Ostravský festival v přímém přenosu. Uvnitř: Video, foto
Pondělí 00:45 - Osmý ročník festivalu Colours of Ostrava pomalu končí. Většina scén už zavřela a balí se nejen na nich, ale i u některých stánků s občerstvením. Na Czech stage právě dohráli Satori, ale na hlavní scéně se ještě pořád tančí funky s Maceo Parkerem.
Z Lesní zvěře jsem stihl poslední tři věci a dejte si na ně vážně pozor, ještě o nich určitě uslyšíme. Nervní elektro, jazz a alternativa dohromady, k tomu výborný frontman a skvělý debut, co víc si přát. Těsně před koncertem Maceo Parkera se s letošním ročníkem festivalu rozloučila také Zlata Holušová. Způsobně poděkovala publiku, zaslouženě jej pochválila a spolu se zástupcem města si připila šampaňským. Nejen na ty letošní Colours.
Koncert Maceo Parkera byl mejdanem na závěr. Pro někoho to nejlepší, pro jiného výzva dostat ze sebe ještě poslední zbytky sil a pro další třeba příležitost k dřívějšímu návratu domů. Mistr saxofon u nás hrál již mnohokrát a jeho zdejší vystoupení se od těch minulých nijak nelišilo. Možná jen velikostí davu, který jeho funky přijímal. Je s podivem, kde se ještě po čtyřech dnech berou síly na tanec a ovace, ale ani s jedním se nešetřilo.
Jaké tedy byly letošní Colours of Ostrava? Nejsnadnější je použít slova místní velitelky, tedy "zase nejlepší". Hvězd bylo letos určitě nejvíce v historii, mnozí si jistě budou dlouho pamatovat koncerty Jamieho Culluma nebo Jaromíra Nohavici, jiní zase příkladně Davida Byrnea, Michael Nyman Band, Tata Bojs s Ahn Triem, LA-33, Stereo MC's.
Ostatně třeba například Jamiemu se tu taky velmi líbilo, nejdřív si v koridoru pro fotografy užil koncert Asian Dub Foundation, pak to šel vybílit do Stodolní. Stejně jako mnoho dalších interpretů, místní publikum je opravdu výjimečné. Připočteme-li genius loci místa, kde se festival pořádá, vychází nám asi nejlepší akce svého typu na našem území.
Pokud to někomu z mých zbrklých sloupků nebylo jasné, já si nejvíce užil Mercury Rev, Seuna Kutiho a dnes tedy Davida Byrna. Minimálně jeho koncert patřil k životním zážitkům. Doufám, že jste se u mého ostravského blogu nudili co nejméně. Loučím se jak s vámi, tak i s festivalem Colours of Ostrava. Ale asi zase jen na rok, moje dojmy jsou ty nejlepší, festival se od loňského roku opět posunul k lepšímu.
Trochu mě sice zklamala dramaturgie domácí scény, ale je to v zásadě hlavně otázka vkusu, a navíc - nikdo není dokonalý. Zatím ani festival Colours of Ostrava, přestože se absolutnu každým rokem blíží.
Neděle 22:30 - Nina Stiller nebyla zase tak tajemná, jak jsem sliboval. Podle nahrávek její vystoupení vypadalo slibně, ale bohužel se moje očekávání nenaplnila. Mix klezmeru, nu jazzu a break beatu byl vlastně dost obyčejný. Možná to také není úplně ten typ hudby na open air koncert. Potřebuje spíš tmavé kluby než zelenou louku.
Zato show Davida Byrna byla úplně o něčem jiném. Jeden z předpokládaných festivalových vrcholů možná všechna očekávání předčil. Skvělý a fantasticky vygradovaný koncert se dvěma přídavky nadchl, David Byrne hrál hodně ze společného alba s Brianem Enem Everything That Happens Will Happen Today a pochopitelně došlo i na hity od Talking Heads. Skvělí hudebníci, vzdušná čistá choreografie tanečníků, soustředěný výkon hlavní hvězdy, co chtít víc.
Pokud někdo znal z DVD koncert Talking Heads Stop Making Sense, který natočil Jonathan Demme, čekalo na něj několik choreografických citací, jen barevné newyorské divadlo nahradila Česká spořitelna Stage a osmdesátkovské bílé úbory hudebníků a tanečníků. Až se sem do té spousty batiky a ethno módy ani nehodily, leč o to bouřlivěji byly přijaty.
Od TH například zaznělo Once In A Lifetime, převzatá Take Me To The River nebo nádherná Heaven a v přídavcích Road To Nowhere a fantastické finále Burning Down The House. Na něj si účinkující dokonce oblékli slušivé bílé sukně. David Byrne prý přijel z hotelu do areálu na kole v růžové košili a stejně uvolněně působil i na scéně. Nádhera.
Snad si od něj vzal příklad David Koller, který se byl na kousek koncertu podívat. Právě ten je totiž posledním vystupujícím na Barvách a hraje právě teď. Já se půjdu do Tentu podívat na slibnou Lesní zvěř a pak už přijde jenom Maceo Parker se svým bandem.
Neděle 19:10 - Na závěr festivalu se udělalo opravdu krásně a první návštěvníci se dokonce odvážili do Ostravice. V areálu je prozatím podstatně méně lidí než včera, ale hlavní hvězdy teprve přijdou na řadu. Odpoledne patřilo většinou domácím skupinám a právě teď řádí na Česká spořitelna Stage Mamady Keita se svými bubeníky.
Mňága a Žďorp nezklamala, jejich prověřené hity jako Hodinový hotel se osvědčí snad vždycky. Publikum Colours of Ostrava opět osvědčilo dobrý vkus: ve stejné době hrající - a opravdu bezkrevný - Jan Kalousek hrál pro pár desítek většinou sedících lidí. Některé dramaturgické kroky se pochopit nedají.
Zato v Tentu na scéně Indies Scope Records bylo plno, opět známka dobrého vkusu. DVA vydali jednu z nejlepších (a nejsoučasnějších) tuzemských nahrávek loňského roku a naživo byli stejně přesvědčiví.
Jejich hravé popěvky za doprovodu nejrůznějších nástrojů, mašinek a smyček jsou milé a sympaticky svérázné, ostatně jako dvojice sama. Navíc jejich hudba funguje i v zahraničí, chcete-li přirovnání, podívejte se do zahraničí na weird-folkovou scénu (třeba Coco Rosie) a určitě zkuste jejich zmíněné album Fónok.
Po skončení jejich koncertu se všichni přesunuli na hlavní scénu, kde se mezitím urodilo požehnaně bicích. Legenda hry na africký buben djembé Mamady Keita s sebou přivezl početnou sestavu a roztančil snad všechny, co zbyli v areálu.
Tady šlo opravdu o rytmické orgie: na djembé i další bubny a bicí nástroje hrálo najednou až osm hráčů, tři zpěvačky jim sborově odpovídaly a uprostřed si to užíval pan šéf. Mamady Keita totiž ve své bubenické škole většinu spoluhráčů také vychoval, takže jeho pohled hrdého učitele byl na místě. Nejspíš by mezi publikem po výborné show sehnal mnoho dalších rekrutů. Poděkoval, že se do Ostravy mohl podívat po padesáti letech, a vůbec působil velmi mile a bezprostředně.
Publiku patří poklona za to, že i po třech dnech plných hudby zahodilo únavu a tančilo o sto šest. A nyní rychle na Barvy, kde se ke svému vystoupení chystá tajemná polská zpěvačka Nina Stiller.
Neděle 15:50 - Davida Vávru se poslouchat vyplatí, výstava věnovaná architektovi Erichu Mendelsohnovi je objevná. Asi málokdo tuší, jak výjimečný tvůrce projektoval místní obchodní dům Horník, dříve Bachner.
Ale zpět k festivalu: má za sebou první krátkou rekapitulaci, která byl podle očekávání velmi pozitivní.
Tušení o rekordu se potvrdilo, stejně jako odhad včerejší návštěvnosti. Sobotních více než 22 tisíc a celkový počet ještě o minimálně tři tisíce větší jsou pěkná čísla - a také asi maximum, které stávající prostor umožňuje.
Ostatně to sympaticky přiznali sami organizátoři, pochopitelně se slibem dalšího řešení. Leč rozšiřovat se prý asi nebude, daleko pravděpodobnější je propracování stávajících areálů, rozšíření komfortu na scénách, možná i jejich lepší posloupnost, ve zkratce výkonnější ergonomika.
Řečená čísla pochopitelně nejsou konečná, ale hlavně je třeba k nim připočíst dalších více než 1 500 členů festivalového týmu, kolem tisíce interpretů a jejich doprovodů nebo pracovníky bezpečnostní služby. Protože i ti se pohybují po areálu.
Jeho největší slabinou je úzký můstek přes Ostravici, který spojuje komplex Výstaviště a areál u Slezskoostravského hradu, jinak řečeno dvě největší scény a zároveň je také přístupovou cestou z města. Pořadatelé si nedostatky jasně uvědomují a rozhodně je budou řešit, prý i s pomocí ženistů.
Ale letošní ročník samozřejmě ještě nekončí, všichni zbývající interpreti jsou už v Ostravě a David Byrne se svou kapelou si prý po areálu udělal projížďku. Jedinou absencí tedy zůstává neúčast Lenky Dusilové způsobená zdravotními problémy.
Neděle 13:00 - Festival se probudil do posledního dne. Samozřejmě ne až teď, areál už je otevřen od jedenácti hodin, ale právě nyní začíná program. Dnešní odpoledne patří hlavně domácí scéně a Tent se v neděli už tradičně promění na scénu vydavatelství Indies Scope Records. Právě tam hrají Žamboši, na Barvách Naked Floor a po jejich skončení se Jan Budař dočká zasloužené odměny. Po celofestivalovém moderování hlavní stage si na ní zahraje se svým Eliščiným Bandem.
Potvrzená čísla návštěvnosti se podle tiskového mluvčího festivalu Jiřího Sedláka pohybují kolem 22 tisíc lidí; přibližně právě tolik návštěvníků bylo včera večer v areálu poté, co se přestaly prodávat jednodenní vstupenky.
K nim je samozřejmě potřeba připočíst právě držitele jednodenních lístků na pátek a sobotu, personál atd. Rekordní návštěvnost festival asi letos opět nemine, víc o počtu návštěvníků a vše podstatné zazní na tiskové konferenci s vedením festivalu.
Z dnešního programu lze určitě doporučit africké bubenické orgie v podání Mamadyho Keity & Sewa Kan z Guineje na ČS stage, mnohá očekávání budí polská femme fatale Nina Stiller, která zahraje na Barvách. Připomínat hlavní hvězdy dne Davida Byrna a Maceo Parkera je snad zbytečné.
Jeden soukromý tip na závěr, nenechte si hned po skončení Byrnova koncertu ujít Lesní zvěř v Tentu. Právě vydali skvělou stejnojmennou desku u Indies a naživo je to prý ještě lepší.
A právě teď je čas navštívit místní Dům umění, kde se nachází Davidem Vávrou vychvalovaná expozice německého architekta Ericha Mendelsohna.
Neděle 02:30 - Třetí den se chýlí ke konci, Stereo Mc's sice ještě stále tančí na hlavní scéně a Seun Kuti konečně pustil na Czech Stage G8 Transglobal, ale nedá se nic dělat. Nejnabitější den osmého ročníku festivalu Colours of Ostrava bude za pár desítek minut patřit minulosti.
Mercury Rev naprosto nadchli. Jejich publikum sice nebylo moc početné, protože na ČS stage se chystalo vystoupení Jarka Nohavici a kroky většiny návštěvníků mířily tam, ale o to nadšenější. Newyorští psychedelici předvedli fantastický koncert okořeněný skvělou světelnou show. Křehké melodie rozbíjeli valivými vazbami, frontman Jonathan Donahue měl z každého tónu doslova dětinskou radost a Černá louka se ponořila do čarovného hlukového oparu.
Čtěte také: Mercury Rev: Coldplay jsou milí kluci
Třeskutě zasněná hudba někoho roztancovala, jiného dojala, ale zapůsobit musela na každého. Možná šlo o jeden z nejlepších koncertů, které jsem tu za ta léta zažil; snad celou show sledovala také velitelka Colours Zlata Holušová, přestože se jeho konec překrýval se začátkem Nohavicova recitálu. Kolega Marek Gregor mi křičel do ucha, že z Mercury Rev budou příští headlineři, s čímž se nedá než souhlasit.
Koncert Mercury Rev byl chvílemi slušným náporem na uši, jejich divoké vazbení vibrovalo snad celým Výstavištěm, o to příjemnější pak bylo ticho při cestě k hradu na zbytek koncert Jarka Nohavici. Jindy lidmi přetékající pěšina byla téměř liduprázdná a podobné ticho panovalo nahoře u ČS stage.
Tam jako by se zastavil čas a všichni bedlivě sledovali jednoho jediného muže. Vlastně se ani moc sborově nezpívalo, tedy pochopitelně až na pár dnes už zlidovělých písní. Přesto snad každý důvěrně známá slova opakoval, spíš jen pro sebe. Ostatním je sděloval jejich autor. Byl to koncert, na které se nezapomíná, jak ostatně podotkl i hlavní muž sobotního večera.
Seun Kuti & Egypt 80 předvedli také skvělou show. Divoký naprosto autentický africký funk musel rozhýbat každého, zběsilé tance frontmana ale nemohl napodobit nikdo. Seun je pravým leaderem, většina muzikantů hrála s jeho zatím slavnějším otcem Felou Kutim, ovšem už teď je jasné, že jablko nepadlo daleko od stromu.
Vytáhlý mladíček vévodil početné kapele, která hrála vyloženě na něj. Vlastně právě tak jako dříve na jeho otce; uvidíme, zda se mu povede podobně úspěšná kariéra. Rozhodně na to má. Opět se mi skoro nechtělo odcházet na hlavní stage kvůli focení Stereo MC's, ale povinnost nakonec zvítězila.
Tam nahoře už zdaleka nebylo tolik lidí jako při předešlém vystoupení. Bylo jasné, že hodně návštěvníků přišlo na "svého" Nohavicu a někteří další už toho měli možná také dost. Ale pořád to byl celkem slušný kotel, který navíc vřel díky tanečním rytmům britských průkopníků taneční hudby.
Stereo MC's pořád umí, Rob Birch je živel, dvě sboristky se také nenechaly zahanbit, a tak se tancovalo o sto šest. Jen to byla přece jen moc diskotéka, srdce a duše byly na Černé louce s africkou krví.
Sobota 22:00 - Jestli byl při produkci KTU v publiku někdo, kdo hraje na akordeon, tak se musel asi dost divit, co tenhle nástroj dokáže. Kimmo Pohjonen dostál pověsti, tohle se opravdu moc často nevidí. KTU nadchli nejen démonickou hrou Fina, ale celým koncertem.
Ve třech, ještě se dvěma laptopy a hromadou mašinek, rozpoutali na Barvách tornádo, které zobalo občas z jazzu, občas z folklóru, hodně z metalu a chvílemi snad z vážné hudby. Občas bylo trochu přetechnizované, ale když se instrumentální kvality dokáží prodat tímto způsobem, je to dobře.
Bubeník Pat Mastelotto a kytarista Trey Gunn hrají v King Crimson, takže o jejich schopnostech netřeba pochybovat - a Kimmo, to je snad přízrak z jiné planety. Nejenže znesvětil akordeon spoustou kabelů, smyček a efektů, ale hlavně se u těch zběsilých tónů, co z něj vycházejí, ďábelsky baví a chechtá.
Mikrofon nijak zvlášť nevyužívá, a když, tak většinou k šamanským skřekům nebo temnému mumlání. Nosí pěknou sukni, navíc přemluvil akademika Gunna, aby si ji vzal taky. A za bicí soupravou sedí Mastelotto s tričkem, na kterém je Usáma Bin Ládin. Masakr a jedno z nejpovedenějších vystoupení na letošního ročníku. Ale pak už se blížila devátá a bylo nutno běžet na Morcheebu.
Běžet je pochopitelně nadsázka, protože nahoru k hradu mířili skoro všichni. Morcheeba měla určitě nejlepší publikum, které ji přivítalo obrovskými ovacemi ještě dříve, než stačili vzít do ruky nástroje. Bohužel současná zpěvačka Manda Zamolo nemá z charismatu Skye Edwards ani třetinu - což je u kapel tohoto typu kámen úrazu.
Ale známé songy samozřejmě pořád fungují a ty nové jsou vlastně v jejich duchu, tak proč by se koncert neměl líbit. Já ovšem musel po pěti písních pryč a ani mi to nevadilo...
Sobota 19:50 - Irská skupina Jape se představila na Barvách. Předcházela jí pověst jedné z nejnadějnějších tamních formací, ale buď to bylo poněkud přehnané tvrzení, nebo jsou na tom Irové vážně špatně.
Laciná kytarovka s techno pokusy by možná zaujala neúnavné tanečníky ve dvě ráno, ale tady neměla moc šancí. Ne že by je nikdo neposlouchal, ale ohlas byl veskrze vlažný - a nejspíš zaslouženě. Skákání na scéně a hrátky s korekcemi nestačí.
Johnny Clegg na ČS stage přivezl trochu Jižní Afriky. Známý bojovník proti apartheidu píše hitové písně navázané na africké rytmy a melodie, taneční a chytlavé. Hudebně zůstává trochu v osmdesátých letech, stejně jako jeho sako a kalhoty, ale vlastně to ani nevadí. Tahle hudba tam nějak patří, je to ostatně období jeho největší slávy.
Na jeho písně se dobře tancuje, na rozdíl od některých afrických stylů jsou velmi srozumitelné a určitě nikoho neurazí. Korpulentní sboristka zaujala velmi expresivními pohyby, došlo i na sborové tanečky na pódiu a všichni se usmívali. Žádná bomba, ale milá záležitost.
Cestou do press centra míjím na Czech stage Švihadlo, kterému jsem nikdy nepřišel na chuť. Asi je to moje chyba, ale vypadá to že se to v nejbližší době určitě nezmění.
Do areálu proudí stále další lidé, Morcheeba a hlavně Nohavica táhnou. Navíc se umoudřilo počasí, temné mraky zmizely a dělá se opravdu hezky.
Teď ale rychle na Barvy, chystá se tam Kimmo Pohjonen se svou harmonikou. Staropražští heligonkáři by ho asi hnali, tohle bude pěkná divočina.
Sobota 18:00 - Odpoledne třetího dne Colours of Ostrava ovládla Zasloužilá jména. Robert Křesťan se Druhou trávou sklízel ovace v Tentu a hned po skončení jejich koncertu nastoupil na vyprázdněné pódium Česká spořitelna stage Jon Anderson. V tom obrovitém černém prostoru vypadal zpěvák artrockových ikon Yes ještě menší než ve skutečnosti, ale v žádném případě to neplatilo o jeho hlase.
Nightwork hrající předtím měli sukces. Nu proč ne; byli veselí, hraví a funky. Otázkou, proč jsou mladé české kapely buď ska nebo funky, by se sice stálo za to zabývat se podrobněji, ale naštěstí existují výjimky.
V Tentu se ovšem připravovali veteráni. Druhá tráva ladila a ladila, ale pak předvedla skvělý koncert. Robert Křesťan je stále velkou osobností, o jeho hlase a výborné kapele není třeba diskutovat.
Druhá tráva rozhodně není jen bluegrass nebo folk. Tyto a mnoho dalších stylů umně splétá do (minimálně na české scéně) výjimečného tvaru, který je nejen instrumentálně vynikající, ale osobitý a zároveň nadčasový. Šedý poutník v čele je jasným frontmanem, jeho písně provázely mládí mnoha z nás; zároveň je také jedním z mála, kdo si mohl dovolit přebásnit Dylanovy texty. V Ostravě zazněl třeba Seňor.
Hned po skončení koncertu Druhé trávy se objevil na ČS stage další veterán. Jon Anderson prodělal loni několik operací a podle svých slov byl velmi blízko smrti. Naštěstí se vše spravilo: předvedl soustředěný výkon, ovládal publikum pouze kytarou a výjimečným vokálem.
Ostatně mnozí přišli připravení, sborově se zpívalo hned od začátku a Jon vypadal dojatě. Kytaru ani loutnu nešetřil a k dobrému dojmu nepotřeboval kapelu. Jeho vystoupení sledovala z boku pódia jeho manželka a souhlasně pokyvovala.
Jen bylo trochu divné, kam zmizely všechny ty davy, na Andersona určitě nebylo nijak plno. Až při cestě na Kaliště, kde letos sídlí Divadelní scéna, mi to došlo. Tam právě teď začínají další veteráni, populární Sklepáci a jejich besídka. Asi tak padesát lidí mi po cestě tam řeklo, že cpát se tam už nemá smysl. Měli pravdu. Sklep jindy.
Sobota 15:50 - Festivalová odpoledne jsou přece jen poněkud volnější, spousta návštěvníků nabírá síly na večerní koncertní maratón a věnuje se odpočinkovým činnostem. Někteří navštívili besedy na Scéně Reflexu, kde zrovna před chvílí skončilo povídání s členy Divadla Sklep, jiní sledují filmy v Kinokavárně a mnoho dalších jen brouzdá městem.
Já se vydal na plánovanou prohlídku do Vysokých pecí ve Vítkovicích. Ohromný areál byl představen s poutavým výkladem; ovšem pravdou je že většina masivních komplexů včetně tohoto vlastně ani slova nepotřebuje.
Majestátní, dnes už nepoužívaná zařízení budí velký dojem jen tak tiše, člověk najednou získává daleko větší respekt k těm co tam kdysi i poměrně nedávno pracovali. Určitě se sem zajeďte někdy podívat, velký dojem zaručen; komplex se pro veřejnost otevírá vždy o víkendech.
