S vynikajícím dvojalbem Stadium Arcadium divoké rockové hvězdy zestárly, zvolnily. Z jejich hudby ale nezmizel drásající náboj, fantasticky fungující dvojhlasy ani divoké propojení funku a rocku. Pořád to tam je. Sice ne na povrchu, ale někde v podloží, pod povrchem chytlavých hitovek.
Red Hot Chili Peppers zná téměř každý a téměř každému se líbí. Česko nevyjímaje. Očekávání nažhaveného publika tak bylo obrovské, už během přípravy sebemenší pohyb na pódiu vyvolal obrovský aplaus.
Deset minut po deváté tak jako na jiných zastávkách turné konečně světla zhasla. Krátké a úderné intro plynule přešlo do úvodní pecky Can´t Stop - a také se nikdo dvě hodiny nezastavil. Ani nadšené publikum, které od prvních chvil bouřlivě reagovalo na každou skladbu, ani kapela, které nasazené tempo vydrželo dvě hodiny.
Spolehlivý bubeník Chad Smith, ležérní kytarový básník John Frusciante, křepčící basák Flea a největší atlet mezi rockovými zpěváky Anthony Kiedis. Tančící, poskakující, kroutící se a gestikulující za mikrofonem stylem, jakým to umí pouze on.
Frusciante s každou písní přesvědčoval, že je v současnosti jedním z nejlepších kytaristů. Promyšlená krátká chytlavá sóla i hendrixovské vyhrávky zhypnotizovaní fanoušci doslova hltali. Už po první silné trojici Can´t Stop - Dani California - Scar Tissue byla celá hala na nohou. Jako by místa na sezení vůbec neexistovala.
Kapela namíchala pestrý mix největších hitů, nových skladeb a několika starších chuťovek, z nichž nadchla především ostřejší Right On Time s clashovským intrem London Calling. Z novinek nejvíc zabodovala hitová balada Snow v závěsu za skvěle podanou starší Me And My Friends nebo funkově dráždivé kousky Wet Sand či Tell Me Baby.
Red Hot Chili Peppers už nejsou na pódiu tak divocí jako v minulosti; občas jen v náznacích - při starších písních - dají vzpomenout na zlaté a divoké časy Blood Sugar Sex Magik. Ale výměnou za to je radost.
Bylo fantastické sledovat, jaká interakce mezi muzikanty na pódiu pulsuje. Divoký Flea se absolutně doplňuje s klidným a vyzrálým Frusciantem, který se při jedné skladbě předvedl za mikrofonem. Přetahují se, jamují, sami se svou hrou baví jako celá kapela. Z celého jejich projevu je cítit, jak si to Kiedis a spol. užívají a předávají tohle potěšení publiku.
Jasný vrchol souznění nastal ke konci - v explozivní atmosféře haly stoprocentně zafungovaly hity Californication a By The Way. V těchhle chvílích by se do posledního místa nacpaná Sazka Arena snad obešla bez skvěle a čistě zpívajícího Athonyho.
Přídavky otevřelo zábavné bubenické číslo, pak si už po několikáté Flea s Johnem zajamoval, aby si za okamžik celá aréna jedním hlasem zazpívala hymnu Under The Bridge. Fantasticky protažená a divoce rozjetá klasika Give It Away jen podtrhla a zakončila strhující show s naprostým minimem hluchých míst.
Redhoti jsou přesný příklad toho, jak dělat hudbu kvalitní, a přitom přístupnou. Právě to z nich dělá po boku U2 jednu z největších rockových kapel současnosti. Předvedli to i v Praze.
Stadium Arcadium Intergalactic Tour, předkapela Dizzee Rascal. Sazka Arena, Praha 14. června 2006. Pořádala agentura Interkoncerts.
