirují, hodně se od nich naučím," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Julia Fischerová byla roku 2014 rezidenční umělkyní Pražského jara. | Video: Pražské jaro

V Obecním domě dnes Fischerovou doprovodí dvaatřicetiletá klavíristka Julianna Avdějevová. Pochází z Moskvy, kde se na klavír začala učit v pěti letech. Dveře do světa jí roku 2010 otevřelo, když získala hlavní cenu i sošku za nejlepší interpretaci sonáty na prestižní Chopinově klavírní soutěži ve Varšavě.

Podobně jako Fischerová také Avdějevová paralelně udržuje kariéru koncertní sólistky i komorní hráčky. Jak ostatně dokazují dva debuty, které ji čekají tuto sezonu - v australském Sydney bude mít sólový recitál, s Hongkongskou filharmonií zahraje Chopinův druhý klavírní koncert.

V Evropě ovšem mezitím spolupracuje s ansámbly od Kremeraty Balticy, sdružující mladé hudebníky z pobaltských zemí, po renomovanou London Philharmonic.

"Julianna se provdala za jednoho z mých největších kamarádů z dětství," vysvětluje Julia Fischerová, jak se ty dvě setkaly. "Poprvé jsme spolu hrály roku 2012, od té doby se na jevištích setkáváme často," říká Fischerová, která klavíristku popisuje jako "velmi inteligentní, upřímnou a seriózní, fantastickou, a přitom skromnou".

Do Prahy nyní obě přijíždějí v rámci turné po devíti městech, kde uvádějí netradiční program - sonáty od Šostakoviče i Brahmse a Szymanowského tři poémy pro housle a klavír zvané Mýty.

Sonáty jsou srovnatelně náročné, přesto každá úplně jiná. Ta Brahmsova spíš lehká a lyrická, ta Šostakovičova naopak ponurá a plná úzkosti, jako mnoho skladatelových pozdních děl. Szymanowského Mýty zase od interpreta vyžadují pestrou škálu harmonie i barev a výraz blížící se extázi.

"Julianna opravdu hodně chtěla hrát Šostakoviče a já zase Szymanowského," vysvětluje houslistka, proč skladby zařadily do jednoho programu. "Běžně bych si netroufla uvést je takto vedle sebe. Ale zkusily jsme to a pořadatelé nás překvapivě neodmítli. Velice romantickou a krásnou Brahmsovu sonátu jsme přidaly pro kontrast."

Návrat do Prahy prý houslistku těší. "V Praze studovala moje matka a žijí tam mí příbuzní, české publikum mám ráda," poznamenává. Zřejmě si ještě pamatuje, jak nadšeně zareagovalo obecenstvo festivalu Pražské jaro, když tehdy Fischerová vkročila na jevišti se svým kvartetem a usedla nikoli vepředu s houslemi, nýbrž dozadu za klavír.

Tuto středu si prý s Juliannou Avdějevovou ale nástroje měnit nebudou. "S jinými klavíristy už jsem to zkusila a pořád mě láká na koncertech hrát na klavír. Někdy jsem dost chytrá, abych to nezkoušela. A jindy si prostě nemohu pomoct," dodává Julia Fischerová.