reklama
 
 

Převleková show na Colours: Grace Jonesová, lvice cenící zuby a symbol emancipované ženy

22. 7. 2018 19:28
S tělem natřeným bílou barvou, jak to pro ni kdysi vymyslel výtvarník Keith Haring, včera na Colours of Ostrava zazpívala Grace Jonesová. Hrdě dávala najevo, že je v pořádku být výstřední, charismatický a náročný.

Zastavil se snad čas? Poslední den festivalu Colours of Ostrava vyvrcholil vystoupením jamajské zpěvačky Grace Jonesové, sexsymbolu 80. let, modelky, herečky, provokatérky, Bond girl z filmu Vyhlídka na vraždu a vlivné ženy, dnes by se řeklo "influencerky".

Nezlomnou vůlí, drzým chováním, krátkými androgynními účesy, odvahou pózovat odhalená a vůlí ztělesňovat nebojácnost, chtíč či neurčitost pohlaví kdysi posouvala hranice krásy i vkusu. Ve světě módy se projevila spoluprací s fotografy Helmutem Newtonem nebo Jean-Paulem Goudem, jenž ji, běloch černošku, slavně vyfotil nahou, zavřenou v kleci jako tygr.

Jonesová si jako jedna z prvních žen, navíc černé pleti, omotala kolem prstu mužský svět showbyznysu a prošlapala cestu budoucím personám typu Madonny nebo Lady Gaga.

Ovšem svou hudbu do hitparád naposledy dostala v polovině 80. let. Takřka tři desetiletí stála mimo střední proud a comeback zažívá teprve od roku 2008, kdy po devatenáctileté pauze vydala album. Od té doby již byla hvězdou festivalů, dokumentárního filmu, rovněž publikovala paměti.

V Ostravě nyní vystoupila nedlouho po svých sedmdesátých narozeninách: rockeři v tomto věku na festivalech účinkují běžně, u žen je to stále spíše výjimka.

Jonesová má dodnes poměrně autoritativní, tajuplně mnohoznačný a překvapivě životaschopný hlas, jakkoliv rozsahem i technikou naprosto omezený. Její muzika nebyla vždy významná, až začátkem 80. let zpěvačka opustila disco a začala natáčet se slavnou rytmickou sekcí žánrů reggae a dub, bubeníkem Slyem Dunbarem a basistou Robbiem Shakespearem.

Včerejší, zhruba hodinové vystoupení Jonesové na Colours of Ostrava v sobě mělo od všeho trochu: funk, reggae, rock, elektronický pop, dub. Osmičlenná kapela - bez dechové sekce, zato s bubeníkem i perkusistou - hrála na standardně vysoké úrovni, avšak tohle nebyl jen koncert: spíš vizuální představení, převlekový večer a hlavně "statement", výpověď o silné ženě s pevnou vůlí a pozoruhodnou fantazií.

Jonesová během představení střídá mnoho kostýmů: výstřední pláště a kabáty, masky a čelenky. Šály, buřinky, stužky, futuristické hřívy a ohony, dokonce i jakési brnění, přeneseně asi symbol "ženy válečnice".

Před diváky předstupuje zčásti nahá, její černé tělo pomalované bílými obrazci připomíná kostlivce či kulturu domorodých Austrálců. "Chodící plátno" z Jonesové kdysi vytvořil dnes již nežijící výtvarník Keith Haring a zpěvačka se takto natírá dodnes. Po každé skladbě nechá zhasnout, dlouze hovoří k publiku a mezitím na pomalované tělo věší další propriety.

V Ostravě chybělo jen provedení skladby Slave to the Rhythm s obručí. Záznam pochází z loňska, kdy Jonesové bylo 69 roků. | Video: Peter van der Palm

V Ostravě byla zvlášť působivá výhružná zlatá maska, v níž se Jonesová - při zpěvu písně Nightclubbing od Iggyho Popa - výhružně zubila jako přízrak z Tolkienovy ságy, jako kněžka nějakého karibského voodoo rituálu.

Ve skladbě Pull Up To The Bumper, představující metaforu orálního sexu, na hlavu nasadila čelenku ve tvaru kostry vyhynulého plaza. A v písni Love Is The Drug, převzaté od kapely Roxy Music, sama fungovala jako disko koule - na její buřinku svrchu dopadaly modré, červené či zelené kužely světla a třpytivý klobouk je rozptyloval v pomyslnou svatozář.

Několikrát byly součástí oděvu Jonesové doplňky vysílající podprahové vzkazy, například obří připínací penis.

S tím vším na těle i hlavě přecházela pódium i předsunuté molo, pózovala jako sfinga nebo lezla nad bubeníka a pak se prsila na vyvýšené konstrukci, ovívaná větrákem. Když bez doprovodu kapely zpívala křesťanskou píseň Amazing Grace, provokativně se svíjela u tyče a ještě kacířsky volala: "Tomu říkám kostel!" Opakované stížnosti na nepohodlí vysokých podpatků vyřešila, když se po jedné písni odplazila po čtyřech jako raněné zvíře.

Grace Jones

Česká spořitelna stage, Colours of Ostrava, 21. července

Pozorovatel měl neodbytný dojem, že uměleckým dílem tu není hudba, nýbrž sama Jonesová, celá její persona: jak vypadá, co dělá, jaké významy skladbám propůjčuje svými oděvy. Jeden takový nabídla v nedávných pamětech, kde líčí, že ji nevlastní otec v mládí bičoval koženým páskem a trýznil přísnou disciplínou: to proto jsem nejdřív žila jako nudistka, to proto jsem brala drogy, odhalovala tělo a projevovala sílu, vysvětluje zpětně Jonesová.

Buď jak buď, na Colours of Ostrava udělala dojem jako mimořádně silná žena, snad přímo "superžena". Měla charisma predátora, lvice, jak neustále cenila zuby. Sebedůvěry na rozdávání. Vytvořila si vlastní svět, svá pravidla. Hrdě dávala najevo, že je v pořádku být výstřední, charismatický, náročný a neoblomný. Postavit si hlavu a nikým si nenechat mluvit do života ani tvorby.

autor: Daniel Konrád | 22. 7. 2018 19:28

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama