Praha - Po loňské řadovce Kluci kde ste? přicházejí Tata Bojs se "smetanou". Přestože je titul alba psán s malým písmenem,  jedná se o výjimečný projekt, na kterém se k základní Tata trojici přidalo korejské dívčí seskupení Ahn Trio.

Tři kluci, tři holky, striktně akustické nástroje a dvanáct Tata hitů. Na nahrávce se pracovalo dlouho, velkou měrou se na ní podílel i bývalý kytarista skupiny Marek Doubrava.

Po několika letech - a malé ochutnávce v podobě vystoupení na předávání Andělů v roce 2006 - bude konečně smetana představena také veřejnosti. Vydání alba provází malé společné turné: Tatabojs a Ahn Trio se představí od 1. listopadu ve čtyřech českých městech (čtyřikrát ve dvou dnech Praha, pak Ostrava, Olomouc a Brno).

U Tata Bojs hraje tradičně důležitou roli prostorové a vizuální řešení scény, o které se stará bubeník a sochař Milan Cais. Nejinak tomu bude i v pražském Švandově divadle, kdy při křtu bude z fontány zurčet a bublat do sálu nazvučená bílá smetana.

Pojďme začít od smetany. Proč best of? Proč smetana?
Mardoša: Jak koukám tady na stůl, tak nám ani smetanu nepřinesli. Ono to v podstatě klasické Best of není. Spíš vychází z původního záměru, který byl udělat několik koncertů spolu s Ahn Triem v akustické sestavě. Pak se nám ale nové verze začaly čím dál víc líbit a chtěli jsme je nějak zaznamenat. Došlo k tomu, že vlastně je nejdřív deska a teprve potom budou koncerty.

Související

Tata Bojs a Ahn Trio se Smetanou v Ostravě

22 fotografií

Chtěli jsme udělat naše stávající písničky, protože pro fanoušky bude zajímavý slyšet v nové podobě skladby, které už znají. Od začátku bylo dané, že to budou písničky nenový. Z toho vlastně celkem jasně vznikne výběr, jestli je to Best of, Worst of nebo Něco Mezi of, to nevíme. Ale jsou tam samý hity.

Milan Cais: Na Warnerech jsme se bavili o tom, že by už podle smlouvy byl čas na nějaké Best of. To, co nakonec vzniklo, je tak někde na půl cesty mezi klasickým Best of a novou řadovkou.

MA: Skutkovou podstatu jsme nenaplnili...

MI: ... takže říkáme, že je to takový skrytý Best of, po našem udělaný. Nicméně se asi tomu klasickému stejně nevyhneme.

MA: ... ale dost jsme to oddálili.

Není to Best of, to už jsme se dohodli, ale jak říkáte, jsou to samý hity. Jak vznikal výběr? Podílela se na tom i děvčata, nebo si každý z vás napsal seznam, a z něj se pak vybíralo?
MI: Holky do toho vlastně vůbec nezasahovaly, vždycky jen čekaly, až jim přijdou od Marka partitury a aranže. Výběr vznikal postupně, něco se nevešlo, něco nevyšlo. My už dlouho průběžně zkoušíme naše věci, co hrajeme normálně elektricky, i v komorní podobě. Takže výběr vychází hodně z toho, co už se nám dřív podařilo nějak překlenout do akustické podoby, a přitom nám přišlo, že ta písnička nic neztratila, naopak dostala nové světlo a funguje. Zkoušeli jsme třeba i Geometrickou, kterou hrajeme na koncertech elektricky pořád, ale protože se to nezdálo, tak jsme ji prostě nechali být.

Foto: Aktuálně.cz

Stalo se, že se třeba něco nepovedlo?
MA: To ani ne, ty co nešly jsme prostě už dál nezkoušeli...

MI: Ale třeba co se týče Skovky, funguje to tak, že Ahn Trio supluje vlastně všechny harmonické věci a my místo hraní na naše standardní nástroje obstaráváme rytmickou sekci. Je tam velkej pochodovej buben, valcha a malé činýlky z Káhiry. Jako podklad to pro Marka, který Skovku rozepsal vše ostatní, to stačilo.

Tak to budete hrát i živě?
MI: Budeme. Všechno, co je na albu, je hratelný živě, tak k tomu přistupujeme od začátku. Proto jsme taky nechtěli na nahrávce nic zdvojovat nebo vrstvit na sebe. Je to opravdu šest nástrojů, tři holky, tři kluci a zpěv.