Právě probíhají první vystoupení, na Czech stage řádí Dřevěné pytlí v jutových uhlích a na Česká spořitelna Stage hrají Nightwork.
Máme zde první zásadnější změnu: kvůli nečekaným zdravotním potížím Lenky Dusilové vystoupí zítra na Kostelní scéně namísto plánovaných Eternal Seekers jen Clarinet Factory s Alanem Vitoušem. Lence přejme brzkém uzdravení a hurá znovu do víru hudby.
První zastávka bude v Tentu na Robertu Křesťanovi, jeho Druhé trávě a prvním banjistovi Tony Tritschkovi. A pak přijde hlas, co říká Yes!
Sobota 11:50 - Osmý ročník festivalu Colours of Ostrava se probudil do druhé poloviny. Třetí den se očekává největší nápor návštěvníků; už proto, že je možná nejnabitější ze všech dní přehlídky a jistě také kvůli místnímu Jarku Nohavicovi, který zde dnes hodinu před půlnocí vystoupí.
Těžko si představit, jak velkému davu bude zpívat, protože včera to při vystoupení Jamieho Culluma vypadalo opravdu zaplněně. V areálu bylo přibližně šestnáct tisíc návštěvníků a dnes toto číslo rozhodně ještě naroste. V Ostravě je sice pod mrakem, ale neprší; doufejme, že to tak zůstane.
Ze sobotního programu stojí za to vypíchnout snovou Morcheebu, taneční jistotu Stereo MC's nebo bývalého zpěváka slavných Yes Jona Andersona, který zde vystoupí se sólovým programem.
Kromě nich uvidíme třeba Johnnyho Clegga, neúnavného bojovníka proti apartheidu, zajímavé sdružení KTU, v kterém najdeme finského akordeonového experimentátora Kimmo Pohjonena a dva členy King Crimson, nebo Seuna Kutiho, potomka jedné z největších legend africké hudby Fely Kutiho, který vystoupí se skupinou svého otce Egypt 80, a jedny z hlavních zástupců moderní psychedelie, newyorskou skupinu Mercury Rev.
Z české scény bychom kromě zmíněného Nohavici neměli zapomínat na Roberta Křesťana a Druhou Trávu, kteří vystoupí spolu s americkým banjistou Tony Trischkou, Švihadlo, MCH Band nebo Dub.o.net. Přijede se také podívat Divadlo Sklep se svou pořád populární Besídkou.
Sobota 02:30 - Program druhého dne letošního ročníku Colours of Ostrava se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Samozřejmě se ještě hraje, na hlavní scéně dojíždějí svůj set Asian Dub Foundation, Czech stage patří Boo a na Barvách se pomalu chystá All Stars Refjúdží Band. Ale přece jen je po jedné hodině a to hlavní už dnes máme asi za sebou.
Jamie Cullum jihoamerický atak ustál se ctí. Kluk z plakátu se svým bandem dostal publikum možná ještě více než kolumbijská guerilla, dokonce se spolu s ním zpívalo a děvčata pištěla o sto šest. Přece jen jde o popovou hvězdu, která publiku dává to, co chce, tedy v první řadě show. Hned v prvním songu vyskočil na klavír, ale jinak hlavně tančil a na slibovanou divočinu vlastně ani nijak zvlášť nedošlo. To ale neznamená, že by se k piánu choval jinak s úctou, jednu chvíli dokonce klaviaturu ovládal svou židlí.
Jamie prodává jazzové kořeny a popové melodie právě tímto divadlem, nic víc, nic míň. Vlastně je celkem radost ho pozorovat, vyloženě se na pódiu baví, svoje jazzové pecky pro holky odehraje od boku a ještě je přitom dojme nejen rozcuchanou čupřinou, ale parádně naučenými pózami náctiletého. Tedy promiňte, dvacet-něco-letého. A třeba i tím, že přidá citaci z Thrilleru nedávno zemřelého krále.
Hned poté, co "Sinatra v teniskách" - mimochodem je neměl! - skončil, dorazila na Barvy karavana. A to zatraceně rychlá, Speed Caravan se s tím vůbec nemažou, do tradiční alžírské hudby vetkli elektroniku a přidali na rychlosti a důrazu. Snad nikdy nezněla tradiční arabská loutna oud tak tvrdě a současně.
Mehdi Haddab ji zavedl rovnou do třetího tisíciletí, k elektrifikaci přidal spoustu krabiček a dostal z ní syrový hrubý zvuk, který zní v uších ještě dlouho po skončení skvělého koncertu. Tvrdá gradující hudba zní místy jako techno, ale nijak nezapomíná na svoje kořeny a původ. Speed Caravan jdou po cestě, kterou svým rockerstvím vytyčil Rachid Taha, ostatně si s nimi sám na jejich debutu zazpíval.
Jako poslední na Česká spořitelna stage zahráli Asian Dub Foundation. Jejich show byla energická, rozjuchaná a také vděčně přijatá, přesto se nemohu ubránit dojmu, že jejich ostří už je zdatně otupené.
Na mysli nemám ani tak politickou stránku, i když tam bych také pochyboval, ale hlavně hudební. Z dříve převratného derivátu moderní elektroniky a východní hudby se stal vlastně už téměř čistý drum'n'bass. Sice tvrdý a rozjetý, ale jinak úplně obyčejný, na bengálské rytmy téměř nedošlo.
Zítra, nebo vlastně již dnes, se začíná hrát od jedné hodiny odpolední. To začnou na Czech stage Off Axis. Sobotní program je doslova nabitý hvězdami, přijedou například Morcheeba, Stereo MC's, přijde místní bard Jaromír Nohavica a ještě mnoho a mnoho dalších. Já osobně se nejvíce těším na newyorské psychedeliky Mercury Rev a Seuna Kutiho s Egypt 80, ale jistě nás všechny čeká spousta jiných překvapení.
