Ve slangu takzvaných dragových královen "kiki" znamená pokec, drbání, klábosení. Drag označuje specifické umění s kořeny v divadle, kde se takto označovali herci ztvárňující ženské role, nejvíc se ale rozšířil uprostřed americké černošské queer scény v 70. letech a významně ovlivnil populární hudbu: od techna přes house až po současnou produkci.
Venezuelská producentka elektronické hudby Arca svou právě vydanou čtvrtou studiovou desku pojmenovala přímo KiCk i a rozvádí na ní podobný hovor s posluchačem: sice nezávazný, o balení, sexu a vztazích, ale také intelektuální, závažný a především osvobozující.
Třicetiletá Arca, vlastním jménem Alejandra Ghersi, na albu zachycuje i svou dlouhodobou proměnu. A to nejenom tvůrčí, protože ještě před pár lety se o ní mluvilo v mužském rodě. Na rozdíl od dragových královen, které své masky v zákulisí sundávají, je Arca transgender.
Sama sebe vnímá coby nebinární osobu a v tracku přímo nazvaném Nonbinary také hrdě prohlašuje: "Je čas to vypustit ven, chci to sdílet se světem." O albu říká, že je transformací "symbolickou, fyzickou, biologickou i hormonální". Na obalu je Arca oblečená v bikinách, havraní vlasy má stažené ve dvou copech, na končetinách kovové protézy jako kyborg a obklopují ji čivavy.
V rozhovoru pro server Resident Advisor to Arca komentovala: "Stále procházím tranzicí a budu jí procházet, dokud nezemřu. Není to proces, který by někdy končil."
Na další úrovni nahrávka představuje vyústění osmileté kariéry, kdy se hudebnice účastnila rozmanitých projektů propojujících tanec s divadelními prvky, vystupovala v galeriích i na monstrózních hudebních festivalech a jako producentka spolupracovala s největším popovými hvězdami od rapera Kanyeho Westa přes zpěvačku FKA Twigs až po Islanďanku a svou spřízněnou duši Björk.
Podobně jako ona také venezuelská umělkyně na nové desce přemosťuje propast mezi experimentální tvorbou a mainstreamovým popem, aniž by musela dělat kompromisy. Mluví v rozdílných hudebních i jazykových kódech: je tu slyšet industriální noise, reggaeton, R&B, rap, nejsoučasnější postupy z elektronické scény i árie a zpívá se v angličtině či španělštině.
Arca spojuje cyberpunkový futurisismus, gore horror a BDSM estetiku s latinskoamerickým folklorem. Její album KiCk i je latex, kov i samet.
Buďte mnohým
Když v roce 2014 vydala Arca desku Xen, působila jako vysílání z paralelní dimenze, kterou neovládá kytarový revival a kde se nerecyklují staré žánry. Hudba to byla přiměřeně divná, snad nenapodobitelná, vyvolávala pocit něčeho nového a především z ní tryskaly vypjaté emoce.
Arca tady navázala na předchozí EP a stvrdila svůj rukopis. Lákala do fikčního světa, který si vytvořila, aby se vyrovnala s vlastní sexuální identitou. Následné album Mutant z roku 2015 bylo zase odvážnou zvukovou fikcí na téma transformace, sexuality, mutace nebo smyslnosti. Její o dva roky mladší eponymní deska nazvaná prostě Arca ohlašovala zrod nové osobnosti a umělkyně se na ní transformovala do rozervané romantičky v sado-maso oblečku, která zpívá vášnivé árie ve španělštině.
Jako by Arca podávala svoji hudbu prostřednictvím několika postav - podobně jako v drag show. "Nemusíme být jednou nadobro zafixovanou věcí. Být mnohým je normální. Vždyť si to uvědomte, naše osobnosti jsou tekuté a v neustálém proudu," vysvětlovala pro Vice.
Další krok přišel, když se Arca začátkem letošního roku na nahrávce jménem @@@@@ znovuzrodila jako kontrarevolucionářka a radiová moderátorka Diva Experimental. Jde o postavu fiktivní disidentky žijící v mnoha různých tělech - jako to ukazoval vizuál post-apokalyptického vrakoviště, kde je ke karoserii jednoho z vozů připoutaná Arca s amorfním tělem a šesti prsy, přičemž celá scéna připomíná operační stůl. Za ním se rozprostírá obří obrazovka, kde je další tělesná inkarnace Divy Experimental v podpatcích a latexu.