MA: Ta deska je živá, akorát je nahraná postupně.

MI: Jak říkal Mardoša, primárně to měl být pouze živý projekt. Ale ty písničky začaly tak dobře fungovat, že nám to přišlo škoda.

Taky kvůli tomu projekt vznikal dost dlouho?
MA: To jo, byly tam dlouhé proluky, každý má svůj život a svoje aktivity. Někdy to stálo na nás, někdy na nich, jindy třeba zase na Markovi.

MI: Po roce 2006, kdy tady holky byly a my jsme s nimi hráli na Andělech, jsme získali hodně energie pokračovat. Ale protože jsme předtím vydali DVD a koncepční Nanoalbum, tak jsme se dohodli s firmou, že bude lepší vydat nejdřív "normální" řadovku. Holky to kvitovaly, protože měly taky připravenou svou desku a Marek měl aspoň víc klidu.

Tata Ahn - live

Youtube video | Video: youtube.com

Nakonec se tam vešly i nové  věci z "normální" desky.
MI: Byla by škoda, kdyby tam nebyli třeba Pěšáci nebo ta Skovka.

MA: Navíc jsme udělali jednu korejskou.

Chystáte se mimo těchto koncertů třeba taky příští rok na nějaké festivaly?
MI: Jasně, tohle je jenom taková ochutnávka, na jaro chystáme větší turné. Víc koncertů se teď nepodařilo domluvit, holky mají dost nabitej kalendář, vlastně hned z Brna odlítaj do severní Dakoty. V jednání je už teď třeba i účast na Colours of Ostrava, který je úžasný a kde bývá první den zasvěcen speciálním koncertům na sezení. Letos tak vystoupil Jan Garbarek a podle našeho manažera, který tam pracuje, to bývá skvělé.

A Korea, potažmo New York, kde Ahn Trio často pobývají?
MA: To je samozřejmě otevřený, holky, jak jsou někdy v takový nadšený náladě, tak říkají, že pojedeme všude, ale to se uvidí. Hodně záleží, jestli se tam podaří deska vydat. Třeba alespoň elektronicky některý písničky.

MI: Asi spíš v tý Koreji, tam si myslím, že mají Ahn Trio jistější pozici. Furt slibujou, tak uvidíme. Bylo by to bezvadný zahrát si v Soulu.

Plánujete s Ahn Triem třeba nějaký další počin?
MI: Proč ne, pokud nás to bude stále bavit dohromady, zatím jsme to neřešili. Ale určitě ne teď v nejbližší budoucnosti.

Zkoušeli jste alespoň něco dohromady vytvořit?
MA: Na Klukách máme Kudu Aditsuh, písničku v korejštině, kde nám pomohly s textem. Jinak ony nejsou skladatelky a vůbec nejsou zvyklý improvizovat, jsou to prostě interpretky. Ale narozdíl od nás instrumentálně dokonalý.

MI: Angela - houslistka - občas pro zábavu hraje v Americe v hospodách country, Láďa (Bár, kytarista Tata Bojs - poz. aut.) je taky takovej náš kotlíkář a na jedný zkoušce si začal něco v tom duchu brnkat a ona se k němu přidala. To je snad jedinej moment, co si pamatuju, že by hrály bez listu. My naopak hrajeme čistě pocitově, noty neumíme. Ale chtějí, aby jsem nazpíval další písničky v korejštině, líbí se jim to, hlavně Lucii, a že nám pomůžou s překladem.

Ony taky teď zpívají česky, tak proč ne.
MI: Hezky, že jo?

MA: Neumí ch, ale jinak je to dobrý.

MI: To byl momentální nápad ve studiu, nic podobného nebylo v plánu. Ale přišlo nám to tak roztomilý, že jsme to tam nechali.

Teď mě napadlo, jestli to s tou tvojí korejštinou není podobný.
MI: To asi jo, ale holky říkají, že to zpívám hezky. Zajímavý je, že právě v jedné pasáži v Kudu Aditsuh se přihodilo něco zvláštního. Chtěl jsem tomu místu dodat víc energie, tak jsem tam něco řval, jen takový nesmysly. A holky, když slyšely finální mix, tak psaly, že to sice není úplně správně, ale že to znamená něco jako Let's Go.

MA: Vlastně přesně to, co jsi měl korejsky na mysli.

MI: No rozhodně mi jde to zpívání korejsky líp než anglicky.