Pátek 21:30 - Tak opravdu zapršelo, naštěstí se ale jednalo o letní deštík, nad Ostravou se dokonce ukázala parádní duha, a přispěla tak k barevnosti letošního ročníku Colours of Ostrava. Konec deště se až podezřele shodoval se začátkem setu kolumbijské formace LA-33.
Sestava - s tradiční vizáží drogových dealerů - totiž naprosto rozpálila zmáčené hlediště Česká spořitelna Stage včetně veškerých okolních luk a cest. Postupem času se všichni, co byli v dosahu zvuku komanda z Bogoty, naprosto neodvratně museli obrátit ke scéně a začít se pohybovat.
Salsa v jejich podání byla fantasticky rozjetá, barevná a taneční, pokud to slovo je dostačující k tomu, co tucet muzikantů na pódiu předváděl. Jestli to takhle vypadá v tamních tančírnách…
Skvělá atmosféra si dokonce vynutila dva přídavky, což na festivalech nebývá obvyklé. Ne že by nebyla chuť, ale hlavně není čas. LA-33 ho dostali, protože dav, který je sledoval, si je rozhodně zasloužil. Vypadá to, že Jamie Cullum se bude muset opravdu hodně snažit, aby se jim alespoň vyrovnal.
Hlavně doufejme, že to neodnese klavír, který mají pořadatelé půjčený z Vídně. Ale vyrovnat se takové spoustě rozbouřené latinské krve nebude jen tak.
Maličká prodleva na ČS stage způsobila trochu presu i mě. Původně plánovaná zastávka na německém písničkáři Danielu Benjaminovi se změnila v chabou pětiminutovku. Znělo to fajn, Tent byl - jako ostatně letos snad neustále - plný. Daniel rozdával děvčatům v první řadě květiny a všem ostatním celkem zajímavě znějící indie rock.
Druhá šance bude ještě večer ve Stodolní, ale tam se asi nedostanu vůbec. Teď musím vyrazit zpět nahoru na ČS stage, abych stihl vyfotit, jak se britská popjazzová naděje vyrovnává s latinskou roztančeností.
Pátek 19:00 - Jak se dalo po čtvrtečním úspěchu předpokládat, na Ahn Trio se chystaly na Kostelní scénu davy. Přestože jsem vyrazil s dostatečným předstihem, půl hodiny před plánovaným začátkem vystoupení bylo před evangelickým kostelem několik stovek lidí a asi nemělo moc smysl čekat, že se nafoukne. Všem Ahnovým - tedy Lucii, Angele a Marii - nelze než takový úspěch přát a vyrazit za dalšími festivalovými lákadly.
První kapelou druhého dne na ČS stage byla Vypsaná fixa. Populární pardubické kvarteto sice nemělo tak velké publikum jako včera Tatabojs, ale snad s každou minutou přicházeli další a další lidé. Fixa připravuje nové album, nahrávala ho dokonce v Londýně, ale na festivalu vsadila na hitové tutovky.
Mažoretka, Antidepresivní rybička, Dezolát a další pecky roztančily publikum - ale přece jen jsem měl pocit, že jim trochu chybí drive. Nejspíš to lze omluvit náhradním bubeníkem, ten obvyklý padl za oběť festivalovému životu. Tedy respektive jeho ruka, kterou si před týdnem na Rock for People zlomil. A taky je pravda, že jsem stihl pouze první polovinu jejich setu.
To další festivalová stálice, teplická punková legenda Už jsme doma, která hrála téměř ve stejný čas jako Fixa, předvedla skvělý koncert. Po tolika letech hrají pořád jako o život, Czech music Stage jim málem byla malá. Miroslav Wanek je stejný démon jako vždycky a současná image tomu ještě trochu přidává.
Rychlá divoká hudba na pomezí punku a alternativy, kterou mají UJD už dlouho patentovanou, sklidila velký ohlas. Tentokrát to podstatně mladší Fixe pořádně natřeli; i když jak sami říkají "...řeči není řeči, řeči řeči nesvědčí...".
A hned vedle se už chystala jedna z místních legend. Po loňském úspěšném vystoupení Marie Rottrové pořadatelé oslovili další zpěvačku, která je výrazně spojená s Ostravou. Věra Špinarová sice už dávno není tak na očích jako třeba její současnice Helena Vondráčková, ale o to lépe jí to zpívá.
Stačilo pár slok a publikum, které si ji možná ani nemůže pamatovat, zpívalo spolu s ní písně jako Meteor nebo Já si broukám; ten syrový znělý hlas tam pořád je.
A teď rychle na Česká spořitelna stage, temně vypadající mraky nad Ostravou se pokusí rozehnat divoká salsa party kolumbijských LA-33.
Pátek 14:30 - V areálu se pilně pracuje, připravují se pódia, občerstvení, různé bariéry a výzdoba. Ve výstavbě je Dětská scéna a mnoho dalších objektů. Cestou po komplexu Výstaviště jsem narazil na atrakci, která se při nejlepší vůli nedá nazvat jinak než bourání autem do kovových sloupů. Budu se na to muset ještě mrknout pořádně, vypadá to podivně.
Šumná projižďka Ostravou byla skutečně zajímavá. Naplněný "rťák" nebo chcete-li Škoda 706 RTO z roku 1966 (je tedy krásný, ale opravdu nepohodlný, člověk snadno zapomíná) nás provezl po architektonických památkách města, přilehlých vesnicích, industriálních objektech a hodinová exkurze po moravskoslezské metropoli utekla jako voda.
