Praha - Přijíždí Nine Inch Nails na vrcholu svých sil? Záleží na tom, kdy který fanoušek tvorbu NIN objevil. Kdo sleduje hudební peripetie Trenta Reznora od prvního alba, bude tvrdit, že ani Year Zero nedokáže překonat kultovní debut.
Po fenomenálním desce Pretty Hate Machine z roku 1989 se Reznorovi navazovalo těžko s každým albem jak u fanoušků, tak u jeho chlebodárců. Albem napomohlo určit vývoj industriálu a elektroniky pro 90. léta.
Reznor ho příznačně sám nahrál v Right Track Studio, kde pracoval jako pomocná síla. Z několika slušných nabídek se rozhodl poněkud překvapivě pro tehdy spíš neznámou značku TVT Records. Agresivní zvuk následujícího EP Broken je i reakcí na to, že šéf labelu Steve Gottlieb ho odmítl propustit a trval na tom, že NIN vydají další desku u něj a podle jeho pravidel.
Nenávist vůči svému novému chlebodárci ventiloval i v textech. Na začátku bonusové sedmé skladby deklamuje "eat your heart out, Steve" a v klipu ke skladbě Gave Up se kromě mladičkého Marilyna Mansona objeví nápis "Fuck you Steve".
TVT Records pak koupí Interscope a Reznor dostává volnější ruku. Desky vydává na vlastním labelu Nothing, ale pořád spadá pod správu Interscope, později Universalu, dnes další z terčů jeho kritiky hudebního průmyslu.
V roce 1994 vyšlo druhé řadové album The Downward Spiral a nabídlo pohled na o mnoho vyzrálejšího Reznora. Poprvé tu zřetelně ukazuje čich na popové motivy, které s jasnozřivostí snoubí s industriálem ohlodaným na kost . Výsledkem je konceptuální deska, variace příběhu muže, který ztrácí kontrolu nad svým životem a zároveň hledá skrze drogy, sex a sebevražedné pokusy jakýkoliv myslitelný útěk.
Reznor v té době zápasil nejen s maniodepresivní psychózou, ale také závislostí na drogách a alkoholu. Album natáčel v domě, kde byla mansonovým gangem zavražděna Sharon Tate a výsledná nahrávka se díky silným skladbám jako Closer nebo March of The Pigs stala komerčně nejúspěšnější deskou NIN vůbec.
Na další řadové album pak fanoušci čekali až do roku 1999, album Fragile se prodávalo závratnou rychlostí. Přesto deska znamenala další velký spor Reznora s hudebním průmyslem. Reznor tvrdil, že následný pád z vrcholků hitparád měl na svědomí laxní přístup Interscope; spor vyvrcholil tím, že Reznor platit část nákladu na severoamerické turné z vlastní kapsy.
Když se pak Reznor v roce 2005 vrátil s albem With Teeth, dopředu anoncoval, že jde o cosi jako soundtrack k jeho odvykačce. Ačkoliv se deska dobře prodává, vydání alba opět provázely tradiční hádky. Soudil se o tři miliony dolarů s bývalým manažerem, chtěl také získat zpět práva k debutu.
Tehdy alkoholových a drogových démonů zbavený Reznor zahájil první kolo guerillové války s tradičními strukturami hudebního průmyslu. Letos jde ještě dál.
Hudebně je Year Zero satisfakcí pro fanoušky: nabízí kompromis mezi uhlazenější formou With Teeth a crossoverovými experimenty. Jsou pořád temné, ale živočišnou kreativitou odkazují spíš ke svěžímu The Downward Spiral spíše než k zahleděné a poněkud odosobněné desce Fragile.