Také proto Arca v rozhovoru pro britský hudební časopis The Wire vyzdvihuje sílu vyprávění, které se u ní projevuje především vizuálně: "Příběhy jsou důležité. Víc a víc věřím v sílu vyprávění, které nám pomáhá udržovat vztah s minulostí a vytvářet naši budoucnost."
Jestli osobnost Arcy něco ukotvuje, alespoň geograficky, jsou to hudební vlivy z Latinské Ameriky. Už v dřívějších abstraktních melodiích používala španělský trojičkový rytmus tresillo nebo tradiční perkusivní nástroje a stylizovala se do španělské pěvkyně. Dělala to dávno před průlomem španělštiny a takzvaného latino popu do hitparád, takže ji nikdo nemůže vinit z vypočítavosti.
Na aktuální desce je slyšet hlavně reggaeton, který se zrodil na tanečních večírcích v Karibiku. Arca dokonce předělala jednu píseň od své oblíbené reggaetonové kapely a jako hosta na aktuální album KiCk i rovnou přizvala rovnou katalánskou popovou hvězdu Rosálii, která za onen "latino" průlom zčásti může. Účinkuje ve skladbě KLK a má zde daleko ke svým rádiovým hitům: je experimentálnější a mezi jejím hlasem zní nesamplované výstřely z brokovnic, melodie se pokřivuje a spíš dezorientuje, než aby ukazovala směr.
Naopak v kompozici Afterwards s Björk, která přezpívává báseň od španělského básníka z přelomu 19. a 20. století Antonia Machady, nechává Arca všechen prostor hvězdě a spíš sekunduje s počítačem upraveným hlasem - Björk je tu víc sama sebou a píseň by se mohla objevit na kterémkoliv z jejich posledních alb, s nimiž venezuelská producentka pomáhala. Podobně je její vlastní deska v duchu oné tekutosti a multiplicity roztříštěná a rozmanitá.
Utéct od rigidity
Tracky střídají hlasitosti, přebíjejí melodie nebo rozkouskovávají hlasové linky, až to zní jako chyba. Tuhle roztříštěnost Arca popisuje jako "jazyk závad" a slovy hudebních nerdů by šlo odkázat k samostatnému podžánru glitchcore.
"Umožňuje nám to vidět sami sebe očima jiné osoby," vysvětluje Arca, že právě takovými prasklinami proudí pestrost. "Kdo by to nechtěl? Kdo chce žít v rutinní smyčce? Minimalizovat závady znamená mít všechno pod kontrolou."
Arca takto nakládá se svým hlasem, přeskakuje mezi děsivým recitálem a éterickým zpěvem, kde střídá mužský i ženský hlas. Jednou zní lidsky a jindy jako stroj. Jde o snahu utéct od rigidity, přepínat mezi empatií a nejistotou, a nejlépe se to na novém albu projevuje ve skladbě Riquiquí.
Až se zdá, že Arca si po svém vykládá teorie americké teoretičky Judith Butlerové. Ta ve zkratce tvrdí, že gender je performativní a předváděním vytváří identitu, kterou se chce stát. Podle ní je to neustále otevřený proces.
Butlerová už ale neříká, že si každý může vymyslet identit, kolik se mu zamane. Arca to navzdory teorii dělá a s ní totéž činí celý nový proud popových hvězd přicházejících z experimentální scény. Jako britská producentka Sophie, která taktéž prochází tranzicí a rovněž hostuje na albu KiCk i - přímo v refrénu tracku La Chíqui s frenetickým rytmem s Arcou zpívá: "Ona je můj kluk."
Ztělesňují hudební generaci, která už pro vyjádření svého genderu - nebo lépe genderů - využívá tagy, sdílí je na sociálních sítích a pomocí digitálních nástrojů mutuje svůj vzhled i pohlaví.
Arca o své proměně otevřeně promlouvá na Instagramu a fanoušky často oslovuje jako mutanty. Vynalézání nových genderů pro ni hraje stejnou roli jako vynalézání žánrů. Její tvorbu tak nejlépe charakterizuje nekonečná proměna a neuchopitelnost.
Album KiCk i je údajně součástí čtyřdílné série a nedá se považovat za uzavřené. Působí jako drag show, filozofická přednáška v posluchárně, večírek ve virtuální realitě a sci-fi telenovela na pokračování. Účastnit se toho všeho dohromady je prostě fascinující.
Arca: KiCk i
XL Recordings 2020