Ostravská architektura za prohlídku určitě stojí, nemusí jít zrovna o pozůstatky bývalých dolů nebo tavicí pece, ale třeba hned několik kostelů, nečekaně zajímavé domy v Přívoze či opravdu nechutnou věznici v Heřmanicích. Václav Havel by asi mohl vzpomínat.
Pověstné haldy, které lemují okraje, už z dálky vypadají impozantně. Podle průvodce Martina Strakoše má prý každá halda svojí skupinu bezdomovců. Takzvaní haldaři ale prý rozhodně nejsou novým fenoménem, k haldám prý patří odjakživa. Mimochodem na místě, kde se nachází druhá největší stage Colours of Ostrava byla prý v minulosti halda také, odklidili ji až ve třicátých letech minulého století. Je to s podivem, Černá louka je v opravdu těsné blízkosti centra. Ale alespoň již teď víme, podle čeho se asi jmenuje, že?
Pátek 12:00 - Den druhý. Festivalový národ se pomalu probouzí k životu, včerejší den byl jistě velmi dlouhý, jak vystoupení Michael Nyman Bandu, tak i společný koncert Tatabojs a Ahn Tria musely uspokojit měrou dostatečnou. Počasí je stále parádní, ranní slunce se sice trochu ukrylo za mraky, ale pořád to vypadá dobře.
Zatímco návštěvníci mají ještě před sebou celkem dlouhé volno, v areálu se již dlouho pečlivě pracuje. Scéna Barvy, která byla ještě včera rozestavená, již dnes ožije prvními koncerty, v 16:30 ji pokřtí Mako Mako.
Páteční brzké odpoledne je ale přece jen poněkud volnější, na scéně Reflexu v knihkupectví Librex probíhají besedy, běží program v Kinokavárně. Prvním koncertem bude až druhé vystoupení Terla Bryanta & Red Drums v 15:00, tentokrát na Workshopové scéně.
Pak už to ale bude následovat ráz na ráz, posuďte sami. ČS Stage - Vypsaná fixa, La-33, Jamie Cullum, Asian Dub Foundation; Barvy - Věra Špinarová, Diwan Project, Speed Caravan a All Stars Refjúdží Band. Na Czech stage zahrají například Už jsme doma nebo Boo, v Tentu polská skupina Dikanda nebo německý písničkář Daniel Benjamin a tak dále.
Nejočekávanějším jménem je pravděpodobně Jamie Cullum. "Sinatra v teniskách" přijde na řadu krátce před desátou a mnozí jsou jistě zvědaví, zda klavír, který včera dobře posloužil jak Michaelu Nymanovi, tak i Lucii Ahn, přežije jeho energickou a devastační hru.
Co se týče mého programu, tak se právě teď chystám na Šumnou projížďku historickým autobusem po různých místních pamětihodnostech, kterou bude provázet jeden z tvůrců filmových dokumentů Šumná města Martin Strakoš, pak na chvíli do areálu, možná krátký report a poté už hurá na Kostelní scénu. O Lucii, Angelu a Mariu Ahn tam bude po včerejším úspěšném vystoupení s Tata Bojs jistě ohromný zájem.
Pátek 00:15 - První den festivalu Colours of Ostrava nelze nazvat jinak než úspěšným. Na hlavním pódiu dohrávají Tata Bojs s Ahn Triem, na Czech Stage hrají Evolution Dejavu a v Tentu Terl Bryant & Red Drums. Počet přišedších se rozhodně od doby prvních odhadů výrazně změnil, jisté je, že v areálu festivalu je určitě minimálně deset tisíc návštěvníků, možná ještě daleko více.
Tata Bojs a Ahn Trio sklidili na Česká spořitelna stage ohromný ohlas. Jejich vystoupení sice nabralo zhruba půlhodinový skluz, ale kluci a holky na pódiu to všem natěšeným fanouškům bohatě vynahradili. Dnes zpoždění ostatně ani tolik nevadilo, protože po chlapcích z Hanspaulky a holkách ze Soulu už nikdo na hlavním pódiu nehrál. Zpoždění tak nejvíce "odnesl" moderátor Jan Budař, který musel publikum bavit poněkud déle, než možná sám tušil.
Čtěte také: Tata Bojs: Zpíváme líp korejsky než anglicky
Program koncertu Tata Bojs a Ahn Tria celkem pochopitelně stál na albu Smetana, které společně nahráli. Netradiční best of populární pražské skupiny je postavené na akustických verzích jejich písní za doprovodu klasického tria, leč v podhradí došlo chvílemi na pořádný nářez.
Od úvodní C.V.A.N. bylo zřejmé, že od pražské premiéry tohoto programu již pár koncertů uběhlo. Vše bylo daleko jistější a propracovanější. Publikum to také náležitě ocenilo. Včetně hned dvou písní, které zazněly v angličtině. Toreadorská otázka a Jaro byly nacvičeny u příležitosti nedávných společných koncertů v New Yorku, a nyní jim tedy zatleskala Ostrava.
Zazněla například Vesmírná, Tanečnice, divoce punkově zahrané Mouchy nebo neméně zběsilá Nanogamia. Takový ohlas možná ani dlouho Tata Bojs nepamatují a pro děvčata z Ahn Tria to možná bylo ještě víc překvapující. Ostatně to také několikrát během koncertu publiku sdělila. Vzhledem k tomu se jistě nemusí obávat, že by na Kostelní scéně, kde zítra vystupují, nebylo plno.
Ale to bude až zítra. První den festivalu ještě zdaleka nekončí, sice se již jenom dohrává, žádné další koncerty již dnes v noci nezačnou, ale v areálu to rozhodně nevypadá na usínání. Všichni mají spoustu energie a navíc dnes to byl opravdu jenom předkrm. Zítra se začíná naplno, ožije všech jedenáct scén letošního ročníku a kromě mnoha dalších vystoupí třeba Jamie Cullum, LA-33 nebo Speed Caravan.
Čtvrtek 22:00 - A je to, osmý ročník Colours of Ostrava je oficiálně zahájen. Jak se stalo dobrým zvykem, na hlavním pódiu si sektem připili organizátorka festivalu Zlata Holušová, zástupce hlavního sponzora a města Ostravy, letos spolu s moderátorem této stage, hercem a zpěvákem Janem Budařem.
Hned na začátku je tu první rekord: první den je určitě nejlépe navštívený z dosavadních ročníků. Těžko odhadovat počet, přesná čísla budou známa později, prozatímní odhad je podle organizátorů víc než osm a půl tisíce hudbychtivých návštěvníků, což je velmi slušné. Už na jeden z prvních koncertů, vystoupení ukrajinsko estonské skupiny Svjata vatra, se prostě nedalo dostat. Tent byl naplněn po střechu a další davy stály ve vchodech.
Právě když píšu tyto řádky, hraje na Česká spořitelna stage hlavní hvězda dnešního dne, Michael Nyman se svým Bandem. Ač klasické seskupení, jeho koncertu konsternovaně přihlíží zaplněné prostranství; ti šťastnější a rychlejší v prvních řadách dokonce vsedě. Jisté je, že nudit se nemůže nikdo.
Michael Nyman Band za to vzal od první skladby a rozhodně nepůsobí nijak "vážně" - jak by se z repertoáru dalo usuzovat. Napětí, tenzi a gradaci skladeb by jim mnozí rockeři mohli závidět. Mistr to sleduje od svého klavíru Yamaha (na jiné nehraje, pokud Vás to zajímá), a přestože se tváří soustředěně, jistě musí mít z početného davu za zády - ano, sedí zády k publiku, což vyvolalo mezi fotografy "velké ovace" - stejnou radost jako pořadatelé přehlídky.
Jejich sázka na autora hudby k filmům Petera Greenawaye nebo k oceňovanému snímku Piano vyšla beze zbytku. HUDBA zvítězila a koncert Michael Nyman Bandu je naprostým úspěchem. Navíc byla přislíbena po vystoupení autorova autogramiáda u stánku s jeho nahrávkami.
Ale jak to na festivalech bývá, zatímco jedni hrají, hned několik dalších vystoupení se už připravuje. Právě teď se na Divadelní stage chystá známý soubor Teatr Novogo Fronta a v Tentu se rozezpívává Monika Načeva, ladí Michal Pavlíček a desky si chystá DJ Five. Přijdou na řadu hned po Michaelu Nymanovi a jeho gangu. A pak již očekávaní Tatabojs s Ahn Triem.
Čtvrtek 18:40 - Hezký den z barevné Ostravy. Moravskoslezská metropole se opět stává hlavním městem hudby. Osmý ročník festivalu Colours of Ostrava ve čtvrtek ve tři odpoledne otevřel své brány a nejbarevnější ze všech hudebních přehlídek může začít. Jmenuji se Michal Pařízek a stejně jako několik posledních let se Vás pokusím přehlídkou provázet co nejméně nudně, nezaujatě - a pokud možno stručně.
Festival zase přichystal bohatý program, který zasahuje snad do všech hudebních sfér. Hlavními hvězdami jsou jazzpopový hitmaker Jamie Cullum, legenda newyorské alternativy David Byrne, taneční jistoty Morcheeba a Stereo Mc's a třeba také Michael Nyman, který se svým bandem zahraje už dnes od osmi hodin večer. Po něm přijde první velké jméno z Česka: hanspaulští Tatabojs se pochlubí svou Smetanou za pomoci Ahn Tria.
Ale festivaly nejsou jen o těch největších hvězdách; jako každým rokem si jistě mnoho návštěvníků poveze z Colours spoustu nových oblíbenců, o kterých nikdy neslyšeli a jejichž vystoupení je právě tady nadchla. Pokud chcete několik tipů, tak třeba Seun Kuti, Nina Stiller nebo Mercury Rev rozhodně stojí za malou návštěvu.
| Čtěte také: Spíše Blur než Gorillaz, říká Michael Nyman Mercury Rev: Coldplay jsou milí kluci |
Ale každý z mnoha tisíc návštěvníků, kteří do Ostravy letos míří, si jistě osobní hvězdy najde sám. V široké škále interpretů, kteří zde vystupují, by to neměl být problém. Nu a pokud někoho hudba na nějaký čas přestane bavit, má k dispozici divadelní scénu, různé workshopy nebo festivalové kino. Letos se v rámci doprovodného programu pořádají také dva poznávací výlety po Ostravě. Podrobný program najdete na stránkách festivalu.
Přibližně za hodinu začínají první dva koncerty, na Czech Stage zahraje Niceland a v Tentu se rozhoří Svjata vatra z Estonska a Ukrajiny. Naštěstí se také uklidnilo počasí. Před hodinou to vypadalo, že první den festivalu spláchne déšť, teď už naštěstí svítí slunce. Úvodní formality tedy máme za sebou a já se letos poprvé vydávám do festivalového areálu.
| Video: Podívejte se na klipy z Colours of Ostrava 2007 a 2008 |
